Zaměstnanec za katrem

Je uvalení vazby na zaměstnance důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru?

Ne. Vzetí zaměstnance do vazby samo o sobě není výpovědním důvodem ani důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru. Zaměstnavatel by však mohl okamžitě zrušit pracovní poměr zaměstnanci ve smyslu § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, pokud by byl zaměstnanec vzat do vazby v souvislosti s jednáním, jímž porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. (Z téhož důvodu je možno dát výpověď podle § 46 odst. 1 písm. f.)

Odsouzení za trestný čin by ale důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 53 odst. 1 písm. a), resp. výpovědní důvod podle § 46 odst. 1 písm. f) zakládalo, jestliže je zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než jeden rok, nebo by byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně šesti měsíců.

Pokud by zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr se zaměstnancem už v době, kdy je zaměstnanec ve vazbě, nebo odsouzení ještě nenabylo právní moci, anebo by byl zaměstnanec odsouzen na kratší dobu, než stanoví zákoník práce jako důvod k propuštění, popř. odsouzen podmínečně nebo odsouzen pro nedbalostní trestný čin, dopustil by se tím zaměstnavatel neplatného rozvázání pracovního poměru. Totéž by platilo, jestliže by zaměstnavatel nesprávně posoudil intenzitu porušení pracovní kázně. Výkon vazby nebo trestu odnětí svobody, jestliže nedojde k ukončení pracovního poměru, budeme považovat za překážku v práci na straně zaměstnance, za kterou mu nepřísluší náhrada mzdy (platu).

O vzetí do vazby jsou povinny orgány činné v trestním řízení vyrozumět bez průtahů mj. též zaměstnavatele. Jde-li o nástup k výkonu trestu odnětí svobody, pak je na zaměstnanci, aby o tom zaměstnavatele informoval. Zaměstnanci, který zameškal práci pro výkon trestu odnětí svobody, se za každých 22 takto zameškaných pracovních dnů krátí dovolená za kalendářní rok o jednu dvanáctinu. Stejně se krátí dovolená pro vazbu, došlo-li k pravomocnému odsouzení zaměstnance, nebo byl-li zaměstnanec obžaloby zproštěn, popřípadě bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno jenom proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost, anebo že trestný čin byl amnestován. (Při krácení dovolené z uvedených důvodů neplatí, že zaměstnanci, jehož pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok, musí být poskytnuta dovolená alespoň v délce dvou týdnů.)

Kdo platí sociální a zdravotní pojištění za osoby ve výkonu trestu? Zaniká nemocenské pojištění zaměstnance, který byl odsouzen k trestu odnětí svobody, po dobu výkonu tohoto trestu, i když po tuto dobu trvá pracovní poměr?

Stát je plátcem pojistného na veřejné zdravotní pojištění za osoby ve vazbě nebo osoby ve výkonu trestu odnětí svobody. Pojištěnec je plátcem pojistného, jestliže je zařazen k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě. Osoby zařazené k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě jsou poplatníky pojistného na sociální zabezpečení, a proto jsou tyto osoby účastny důchodového pojištění a nemocenského pojištění, a to nemocenského zabezpečení podle zvláštní právní úpravy - podle vyhlášky č. 141/1958 Ú. l. Podle předpisu náleží odsouzené osobě při splnění stanovených podmínek nemocenské dávky i peněžitá pomoc v mateřství.

Byl-li zaměstnanec vzat do vazby, neposkytují se mu za dobu, po kterou je ve vazbě, dávky, které by mu jinak z jeho nemocenského pojištění příslušely. Nemocenské a peněžitá pomoc v mateřství mohou být vypláceny i za dobu vazby, jsou-li jinak pro to splněny podmínky, rodinným příslušníkům, a to až do výše tří čtvrtin. Poskytnutí nemocenských dávek je pouze fakultativní. O přiznání dávky rozhoduje na základě písemné žádosti podle sídla zaměstnavatele místně příslušná správa sociálního zabezpečení.

Nemocenské pojištění zaměstnance, který byl odsouzen k trestu odnětí svobody, zaniká po dobu výkonu tohoto trestu, i když po tuto dobu trvá pracovní poměr. Po dobu výkonu trestu odnětí svobody nenáleží odsouzenému zaměstnanci dávky z jeho zaniklého nemocenského pojištění vůbec, a to ani z důvodu ochranné lhůty. Pouze v případě, že odsouzený nastoupil výkon trestu odnětí svobody v době, kdy byl práce neschopen a pobíral nemocenské, může okresní správa sociálního zabezpečení povolit na základě písemné žádosti, aby se nemocenské vyplácelo rodinným příslušníkům odsouzeného zaměstnance, nejvýše však do tří čtvrtin. Předpokladem je, že u odsouzeného nemohlo pro pracovní neschopnost vzniknout nemocenské pojištění odsouzených. Obdobně to platí i pro peněžitou pomoc v mateřství, pokud by trest nastoupila zaměstnankyně, která pobírá peněžitou pomoc v mateřství. Výplatu peněžité pomoci v mateřství až do výše tří čtvrtin je možno povolit též ženě ve výkonu trestu odnětí svobody, která má u sebe dítě, o které se stará.

Po propuštění z výkonu trestu se obnovuje nemocenské pojištění odsouzeného zaměstnance za předpokladu, že jeho dřívější pracovní poměr zůstal i po dobu výkonu trestu odnětí svobody zachován a trvá i v době po propuštění na svobodu. Nastal-li však důvod k poskytnutí některé dávky ještě před propuštěním na svobodu nebo sice po propuštění, ale dříve, než zaměstnanec nastoupil opět do zaměstnání, posuzuje se nárok na takovou dávku podle zvláštní úpravy nemocenského pojištění odsouzených, tedy podle již zmíněné vyhlášky č. 141/1958 Ú. l.

Richard W. Fetter se zabývá zejména pracovním právem.

Připomíná: Uvalení vazby na zaměstnance nezakládá samo o sobě výpovědní důvod, ani důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru.