Inovační tlak

Mezinárodní konference ve finském Tampere o nových přístupech ke konkurenceschopnosti, politice a společnosti v globalizované ekonomice nesla úderný název Inovační tlak. Obsahově se zaměřila zejména na následující témata.

1. Globalizace inovací - je to asi nejvýznamnější výzva, které čelí národní ekonomiky. Jednou z možností, jak globalizace využít, je přilákat znalostně náročné aktivity z vyspělejších zemí s výraznými přelévacími efekty. Na druhé straně ve vyspělejších (evropských) zemích se začínají objevovat obavy z přesunu inovačních kapacit do levnějších oblastí, které probíhají v návaznosti na přesun výrobních kapacit. Stále větší měrou se pozornost zaměřuje na rychle rostoucí výzkumné a inovačních kapacity v jižní a jihovýchodní Asii a Jižní Americe.

2. Obnova inovační politiky - jde o širší pojetí podpory inovační výkonnosti, včetně zlepšení kvality inovačního prostředí a správy. Promítá se i do dalších politických oblastí - vzdělávání, kvality životního prostředí, daňového systému, podmínek podnikání. Současně se objevuje potřeba zohledňovat regionální a odvětvová specifika. Aktuálním tématem jsou inovace ve veřejném sektoru, který je svébytný vysokou technologickou náročností (např. zdravotnictví, obrana), ale často taky averzí vůči změnám v důsledku nedostatečného konkurenčního tlaku (veřejná správa, vzdělávání).

3. Vznik a šíření inovací - zvyšuje se naléhavost efektivního využití veřejné podpory. Specifická pozornost je věnována měnícímu se pojetí inovačního procesu a širšímu spektru faktorů, které jej ovlivňují: vedlejší pozitivní efekty inovací a možnost jejich veřejné podpory, vztah kreativity, učení a zkušenosti, vztah organizační kultury a inovací, koncentrace inovačních aktivit na společném prostoru.

4. Od inovací k podnikání - nové technologie sice otevírají inovační příležitosti, ty však nemusí být zhmotněny v úspěšných podnikatelských aktivitách, hospodářském růstu či tvorbě bohatství. Překážky představuje v prvé řadě financování inovací, zejména nedostatek rizikového kapitálu, který je dlouhodobým problémem evropských zemí. Rostoucí náklady na inovační aktivity motivují vznik a rozvoj strategických spojenectví ve výzkumu a vývoji. Úspěch v technologicky progresivních odvětvích zesiluje tržní koncentraci - a vzniká problém ochrany hospodářské soutěže.

5. Nové formy spolupráce - rostoucí úloha síťování v rozvoji inovačních aktivit. Komunikace v sítích různorodých aktérů je nedílnou součástí přejímání, přizpůsobování a kombinování nových znalostí. Nové přístupy začínají používat firmy, výzkumné instituce, a dokonce i vlády. Sociální a institucionální sítě, partnerství a spojenectví jsou stále častěji vytvářena ke sdílení rizika a zvýšení pružnosti. Regionální a lokální spolupráce ukazuje na přetrvávající úlohu bezprostřední prostorové blízkosti i v prostředí sílící globalizace.

Diskuse ke konceptu národního inovačního systému, který dlouhodobě dominuje ve společenskovědním výzkumu inovací, měla dobrou oporu v referátu jedné z vedoucích evropských autorit, švédského profesora Bengt-Ake Lundvalla. Význam koncepce národního inovačního systému spatřuje v živé interakci mezi výzkumem a politikou, která tak nabízí i orientaci pro praktická rozhodnutí.

Úspěch inovačních procesů stále častěji závisí především na schopnosti vytvářet sociální sítě. Ty umožňují znásobovat hodnotu dosaženého vědění jeho využíváním - čím častěji je vědění využíváno, tím větší je jeho hodnota.

MODEL DUI. Rozvoj vědění je umožněn učením, které je založeno na uplatňování znalostí, jejich využívání a komunikování - tzv. learning by doing, using and interacting - tedy zkráceně model DUI. Oproti tradičnímu učení, které staví na osvojování dosažených poznatků, Lundvall navrhuje učení jako aktivní osvojování praktických situací. Organizační struktury založené na učení typu DUI vykazují mnohem vyšší inovační výkonnost.

Klíčový význam mají lokální a horizontálně probíhající procesy (oproti národním a vertikálním) založené na komunikací a interakci aktérů. Jejich úspěšnost vyžaduje určitou rovnováhu mezi konkurenčními a kooperačními formami koordinace, mezi individuální tvořivostí a sdíleným věděním, mezi kulturním a sociálním kapitálem.

Hodnocení inovační výkonnosti (a rozhodování o veřejné podpoře) proto musí více zdůraznit sociální kontext a jeho podmíněnost prostředím (mobilitou, různými formami kapitálu), význam lokálně založených aktivit (oproti organizovaným velkým celkům) a implicitních zdrojů vědění (oproti explicitním). A musí se také zabývat nezamýšlenými důsledky globalizace. Vidíme tu rozdíl proti současnému hodnocení, např. podle publikační či patentové výkonnosti, které je podle Lundvalla založeno na principu hledání zakutálené mince nikoli tam, kde se zakutálela, ale spíše na místě, které je osvětlené (tj. s využitím tradičních standardizovaných "tvrdých" ukazatelů).

INOVAČNÍ SPRÁVA. Na konferenci byly předneseny zkušenosti z projektu MONIT (Monitoring and Implementing National Innovation Policies), který v roce 2001 zahájila OECD. Projekt reagoval na problém vládních politik a veřejné správy jako kritické slabiny národních inovačních systémů.

Příklady Velké Británie, Nizozemska a Německa ukázaly praktiky předvídání (foresight practices). Jejich význam nespočívá ani tak v tom, že vytvoří co nejpřesnější znalosti o budoucnosti, ale že umožní zainteresovaným orgánům a aktérům o těchto věcech komunikovat a koordinovat své aktivity.

Z přednesených příspěvků vyplynuly dva důležité poznatky:

1. Všechna závažnější rozhodnutí o veřejných projektech musí být podmíněna hledáním inovačně založených alternativ (tj. přesahujících horizont stávající expertizy) a

2. úspěšnost takového postupu závisí na jeho průhlednosti, kterou umožní zapojení širšího okruhu aktérů do rozhodování.

Řešitelé MONIT prosazují inovační řešení již při samotné formulaci programů a plánů aktivit vládních orgánů (agenda setting), aby přicházely s veřejnými projekty, které jsou inovativní z technicko-finančního hlediska i dalších parametrů.

POSLEDNÍ ČÁST KONFERENCE byla věnována příkladům inovačních klastrů.

Texaský Austin, jehož rozvoj byl založen na boomu informačních a komunikačních technologií a související infrastruktury, byl představen jako první. Významnou úlohu tam sehrál rizikový kapitál, hojně využívaný v počátečních fázích rozvoje firem. V posledních dvou letech však lokální ekonomika zažívá určitý pokles a bude třeba přesměrovat a případně rozšířit zdroje konkurenční výhody. Příklad Austinu tak ukazuje, že ani významný podíl znalostně založených aktivit v lokální ekonomice nezaručuje dlouhodobě udržitelný rozvoj. Velkým aktivem pro schopnost přizpůsobení je místní univerzita se širokým spektrem společenských a technických oborů na špičkové vědecké úrovni a na ně navázaných firem.

Druhým příkladem znalostně náročné rozvojové koncepce je britský Newcastle, který patří k tzv. městům vědy (science cities). K propojení výzkumu, inovační aktivity a vyššího vzdělávání se tam napomáhá specifickými nástroji městské a regionální politiky a poměrně štědré veřejné podpory z národních zdrojů. Místní univerzity se díky štědré veřejné podpoře postupně přesouvají na špičkovou světovou úroveň a mohou o to aktivněji přispívat k regionálnímu rozvoji přímou účastí učitelů a studentů. Vedle Newcastlu byly do této kategorie zařazeny také York, Manchester, Birmingham, Nottingham a Bristol.

Zatímco v tradičních modelech se podporuje transfer výsledků výzkumu (s komerčním potenciálem) z univerzity do regionální ekonomiky, v modelu "science cities" směřuje úsilí k tomu, aby se sama univerzita stala aktivním hráčem regionální ekonomiky a byla schopna přímo produkovat komercionalizovatelný výzkum ve firmách, které zakládají její studenti a absolventi.

Špičková vědecká úroveň (research intensive university) je v tomto modelu nezbytná, neboť bez toho by nemohla soutěžit o nejlepší odborníky, studenty a výzkumné granty v mezinárodním prostředí. Kritéria pro získání podpory na městskou vědu zahrnují vysoký potenciál růstu jak ve výzkumu, tak v jeho ekonomické aplikaci, široký záběr odvětví a potenciál vzniku podnikatelských partnerů. Součástí koncepce je otevření části univerzitních objektů pro širší veřejnost a rozvoj kulturních aktivit.

V Newcastlu jsou stanoveny konkrétní cíle do roku 2010: vytvoření nových, technologicky založených podniků (100) a kvalitativně vysoce náročných pracovních míst (5000), zvýšení podílu podnikových zdrojů na financování univerzitního výzkumu (na 50-60 %), zdvojnásobení podnikových výdajů na výzkum a vývoj a zvýšení počtu studujících v technických a přírodovědných oborech (o 50 %). Další zvýšení uvedených ukazatelů je přepokládáno do roku 2015.

Finské Tampere, sídlo Finn-Med, centra výzkumu a podnikání ve zdravotnictví, je třetím příkladem úspěšného inovačně založeného klastru. Centrum vzniklo v 60. letech a postupně se vypracovalo na špičkovou světovou úroveň v oboru. Finn-Med kombinuje mezinárodně uznávaný výzkum a globálně konkurenceschopnou produkci. To přitahuje vysoce kvalifikované odborníky i rostoucí soukromé investice.

Dalšímu rozvoji sektoru biotechnologií v Tampere je určen program BioneXt, vypsaný na období 2003-2010. Upřednostňuje projektové financování oproti institucionálnímu a také úzkou vazbu na regionální prostředí (podnikové, výzkumné, vzdělávací). Součástí programu je soustavné hodnocení dosažené pozice v mezinárodním srovnání. Multidisciplinární spolupráce (která musí být založena na principu prospěšnosti pro všechny zúčastněné) zahrnuje podniky, výzkumníky, investory, vzdělávací instituce, regionální a lokální orgány, podpůrné agentury a další zájmové skupiny.

Nejvýznamnější aktivity centra se soustřeďují do čtyř oblastí. Financování a vzdělávání využívá vysoce kvalifikované specialisty pro vyhledávání podpůrných prostředků z EU a lákání zahraničního rizikového kapitálu. Spolupráce zahrnuje účast na výzkumných projektech, vytváření a rozvoj sítí, navazování bilaterálních meziregionálních dohod a partnerství s podniky. Rozvoj podnikání a komercionalizace se soustřeďují zejména na technologický transfer (za účasti dalších špičkových výzkumných pracovišť nebo firem), cílenou investiční podporu, rozvoj podnikání a partnerství se zahraničními firmami. Podpora lidských zdrojů zahrnuje zvýšení mobility studentů a výzkumníků a získání klíčových odborníků, včetně imigrantů (např. z Ruska).

Finn-Med je úspěšným příkladem finského pojetí podpory konkurenceschopnosti založené na rozvoji vědy a techniky. Propojuje širokou produkci a využití znalostí s ostatními oblastmi jako je podpora společenského blahobytu a udržitelného rozvoje. Vzdělávání, výzkum, technika a inovační politika podněcují regionální rozvoj tak, aby se opatření realizovaná na národní a regionální úrovni vzájemně podporovala. Cílem je pozvednout znalosti a jejich využití, aby obstály v mezinárodní konkurenci - a to ve všech regionech. Interakce různorodých iniciativ a aktivní zapojení co nejširšího spektra zúčastněných aktérů patří k nejvýznamnějším charakteristikám finského inovačního systému. A jsou také podmínkou jeho globální úspěšnosti i využitelnosti v jiných zemích.

Anna Kadeřábková
Karel Müller
Centrum ekonomických studií VŠEM