Dotace pro maminky

Ticho, ale nijak napjatá atmosféra panuje ve druhém patře bývalé liberecké zvláštní školy v Kašparově ulici. Osm mladých žen se sklání nad klávesnicí a občas cvakne myší. Právě se potýkají s tabulkovým editorem.

"Teď zkusíme graf," prohlásí lektorka a mírné úsměvy na tvářích mizí. "Nebojte, je to jednoduché."
A začne pomalu a srozumitelně vysvětlovat, jak se vytvářejí v počítačovém programu grafy. Ze zadní lavice je na všechny monitory dobře vidět, ženě v první lavici to příliš nejde, začíná vztekle klikat myší.
"Co pak je tu za problém? Nejde to?" ptá se lektorka a nechá si předvést celý postup. Za chvíli už je jasné, kde je zakopaný pes.

"Na jaké tlačítko jsi naposledy klikla?" zeptá se a sama si hned odpoví: "Přeci jsme si na začátku řekly, že na storno neklikáme, když chceme něco uložit."
"No jo, už to jde," zazní vzápětí z lavice a na monitoru se vykreslí správný graf.

TREFA DO ČERNÉHO. Ženy za počítačem - mladé liberecké maminky na mateřské dovolené - právě procházejí rekvalifikací, hrazenou Evropským sociálním fondem (ESF) a Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV). Seznamují se tu s počítači, aby mohly po mateřské dovolené opět nastoupit do pracovního procesu připravené na střet s moderní technikou.

"Absolventka dostane diplom za každý kurz, kterým projde. Zbavujeme je ostychu před počítači a učíme běžné kancelářské práce na počítači, aby se uchytily v kancelářském zaměstnání," říká manažerka rekvalifikačního a poradenského Centra Kašpar Lenka Kosková-Třísková.

Přestože nikdo nikdy neřekl, že kurzy jsou určeny ženám na mateřské dovolené, o muže tu prakticky nezavadíte. Náborový inzerát totiž končil jednou nenápadnou větou - hlídání dětí zajištěno, a ta navedla do Kašpara jen mladé maminky. V Kašparu totiž mají hned vedle učebny koutek pro děti s profesionálními pečovatelkami, který je po dobu výuky pro klientky bezplatně otevřen. V případě potřeby si tam mohou maminky i během výuky odběhnout.

"Péče o děti předškolního věku je v Česku zoufalá. Umístit dítě do školky v místě bydliště je třeba v Liberci problém, většinou to jde jen v září, když ale dítě doroste věku tří let během školního roku, musí si počkat na další září a maminka do práce nemůže," říká Kosková-Třísková. Hlídání dětí se ukázalo jako trefa do černého, kurzy jsou zaplněné na několik měsíců dopředu.

PREZENTACE, DOPISY I INTERNET. Mladé maminky se kromě grafů učí dělat s počítačem i jiné věci. Slouží k tomu šest různých kurzů od úplných základů, až po složitější operace právě s grafy nebo přípravu prezentací. V kurzu Internet a elektronická pošta se kromě vyhledávání informací na webu učí, jak korektně rozesílat hromadnou poštu nebo jak sestavit obchodní e-mail. Zpracování textů je zase zaměřeno na textové editory, ale jeden den se také věnuje pravopisu.

Většina kurzů se učí v různých programech, aby se klientky neučily slepě ovládat software jednoho výrobce. Součástí kurzů je i e-learning, kdy se klientkám věnuje e-mailem druhá lektorka a řeší spolu domácí úkoly. Kdo nemá k internetu přístup, může si udělat úkoly odpoledne v Kašparu.

"Jedna paní šila různé textilní doplňky, které chtěla nabízet přes internet, ale nevěděla jak na to, tak se přihlásila do našeho kurzu internetu. Dneska si přes internet hledá obchodní partnery," říká Kosková-Třísková.

Pokud by byl kurz hrazen klientkami, tak by musely platit za dvoutýdenní kurz osm tisíc korun, nejvíce peněz spolkne hlídání dětí. Díky dotacím z ESF a MPSV ale neplatí nic. Za školní rok Kašpar proškolí 80 žen, navíc jeho poradenské centrum denně pomůže dvěma až třem lidem s hledáním práce. Všechny absolventky kurzu, které hledaly práci, ji dřív nebo později našly.

ZVLÁŠTNÍ ŠKOLA. Na začátku Centra Kašpar stála nevědomky liberecká radnice, která se rozhodla poskytnout nemovitosti z majetku města neziskovým organizacím. Objekt Kašparka získala občanská sdružení - Komplexní péče o ženu a Filmový klub Liberec, pod podmínkou, že zde budou 15 let provozovat rodinné centrum a další aktivity pro děti a mládež.

Pak se jako na zavolanou objevil ESF a Lenka Kosková-Třísková s kamarádkou Ivanou Sulovskou si přes dotaci mohly začít plnit další sen - školu práce s počítačem spojenou s hlídáním dětí.

První projekt zpracovaly na čtrnáct měsíců a požádaly o 2,6 milionu korun. Se žádostí o dotaci uspěly. Zdálo se, že dosáhnout na evropské peníze není žádný problém, jak se často tvrdí. V průběhu prvního roku proto požádaly o dotace znova, tentokrát už na dvouletý projekt za 4,8 milionu. Tady už ale komise předem škrtla rovnou celý milion.

PRVNÍ PRORÁŽÍ. Centrum Kašpar má v Libereckém kraji v dotačním schématu z Evropského sociální fondu nevděčnou úlohu. Dotaci na Liberecku dostalo jako jedno z prvních, a tak se na něm "za běhu" řeší neznámé situace. Všechny problémy musí řešit s místním Úřadem práce, ale ani tam často neznají řešení, a tak se úředníci obracejí do Prahy na MPSV. Vyřešení problému tak zabere i šest týdnů a problémů je hodně.

Například ve schváleném závazném rozpočtu Centrum Kašpar uvedlo, že součástí projektu (a tedy hrazena z dotace), bude příprava všech šesti kurzů, bylo to dokonce uvedeno jako jedna z klíčových aktivit. Jaké pak ale bylo překvapení, když následně bylo proplacení přípravy kurzů odmítnuto.

"Nebyla to přitom levná záležitost. Lektorovi zabralo vytvoření šesti kurzů dva měsíce práce," vypočítává Kosková-Třísková. Schválený závazný rozpočet je evidentně závazný jen pro nás, nikoliv pro stát, stěžují si ženy. Navíc podle nich ani nikdo neřeší, odkud má Kašpar náplň kurzů vzít. Když se úředníků ptaly, proč nebylo proplacení schváleno, dostaly odpověď, že z jejich projektu nebylo jasné, že si kurzy samy vytvoří. A poradili, aby si kurzy koupily už hotové.

"Ale musely bychom prokázat, že jde o cenu v místě obvyklou. Jak to ale prokázat, když v Liberci nic takového není?" klade řečnickou otázku Kosková-Třísková. Podobné to je i s náklady na lektory. Z Úřadu práce měly před zahájením projektu ústní informaci, že náklady na lektora se rozpočítávají po kurzech, jsou tedy výrazně pod 100 tisíc korun a není třeba vyhlašovat veřejné výběrové řízení. Nyní se ale ukazuje, že se náklady budou sčítat a že se výběrové řízení mělo udělat. Nakonec to obě ženy vyřešily tak, že zaměstnaly více lektorů, z nichž ani jeden nevydělal více než 100 tisíc korun.

Vždy, když se ve spolupráci s Úřadem práce podaří nějaký problém vyřešit, obě manažerky se jen zhluboka nadechnou a doufají, že stejný názor jako Úřad práce bude mít i Nejvyšší kontrolní úřad, až přijde na návštěvu. Vzhledem k tomu, že část peněz proudí ze státního rozpočtu, může totiž přijít na kontrolu i 10 let po skončení projektu.

ŠPATNÉ PŘÍRUČKY. Nedostatky jsou také v Příručkách pro žadatele o dotace, podle kterých se mají zájemci řídit.

"Příručka je složena ze slov jako "zpravidla" nebo "obvykle" a nikdy nevíte, co můžete čekat," stěžuje si Sulovská. Jako příklad uvádí způsob čerpání dotací, které se nečerpají jednorázově, ale postupně. Platí se pomocí zálohových faktur ve výši 25 procent dotace, když z částky žadatel spotřebuje 80 procent nebo po třech měsících, může žádat o další.

V příručce to přitom nebylo jasně stanoveno. Učebna přišla na čtvrtinu dotace a rázem bylo Centrum na suchu. Muselo počkat dva měsíce, než na Úřadu práce schválili další proplacení nákladů - a to se jim na úřadě snažili vyjít maximálně vstříc a žádost o proplacení výdajů řešit přednostně. Provoz tak hradily z rodinných úspor.

"Kdybychom věděly, jaké prožijeme boje o každou korunu, tak bychom do toho druhého možná nešly. Dotace jsou hrozná byrokracie," posteskla si Kosková-Třísková v bývalé sborovně, kde je i na začátku května chladno, třicetiletá kotelna už totiž dosloužila a počasí není nijak letní.