Investice: Umění není totéž co ropa nebo akcie

Ceny umění na posledních aukcích lámou rekordy. Sotva byly pokořeny Fillovy Zlaté rybičky za 7,3 milionu korun Šiškinovým obrazem Před zrcadlem, už se poroučel i tento rekord. Galerie Art Praha vydražila Štýrského Cirkus Simonette za rekordních 8,6 milionu korun.

UMĚNÍ JE INVESTIČNÍ KOMODITOU. Mária Gálová, ředitelka společnosti Dorotheum, vysvětluje: "Ve světě zájem o investování do umění začal zhruba na počátku tohoto tisíciletí a bezesporu souvisí s propady na finančních a kapitálových trzích. Část investorů se začala poohlížet po jiných příležitostech, a jednou z nich se stala i umělecká díla. Extrémní nárůst cen na aukcích probíhal v letech 2001 až 2003. Teď bych řekla, že se světové trhy zklidňují, i když zájem je stále nadprůměrný. Rekordy nedávných českých aukcí proto do jisté míry překvapily i odborníky a netroufám si odhadnout, jak dlouho bude letošní boom trvat."

Vlna zájmu o umění se v České republice prudce vzedmula v první polovině 90. let, kdy bylo na trh vrženo velké množství kvalitních věcí z restitucí. O vzestup cen se přičinil Vladimír Železný, protože byl ochoten platit i neúměrně vysoké částky. Martin Zeman, spolumajitel aukční síně Vltavín, k tomu dodává, že dnes by se řada těchto děl za tehdejší kupní cenu už neprodala. Kromě toho majitelé obrazů některých autorů propadli iluzi, že jsou multimilionáři, mají-li doma Fillu nebo Šímu. Jenže to už neplatí.

PLATÍ SE JEN ZA KVALITU. "Trh začal rozlišovat kvalitu. Každý malíř má svá lepší a slabší díla. Když se jeden obraz prodá za mnohamilionovou sumu, neznamená to, že všechny ostatní obrazy tohoto autora mají podobnou cenu," vysvětluje Zeman.

V druhé polovině 90. let došlo k uklidnění trhu, zvýšila se kvalita galerií, zlepšila se profesionální úroveň aukcí a začalo se dražit na dálku po telefonu, což přispělo k propojování českého trhu se světem. Dnes podle Gálové ovládá pět renomovaných aukčních síní čtyři pětiny trhu a draží u nich z 50 procent zahraniční klientela. Ta je velkým přínosem nejen kvůli koupěschopné poptávce, která stimuluje růst cen, ale i kvůli kultivaci českých sběratelů, milovníků umění a investorů, zejména z řad nových podnikatelů. Mají dnes více informací a srovnání se světem, spolupracují s poradci, dovedou si lépe vybrat.

PROČ KUPOVAT PRÁVĚ TEĎ? Možná si řeknete, že nemá cenu riskovat a investovat na trhu s uměním, když na něm panuje býčí nálada a ceny rostou. Vždyť je to proti všem pravidlům investování! Jenže co platí u akcií nebo ropy, neplatí u umění. Je to neobnovitelná komodita.

Jak se shodují všichni odborníci, kvalitních věcí na trhu stále ubývá. I když některé věci nakoupené před pěti či deseti lety se do prodeje vracejí, protože jejich cena zatím vzrostla a majitelé chtějí realizovat zisky, zhruba polovina uměleckých předmětů se z trhu každoročně stahuje. Už se tam třeba nikdy neobjeví, protože končí v soukromých sbírkách. Proto jsou některé nabídky ojedinělou šancí, která se v budoucnu nemusí opakovat.

STÁVÁME SE METROPOLÍ UMĚNÍ. Ukazuje se to například i na každoročním veletrhu současného umění, který pořádá Art Prague. Pátý ročník právě skončil a jeho spoluorganizátorka Iva Nesvadbová si ho pochvaluje. Návštěvnost i objem prodejů letos vzrostl proti loňsku o 10 procent. Zúčastnilo se 40 galerií z České republiky i ze zahraničí. Po několika stovkách obrazů, grafik a plastik se za tři dny veletrhu jen zaprášilo.

Mezinárodní veletrh plní hned několik rolí najednou. Umožňuje prezentaci jednotlivých galerií, což je velmi důležité, protože galerijní svět je velmi proměnlivý. Návštěvníci veletrhu získávají koncentrovaný přehled o novinkách i o tom, jaké autory jednotlivé galerie zastupují. Zvláště pro milovníky umění z menších měst je to podle Nesvadbové velmi příjemné.

"Každý si letos mohl vybrat podle svého vkusu, ale i finančních možností, a koupit si za tisíce, desetitisíce i několikasettisícové částky. Ty se platily za renomovaná a známá jména. Kupovali známí sběratelé, cizinci, ale i náhodní návštěvníci či turisté, kteří šli prostě kolem Mánesa nebo Špálovy galerie, a viděli, že se tam něco děje," líčí atmosféru Nesvadbová.

Veletrh má však i své kritiky, kteří mu vyčítají chaotičnost, nevyváženou nabídku jednotlivých galerií i jeho příliš komerční zaměření. Nesvadbová se však brání a říká, že renomé trhu s uměním veletrh nijak nesnižuje, naopak přibližuje ho lidem a dělá z artefaktů běžnou součást života.

CO JE IN. Největší šance dávají do budoucna odborníci plastikám. Byly dlouho nespravedlivě opomíjeny. "Možná proto, že se o nich ve škole neučí," vtipkuje Zeman. Nesvadbová se však spíše kloní k názoru, že se s nimi nesetkáváme v každodenním životě tak často, a proto k nim nemáme vztah.

Například ve Francii jsou sochy součástí městské architektury, lemují dálnice. U nás se donedávna ani nevystavovaly v galeriích. Lidé je nedovedli zakomponovat do interiéru, protože je to složitější, než umístit obraz nebo grafiku.

Teď však zažívají plastiky renesanci, poptávka po nich roste a začínají stoupat i jejich ceny. "Kdo vsadí na kvalitní plastiku, určitě neprodělá," přidává se Gálová.

Pro drobné investory do umění Nesvadbová doporučuje menší obrazy. Jsou cenově dostupnější, a pokud galerista pomůže vybrat perspektivního mladého autora, mohou se časem dobře zhodnotit.

Kdo si troufá odhadnout budoucí talent sám, může zkusit koupit obraz přímo od nadějného autora v jeho ateliéru. Galeristé před tím sice varují, protože to kazí trh, a kromě toho je to pro kupujícího riskantní. U autorů, kteří nevystavují a nemají svého galeristu, se prý jen velmi nesnadno odhaduje cena. Ale na druhou stranu každá investice je spojena s rizikem, proč by to nemohlo platit i pro umění.