Obrací se Evropa k silnějšímu euru?

Obrací se Evropa k silnějšímu euru?

Prezident Evropské centrální banky (ECB) Jean-Claude Trichet na tiskové konferenci po květnové schůzce Rady guvernérů ECB ohlásil novinku nikoliv tím, co řekl, ale tím, co neřekl. Trichet, který příležitostně vyjadřoval nesouhlas s posilováním eura, odmítl vznést námitku proti nedávnému zhodnocování, třebaže jej k tomu několik reportérů povzbudilo.

Jde o znamení, že se v Evropě obrací vlna ve prospěch silnějšího eura? Nebo to prostě odráží fakt, že ECB v současnosti hodlá prosazovat svou starou politiku a za žádných okolností nekomentovat směnné kurzy?

Dva faktory poukazují na možný obrat vlny. Jedním je skutečnost, že se ropa v současnosti prodává za 75 USD za barel. Zadruhé, hospodářské zotavení Evropy spěje do bodu, kde exporty už nebudou jediným zdrojem růstu.

Při závratných cenách ropy a základních kovů, jako je měď, hliník a zinek, se rostoucí euro stalo ochranným štítem přetrvávajícího evropského ekonomického oživení. Ceny těchto komodit se totiž stanovují v amerických dolarech. Poněvadž euro vůči dolaru posiluje, cena ropy a základních kovů v eurech roste pomalejším tempem než tatáž cena v dolarech. S dalším zvyšováním dolarových komoditních cen se bude stupňovat i evropský zájem na silnější měně.

Nedávné posílení eura rovněž napomohlo udržení evropských dlouhodobých úrokových sazeb - klíčového ukazatele ekonomické aktivity - na nižších hodnotách, i když se v eurozóně poněkud pokazila inflační očekávání. Během dubna se růst inflačních očekávání a zhodnocování eura objevily víceméně současně. Výnos z desetiletého německého dluhopisu, u něhož bylo možné vzhledem ke zhoršení inflačních vyhlídek očekávat, že povyskočí, se sotva pohnul. To je pro udržení hospodářského oživení obrovské plus.

Pokud by snad Bush a Bernanke jednou způsobili mezi investory ztrátu důvěry v americká finanční aktiva, rostoucí euro by pomohlo chránit před důsledky evropské úrokové sazby. Přesto některé politiky a snad i některé centrální bankéře nadále měna znepokojuje, neboť se obávají, že by silnější euro mohlo zadusit vývozy, a oslabit tak celkovou hospodářskou výkonnost. Tento strach však bude pravděpodobně opadat s rozšiřováním evropského oživení mimo exportní oblast do domácích sektorů ekonomiky.

Vlastně existuje důkaz, že už k tomu dochází. Průzkumy ukazují, že podnikatelská důvěra napříč ekonomikou eurozóny je vysoká, což naznačuje, že za dveřmi už může být domácí investiční boom. Na posilování vnitřního hospodářství dále mohou poukazovat i nové prognózy hospodářského růstu od ECB. V nadcházejících měsících bude pravděpodobně slábnout strach, že by sílící euro mohlo připravit o život jedinou slepičku snášející zlatá vejce.

Jistě nelze očekávat, že silnější euro nadchne v Evropě všechny stejně. Eurozóna je obrovský prostor zahrnující různé státy s odlišnými kulturami, dějinami, ekonomikami či politickými přístupy.

Německu, s historií silné německé marky a velmi konkurenceschopných nákladů, se silné euro líbí víc, než řekněme jeho partnerům, Francii a Itálii, jejichž minulostí jsou slabé domácí měny a konkurence neschopné exportní náklady. Pouhá existence společné měny ještě není zárukou, že se všichni shodnou na tom, jakou by měla mít hodnotu.

Přesto i v zemích s tradičně slabou měnou naznačují probíhající změny, že na obzoru by mohl být obrat v politických postojích i veřejném mínění ohledně silnějšího eura. Dobrým příkladem je nedávné zvolení středolevé vlády vedené Romanem Prodim v Itálii. Nejenže Liga Severu - významná součást zapuzené pravicové koalice Silvia Berlusconiho - upřednostňovala slabé euro, ale zasazovala se za odstoupení Itálie od eura úplně. Nyní přišla o moc.

Totéž platí pro samotného Berlusconiho, který podporoval slabé euro jako kompenzaci italské hospodářské neefektivity a naprostého ustrnutí reforem během let, kdy byl v úřadu. U Prodiho, přesvědčeného Evropana, je méně pravděpodobné, že by stranil slabému euru. Další slibnou změnou je v Itálii volba Maria Draghiho na post guvernéra centrální banky. Draghi, uznávaný ekonom z americké univerzity MIT, podporuje hospodářské reformy a chápe, jakou úlohu tu hraje pobídka silného eura.

Hospodářskou reformu je třeba nějak financovat, a mají-li prostředky pocházet - alespoň zčásti - ze zdrojů mimo EU, euro musí být silnou měnou. Draghi vystřídal Antonia Fazia, jehož korupčně ochranářské praktiky v italském bankovním sektoru odrazovaly kapitál od směřování do Itálie a zároveň oslabovaly euro.

V současném globálním prostředí je význam silného eura čím dál zřejmější. Trichetovo mlčení ohledně rostoucího eura na květnové tiskové konferenci ECB může být tichým uznáním této nové reality.

(c) Project Syndicate 2006

www.project-syndicate.org

Melvyn B. Krauss patří k významným členům Hooverova institutu při Stanfordově univerzitě. Specializuje se na mezinárodní ekonomiku, daňové záležitosti, americkou pomoc jiným zemím a na problematiku související s NATO.