Kvalita softwaru

Důsledek obrovské inovační vlny v oblasti informačních technologií je mimo jiné patrný v tom, že mikroprocesorová technika pronikla téměř do všech průmyslových i neprůmyslových oborů a výrobků.

Většina lidí si uvědomuje především kladnou stránku této skutečnosti - zvýšenou funkčnost řady výrobků a jejich snadné ovládání. Méně lidí vidí negativní stránku - zvýšené nebezpečí v důsledku možné chybné funkce mikroprocesorového řízení. Tyto chyby jsou vysoce pravděpodobné nikoliv v důsledku technického selhání mikroprocesoru, ale v důsledku chybně naprogramovaného řídicího softwaru. Je nutno si totiž uvědomit, že zatímco spolehlivost vyrobeného integrovaného čipu mikroprocesoru je dnes v důsledku kvalitní automatické výroby extrémně vysoká, a dosahuje miliony garantovaných provozních hodin, jsou jakost a spolehlivost programu mikroprocesoru velmi nízké. Pravděpodobnost, že v řídicím programu mikroprocesoru je chyba, bývá často vyšší než 90%.

Tato skutečnost je o to významnější, že dnes jsou mikroprocesory použity v řadě aplikací, které se týkají jaderné energetiky, řízení letadel a leteckého provozu, v automobilech, lékařských i kuchyňských přístrojích, apod. Praktický dopad této skutečnosti ukazuje situace kolem rychlovlaku Pendolino, kdy mnohamiliónový výrobek byl odstaven v důsledku chyby v softwaru, což způsobilo mnohamilionové ztráty. Naštěstí nedošlo ke ztrátě lidských životů.

Problematika jakosti softwaru je dnes velmi aktuální. S touto potřebou však ostře kontrastuje několik skutečností: lidé, v roli zákazníků nejsou ochotni tolerovat drobné chyby a nedostatky u tradičních výrobků, jako jsou auta, nábytek, apod., ale zatím jsou ochotni tolerovat poměrně značné chyby v kupovaném softwaru!

V důsledku toho mnohé softwarové firmy často nevěnují kvalitě softwaru potřebnou pozornost. Některé dokonce ignorují potřebu jeho testování a přenášejí ho na dobu provozu u zákazníků, přičemž zjištěné chyby v používaném softwaru následně nesystematicky a liknavě napravují. Lehkomyslně přehlížejí a nerespektují celou řadu norem, metod a prostředků, které kvalitu softwaru řeší (ISO 9126, V-model, SW-CMM, model SPICE ISO 15 504, produkty CASE, apod.) Taková situace se už dnes nevyskytuje a žádného běžného výrobku na spotřebním nebo průmyslovém trhu.

Software má celou řadu vlastností, které komplikují dosahování jeho vysoké kvality a vyvolávají potřebu intenzivního řešení problémů, spojených s kvalitou programů. Přesto současný proces hnutí kolem vysoké jakosti v souvislosti se zaváděním norem ISO 9000, se těchto problémů dotkl jen okrajově a prakticky nijak nepřispěl ke skutečnému zvýšení kvality softwaru.

Pokud se bude chtít dnešní společnost, často označována termínem "Information Society", dále bezproblémově rozvíjet, bude muset problém jakosti softwaru urychleně a intenzivně řešit. Jakost softwaru proto musí být v centru pozornosti vedoucích pracovníků na všech úrovních jak u softwarových firem, tak u všech ostatních, které programové vybavení používají. Chyby v softwaru mohou vést při současném hromadném využívání počítačů ke značným ztrátám ve finančním hospodaření firem a v určitých případech zcela ochromit řízení a existenci firem.

doc. Ing. Branislav Lacko, CSc.
Ústav automatizace a informatiky FSI VUT v Brně