Analýza: Dá se přežít globalizace?

Dá se přežít globalizace?

Stále těsnější propojenost světa ve všech oblastech ekonomiky (obchodní, finanční...) má čím dál větší dopad na měnovou i fiskální politiku jednotlivých zemí. Není proto divu, že slovo globalizace se objevuje takřka v každé druhé větě poslední zprávy Mezinárodního měnového fondu o vývoji světové ekonomiky a o finanční stabilitě.

Právě globalizace bude v nejbližším období ovlivňovat inflaci, vývoj úrokových sazeb i pohyb různých druhů kapitálu. Pokračující propojenost světa podle Fondu sice přináší jistá rizika, podstatně větším nebezpečím by ale byl nárůst protekcionismu. Navzdory optimistické předpovědi však fond varuje před riziky, která podle něj představuje další růst globální nerovnováhy.

Nic na tom nemění ani fakt, že podle mínění MMF se svět mění k lepšímu: většina zemí hlídá fiskální politiku podstatně víc než kdykoliv předtím (ne že by se ji dařilo vždy uhlídat, deficity veřejných financí stále nejsou pod kontrolou), centrální banky aplikují transparentní a kredibilní měnovou politiku založenou především na inflačním cílení. Finanční trhy světa jsou podstatně stabilnější díky tomu, že většina kapitálu plyne z korporací a jde o tzv. dlouhé investiční peníze, ze kterých nehrozí takový kolaps jako z pohybů krátkodobého spekulativního kapitálu.

INFLACE KONTRA DEFLACE. MMF ve své zprávě upozornil na stále těsnější provázanost míry inflace v jednotlivých zemích s procesem globalizace. Potvrzuje se, že inflace zůstává v jednotlivých zemích nízká, či dokonce klesá, přestože rostou ceny surovin. Důvodem je světový obchod: dovozní ceny díky levné výrobě v Asii (vyjma ropy) měly dopad na pokles inflace v Evropě a USA v průměru o 25 bps až 100 bps za rok. V podstatě si vyspělé země s levnými dovozy dovážejí i deflaci. Centrální banky by měly na tuto situaci reagovat a nestanovovat inflační cíle příliš blízko nule. Díky dovozům by se totiž země mohly lehce ocitnout v deflaci.

Globalizace rovněž zmírnila vliv domácích výrobních cen na spotřebitelskou inflaci. V současném světě totiž platí, že co se vyrobí "doma", to se většinou spotřebuje v zahraničí. Propojenost světa tak má vliv nejen na ceny, ale tlačí i na zachování nízkého tempa růstu mezd (kvůli celosvětové konkurenci), především v elektrotechnickém a textilním průmyslu.

Globalizace však nezaručuje, že nízká inflace bude v dalším roce či dvou trvat. Pokud bude pokračovat rychlý celosvětový hospodářský růst a porostou ceny surovin, mohou nastat inflační dovozové tlaky a bude potřeba zpevnit měnovou politiku víc, než doposud očekávají měnové trhy.

MMF proto upozorňuje, že by se centrální banky měly víc zaměřit na fenomén globalizace a do svých úvah o nastavení inflačního cíle více započítat dovozní ceny. A to jak dovoz deflace, tak i růst cen surovin.

RŮST ÚROKŮ MŮŽE POČKAT? Příznivé inflační vyhlídky by měly přimět centrální banky k tomu, aby zbrzdily ve svých plánech zvyšování úrokových sazeb. V každé zemi se k tomu ještě přidružují další podmínky. Evropská centrální banka se zvýšením sazeb může počkat: podle MMF proto, že růst ekonomiky v eurozóně sice postupuje uspokojivým tempem, ale není nijak vysoký a v podstatě celosvětově je eurozóna nejpomaleji rostoucím regionem.

Otázkou je další politika amerického Fed. V USA se očekává obrat úvěrového cyklu na hypotéky, klesá poptávka po nemovitostech a rostou ceny, což může naznačovat, že dojde k poklesu spotřeby a tempa růstu HDP. V takové situaci by bylo obtížné zvyšovat úrokové sazby. Na druhou stranu s vysokými cenami ropy se bude i nadále zvyšovat již tak kritický deficit USA, což může tlačit na pokles dolaru a ke zvyšování sazeb v USA. Výsledkem by pak byla recese americké ekonomiky.

PŘÍLIŠ MNOHO PENĚZ. MMF ve své zprávě upozornil ještě na jeden nový fenomén sjednoceného světa. A tím je přebytek likvidity na finančních trzích, která ovšem nepochází jako kdysi z bank, ale jde o akumulované zisky podniků. Výhodou je, že tyto "dlouhé" peníze finanční trhy stabilizují, problém ovšem je, že příliš mnoho peněz zvyšuje nebezpečí inflace. "Typické je to pro eurozónu, kde - při očekávaném růstu ke 2 % se růst peněžní zásoby pohybuje kolem 8 %. To spolu s vysokými cenami nafty, plynu a kovů na světových trzích zvyšuje nebezpečí oživení inflačních tlaků v globálním měřítku," tvrdí Eva Zamrazilová z Komerční banky.

Je zřejmé, že dříve či později centrální banky (zejména ECB, ale i Bank of Japan) budou následovat příkladu Fed a budou zvyšovat základní úrokové sazby. Nebezpečím této situace je, že přehnaná reakce měnové politiky by mohla prudce zbrzdit hospodářský růst, zejména oslabit oživení v eurozóně a zpomalit zde růst v příštím roce.

Podle Luboše Mokráše z České spořitelny se dokonce může ukázat, že současná situace je podobná situaci z přelomu tisíciletí. "Tehdy se také obecně očekávalo, že po utažení měnové politiky v USA dojde k "měkkému přistání", po kterém bude pokračovat poněkud pomalejším tempem stabilní růst. Zhroucení bubliny na akciovém trhu a následný kolaps investic do hi-tech však vedl až k recesi, i když jen mělké," uvedl analytik.

Velké riziko představují podle Mokráše také neobvykle nízké rizikové prémie, což je o to neobvyklejší, že zároveň dochází k růstu úrokových sazeb a výnosů státních dluhopisů. Pokud by se změnil názor trhu na vývoj světové ekonomiky, mohlo by to vyvolat rychlý růst rizikových prémií, což by dále dusilo růst ekonomiky. Centrální banky si riziko uvědomují a sazby zvyšují jen opatrně. "Opatrnost centrálních bank ale nemusí stačit, protože finanční trhy mají nepříjemné vlastnosti: přestřelují trendy a potom mění směr nečekaně, radikálně a rychle," tvrdí analytik.

SVĚT ČEKÁ RŮST HDP. Světová ekonomika má letos poskočit o 4,9 %, loni na podzim ještě měnový fond předpovídal růst o 4,3 %. Silný růst ekonomiky bude pokračovat i příští rok, i když tempo růstu se mírně zpomalí na 4,7 % (na podzim MMF odhadl světový růst jen o 4,4 %). Globální ekonomika loni vykázala růst o 4,8 procenta a přestože měnový fond původně naznačoval zpomalení tempa růstu.

Tahounem světa mají být asijské země (Čína, Indie), poroste i Amerika (letos o 3,4 %, loni rostla o 3,5 %), výrazně polepšit si má i japonská ekonomika. Ze všech tří hospodářských center si nejhůře povede západní Evropa (letos proste o 2 %, příští rok o 1,9 %).

Evropu, včetně té střední, žádné velké zázraky nečekají. MMF předpokládá mírné zrychlení tempa růstu (na 4,6 % z loňských 4,1 %), Česko má růst zhruba o 5,5 % a Slovensko o 6,3 %.

Nejrychleji porostou pobaltské země (jako celek o 7,5 %), proti roku 2005 to ale bude mírné zpomalení.

ČÍNA OPĚT ŘÍŠÍ STŘEDU. I když má podle MMF čínské hospodářství mírně zvolnit, letos poroste "jen" o 9,5 % místo loňských 9,9 % (čínští ekonomové však odhadují tempo HDP i v letošním roce kolem deseti procent), stále zůstává nejrychleji rostoucí velkou ekonomikou světa.

MMF však upozornil, že by měla Čína upravit svoji kurzovou politiku. Ta je podle mínění amerických politiků slabší zhruba o 40 %, než by měla být, ekonomové se přiklánějí spíše k desetiprocentní revalvaci. Peking revalvoval jüan loni v červenci o 2,1 procenta a celkově již kurz měny od té doby vzrostl o 3,2 procenta.

K výzvám na uvolnění kurzu se však tentokrát přidal i MMF. Podle něj by mohl jüan dále zpevnit, což by bylo i v zájmu Číny. Revalvace měny by pomohla zlepšit životní úroveň obyvatel a jejich postavení vůči světu. Na revalvaci jüanu by ovšem podstatně víc vydělaly USA (podhodnocený jüan je podle Washingtonu příčinou rekordního deficitu 202 miliardy dolarů americké obchodní bilance s Čínou) i Japonsko (nemůže uplatnit své drahé výrobky na čínském trhu). Podle měnového fondu by měla Čína přizpůsobit kurzovou politiku s ohledem na obrovské obchodní přebytky a podle toho, se kterými zeměmi nejvíc obchoduje. Což jsou ovšem víc asijské země než Spojené státy.

MMF se v této souvislosti věnoval i americkému dolaru. Poukázal na to, že by měny zemí, které mají obchodní přebytky, měly zpevnit a země, které mají deficity, čeká devalvace. Největší deficitní ekonomikou jsou však v současné době USA.