Osm mýtů o inovacích

Pojmy "inovace" a "inovační podnikání" se v poslední době často objevují nejen v odborném tisku, ale jsou ústředním tématem řady seminářů a konferencí - i mezinárodních. Bohužel, jsou mnohdy používány jako slovní klišé, což je mimo jiné příčinou toho, že inovace jsou provázeny řadou mylných představ či jsou dokonce spojeny s mýty.

Podle jednoho z významných světových teoretiků managementu Garyho Hamela z London Business School k nejčastějším mýtům patří:

1. Inovace vycházejí z velkých myšlenek. Ve skutečnosti je inovační nápad výsledkem konfrontace drobných a často bláznivých nápadů, z nichž někdy vyjde slibná myšlenka. Pravděpodobnost úspěšnosti zvolené inovační strategie je přímo úměrná počtu nápadů, které stály u její formulace.

2. Inovace se týkají tvorby nových produktů. Ve skutečnosti je inovace vyvolána uplatněním nového podnikatelského modelu - nový produkt je jeho dílčím aspektem. Inovace je iniciována nejenom technickým rozvojem, ale zároveň mnoha dalšími dimenzemi podnikání. Pouze v menším počtu případů je rozvoj inovačního podnikání organizace vyvolán nabídkou nových produktů nebo služeb - ve většině (až 70 % ) případů je zdrojem jeho rozvoje změna struktury vlastních nákladů organizace.

3. Inovačnímu řešení se nezle naučit, je výsledkem kreativních nápadů. Opak je pravdou. Většina inovačních námětů vzniká díky hledání skrytých potřeb zákazníků či objevováním příčin jejich nespokojenosti s produkty nabízenými organizací.

4. Inovace jsou věcí specialistů z útvarů výzkumu a vývoje. Inovační potenciál organizace není uzamčen v jejích útvarech výzkumu a vývoje, vývoj nového produktu další inovační aktivity jsou a musí být záležitostí všech jejích pracovníků. Specialisty totiž většinou nenapadne to, co zcela přirozeně napadne člověka, který musí řešit problém, se kterým se každodenně potýká.

5. Inovace jsou riskantní. Každý podnikatelský záměr míří do budoucnosti a je proto spojen s nejistotou - tedy inovace také, ale o nic víc než jiné podnikatelské záměry. Podnikatelské riziko je úměrné výši investice do záměru a nejistoty komerčního úspěchu jeho výsledku. Musí být proto vhodně rozloženo mezi několik perspektivních záměrů. Vsadit na úspěch určitého inovačního záměru proto nesmí nikdy znamenat vsadit vše na jednu kartu.

6. Inovace jsou nákladné. Nejsou o nic víc nákladné než jakékoliv podnikatelské záměry. V zájmu udržení nákladů na realizaci inovačního záměru v rozumné výši je nutné dobře připravit vstup inovace na trh a vyhnout se tak riziku ztrát z jejího komerčního neúspěchu. Proto platí zásada: Čím lepší je informační zabezpečení realizace inovačních záměrů, tím menší jsou náklady na jejich zavedení.

7. Úspěch inovačních aktivit je úměrný objemu investic organizace do výzkumu a vývoje. Ve skutečnosti neexistuje žádná významná korelace mezi mírou inovačních úspěchů a výší investic organizace do vlastního výzkumu a vývoje. Úspěch inovačních aktivit je v daleko větší míře podmíněn tím, jaký objem kreativního potenciálu svých pracovníků dokáže zapojit do procesu realizace inovačního záměru.

8. Inovace je výsledkem souhry příznivých okolností. Není! Stejně jako v případě řízení kvality musí být výstupem koncepčně fungujícího systému využívajícího všechny zdroje, kterými organizace disponuje. Inovace tudíž není výstupem určité partikulární a autonomní (souhrou příznivých okolností ovlivnitelné) funkce. Je výstupem komplexního (zahrnujícího celou firmu) a na vnějších podmínkách nezávislého systému managementu inovačních aktivit.