Štěpán Kotrba: Uzavřený koloběh manipulace

Vážná podezření z korupce při vytváření průzkumů, vyslovovaná některými politiky a probíraná analytiky, staví sociology - spolu s dlouhotrvajícími chybami těchto průzkumů - do role cikánek, které hádají z ruky. Jejich předpověď tak může znít: Budete šťastní, ale manželka vás opustí s jiným.

Zveřejněná data nejsou totiž faktickými čísly, ale jde o přepočítaná, převážená procenta. Tak, aby dopočetla, jak se konkrétní respondenti odchylují od "průměrného voliče". Vzorek přibližně jednoho tisíce respondentů, vybraný z ekonomických důvodů, neumožňuje menší statistickou odchylku než plus minus tři procenta. Což se při interpretaci výsledků v médiích skoro nikdy nezmiňuje.

Znehodnocení pak nastává zejména u upřesnění preferencí pro jednotlivé kraje, kde se matematicky dopočítává hlasování vzorku stovky lidí. To samo o sobě jen zvyšuje chybovost.

ROZDÍLY MEZI SYMPATIÍ, PREFERENCEMI A PROGNÓZOU jsou pro laiky nerozeznatelné. Jak upozorňují sociologové, občané odpovídají na různé otázky: skutečnost, že metodika průzkumů není jednotná, znemožňuje porovnání. Zatímco prognóza očišťuje data od odpovědí nevoličů a nerozhodnutých, preference je obsahují. Žádná z "renomovaných" agentur také dosud nezohlednila odchylky v předvolebním chování části cílových skupin okrajových stran, kde respondenti nechtějí říci, čí volební lístek hodí do urny.

Zvlášť starší generace odmítá přiznat, že bude volit levici - komunisty a sociální demokraty. Psychologický výzkum zná slangový termín lžiskóre, které stanoví věrohodnost odpovědí tázaného na otázky v dotazníku. Cynický vtip říká, že kdo odpoví v dotazníku na otázku "onanoval jste někdy?" záporně, onanuje pořád.

Výzkumy agentur mají už několik volebních period největší zápornou odchylku (kam patří i nepřiznané odpovědi) právě u KSČM a ČSSD. Ve volbách 2002 obdržela ČSSD 30,2 % hlasů, přesto jí ještě v posledních průzkumech agentury přisuzovaly 22-26 %. KSČM byla v roce 2002 svorně všemi agenturami podhodnocena o 4 %. Naopak ODS prorokovala tehdy agentura Factum 31,4 %, ale strana získala jen 24,5 %. Představy o úspěchu Koalice (KDU-ČSL a US-DEU) byly v agentuře Factum nadhodnoceny až o 5 %.

SROVNÁNÍ DLOUHODOBÝCH TRENDŮ ukazuje, že současné průzkumy zjišťují podobnost chování sympatizantů stran (v odpovědích na dotaz, koho by volili) s průběhem křivek průzkumů a voleb v minulosti. ODS zaznamenává už 15 let pokles přerušený jen "sarajevskou" a "grossovsko-špidlovskou" krizí. ČSSD jako vládní strana vykazuje dlouhodobě periodická období "očekávané" a "plánované" nepopularity uprostřed volebního období střídaná "nečekanými" a "překvapivými" úspěchy u voleb.

Přenesení bývalých výsledků do očekávaného skóre 2006 přináší dvě vysvětlení faktu, proč jsou si průběhy křivek podobné. Prvním je fakt, že voliči jednotlivých stran jsou daleko konzervativnější a projevují sympatie stále podle téhož vzorce. Jde o tezi, že o výsledcích voleb vypovídají dlouhodobé ekonomické a sociální trendy. Tento názor zastává prognostik a ekonom Miloš Zeman. Dokládá ho ideální model tří "produktových" s-křivek vládních politik. Ty oscilují na ose dlouhých vln inovativních cyklů na základě Schumpetrovy teorie hierarchické soustavy hospodářských cyklů (Business Cycles, 1939). Nosná "dlouhá" Kondratěvova vlna je inovativní konstanta. Jde o křivku dlouhodobého charakteru, která se odvíjí například od současného rozvoje informačních technologií či fyziky a lokální politickou investicí nejde ovlivnit. Jedna s-křivka ukazuje makroekonomickou "akci" - produkt politiky v podobě objemů veřejných investic ve volebním období. Druhá je jejím "mediálně produktovým otiskem", odráží přínos investic pro ekonomiku a mediální ohlas na její rozvoj či útlum. Třetí je konkrétním "otiskem v paměti voliče" - jde o individuální sympatie na základě viditelných výsledků ekonomiky (životní úroveň).

Toto modelování platí obecně jak pro vládní, tak pro opoziční politické strany. To, jaké procento voličů ocení politiku dané strany u voleb, by měl naznačit bod, v němž se protnou křivky (na vodorovné časové ose) s termínem voleb (viz schéma). Cílem snažení politika je načasování vrcholu poslední ze tří s-křivek co nejblíže k volbám.

DRUHÝ SPEKULATIVNÍ VÝKLAD spočívá v tom, že někdo v zákulisí agentur setrvale zadává do dat jisté proměnné - opravné koeficienty a modelovací algoritmy - a tím koriguje faktické výsledky terénního průzkumu podobně jako pohyb cen při burzovní spekulaci. U jedněch "hraje" na vzestup, u druhých na pád. Záměrně neočišťuje data od manipulací vzniklých zpětnou vazbou čtenáře tiskových zpráv o předtím zveřejněných průzkumech. Média jsou nosičem manipulativní nejistoty: meziměsíční poklesy a vzestupy preferencí u agentur, které si nemohou dovolit příliš velkou odchylku od trendů konkurence, jsou uměle vyvolanou kolektivní hrou na "přetlačování". Ta vytváří uzavřený koloběh zveřejňování vážené hodnoty a manipulativní komentování abstrahovaných, ale bezobsažných čísel v médiích. Čtenář reaguje na tiskovou zprávu, nikoli na reálný svět. A tak dál a znovu...

Důsledek? Sází se, opět jako v byznysu, na předpoklad, na pochybnosti o volbě strany, jejíž preference po dva měsíce klesají. Část české společnosti je už patnáct let přesvědčována, že se počítá jen úspěch. Za jakoukoli cenu.

Štěpán Kotrba
politický analytik internetového deníku Britské listy