Daňová reforma: Jednodušší chaos?

Jednodušší chaos?

Daňová reforma podle koaliční smlouvy potenciální nové vlády celý systém nijak nezpřehlednila.

Reforma veřejných financí má být postavena na principu snížení daňové a odvodové zátěže, uplatnění zásady jediné sazby daní (u DPH s výjimkami) a zjednodušení daňového, sociálního a důchodového systému. Takový by měl být alespoň její cíl podle zveřejněné programové části koaliční smlouvy mezi ODS, KDU-ČSL a Strany zelených.

Podle tohoto textu ovšem o zjednodušení daňového systému ve skutečnosti nejde. Koaliční kompromis navrhuje v kapitole "Zdravé veřejné finance" jednotnou daň z příjmů. ODS původně prosazovala 15 %, podle všech náznaků to ale bude spíše 16, 18 a možná i více procent. I tak bude výsledná daň nižší, než nyní. Jednodušší to ale nebude. Systém odpočitatelných položek koaliční smlouva neřeší, stovky výjimek v zákonech a daních nevymizí. Faktem ale je, že snížení daní může v případě firem podpořit jejich akcie na burze, u domácností pak chuť k utrácení.

Rovná daň v čisté podobě se zcela vyhnula DPH. Část zboží by hypoteticky mohla mít nulovou DPH, na jejím schválení by se však musely shodnout všechny členské země EU. To se ovšem se stoprocentní pravděpodobností nestane, takže by pro dvaadvacet položek platila nižší sazba (minimálně dnešních 5 %). Některé výjimky se ovšem dublují - zřejmě není zapotřebí vedle výjimky na pekárenské výrobky explicitně uvádět další výjimku na chléb. Je příjemné, že sport a kultura zůstávají v nižší sazbě. Prodraží se ale pořízení a opravy bytů a rodinných domů, kde má platit vyšší, tedy tzv. rovná daň (dnes je to jen 5 %). Tím ovšem dojde i ke zdražení starší výstavby, jejíž cena se od nové odvíjí.

Smlouva se zabývá i sociálním systémem, který by měl kompenzovat daňovou reformu a motivovat k práci. Jak, na tom se ještě musejí strany dohodnout.

Problémem daňové reformy podle koaličních představ ovšem je, že řeší jen příjmovou stránku. A to navíc tak, že výsledkem bude výpadek příjmů. Omezením výdajů se zatím nikdo moc nezabývá. Výsledek tak působí jako projekt, o němž sami autoři vědí, že k jeho uvedení do praxe ve skutečnosti nedojde.