Ústavní soud (ÚS) ve Sbírce zákonů publikoval nálezy týkající se nájmu bytu. První nález, publikovaný pod č. 252, konstatoval, že je protiústavní dlouhodobá nečinnost Parlamentu na poli přijetí zákona o jednostranném zvyšování nájemného ze strany pronajímatele. Přesto však zamítl návrh na zrušení paragrafu, který čtenáře občanského zákoníku odkazuje na dohodu smluvních stran a na zvláštní právní předpis řešící jednostranné určení nájemného.

Ústavní soud tvrdí, že soud má určit tzv. nájemné obvyklé. Pomocnou rukou mu přitom bude znalecký posudek znalce z oboru "ekonomika".

S Ústavním soudem, přísně vzato, nelze souhlasit, protože užít § 671 obč. zák., na který se odvolává, lze jen v případech, kdy smluvní strany zcela opomenou ujednat nájemné. V případech regulovaného nájemného však byl tehdy přímo ze zákona "ujednán" odkaz na prováděcí právní předpis, tudíž jde o zcela jinou situaci. Jinou věcí je, že přísným výkladem práva způsobíme rozpor s ústavou a s mezinárodními úmluvami.

Domnívám se, že namísto žaloby proti nájemci, platícímu posledně navýšené nájemné, by se žalující pronajímatelé měli obrátit jinam, a to na stát. Ten porušuje ústavu, že nepřijal potřebné zákony k napravení protiústavního stavu, tedy stát musí odpovídat za škodu pronajímatelům takto způsobenou. Škoda je přitom rozdíl mezi obvyklým a regulovaným nájemným.

Nález Ústavního soudu č. 261 se zabýval výší poplatku z prodlení. Pokud dlužník nezaplatí dlužnou částku v termínu, pak je ze zákona povinen navíc zaplatit úrok z prodlení. V případě nájmu bytu se sankce nazývá poplatek z prodlení. Problém je v tom, že zatímco úrok z prodlení je asi 10 % ročně, poplatek z prodlení je okolo 90 % ročně. Pokud by dlužil nájemce, musí platit vyšší sazbu, pokud by dlužil pronajímatel nájemci, musí platit nižší sazbu.

Zda jde o státem nařízenou nerovnost nebo dokonce lichvu, vyřešil Ústavní soud šalamounsky. Není protiústavní, aby různí neplatiči měli různé povinnosti, neboť přísnější sankcí stát vyjadřuje vyšší zájem a důraz na včasném placení. Tudíž občanský zákoník sám o sobě protiústavní není. Na druhou stranu navrhovatel nenavrhoval zrušit prováděcí nařízení vlády, tudíž Ústavní soud nechal vše, jak je. Na okraj jen připomněl, že neplatící nájemce je i tak chráněn víc než pronajímatel, tudíž jistá disproporce je plně v souladu s principem rovnosti práv.

Související