Inovace v globálním podnikání už neznamenají jen postup od nových znalostí k novému produktu. Inovace nepřicházejí jen v tomto pořadí, jsou závislé i na interaktivních vztazích podniku a jeho okolí. Jestliže se má technologická inovace stát i konkurenční výhodou, musí být správně realizovaná a načasovaná a to tehdy, pokud je podnik stále ještě úspěšný za staré technologie.

Podle zkušeností manažerů není vhodné současně měnit trh i technologii. Stejně tak rovnováha nákup a prodej technologie je nebezpečná. Mnoho změn najednou může znamenat ztrátu podnikových komparativních výhod a opuštění technologie často znamená i opuštění části trhu a podnikového know-how.

Proces rozhodování při změně/inovaci technologie je jedním z nejdůležitějších úkolů managementu, protože ovlivňuje výrobu a tím i ekonomické výsledky podniku na delší dobu.

Tento proces vyžaduje identifikování problému, který se má řešit, odhadnutí cílů, kterých firma může dosáhnout změnou technologie, identifikování interních technologických možností podniku. A také prozkoumání externích příležitostí trhu, vše ve formě investičních variant a jejich následné multifunkční hodnocení. Výběr nejvhodnější varianty by měl být úkolem specialistů z různých oblastí podniku, nejen manažerů.

Technologické rozhodování managementu by mělo být v souladu s podnikovou i s technologickou strategií a také s funkčními plány a rozpočty podniku.

Špatná investiční rozhodnutí nejsou ospravedlnitelná. Jejich příčiny a chyby by měly být sledovány, analyzovány a hodnoceny. Mohou totiž znamenat ztrátu tržního podílu a konkurenceschopnosti podniku i ztrátu místa manažera. Proto je nutné při každém investičním rozhodování dodržovat určitý postup a pravidla.

KROKY INVESTIČNÍHO ROZHODOVÁNÍ

1. krok: Definování problémů staré technologie

Na začátku investičního procesu je nutné zjistit kde a jaký druh problému v podniku existuje. To znamená přesně identifikovat problém (zda je potřebná nová technologie, zda výrobky mají nízkou kvalitu, nebo výroba má nízkou kapacitu, zda podnik příliš neznečišťuje životní prostředí apod.). Pokud je problém jasně definován, následuje prozkoumání všech jeho příčin. Zda je opravdu nutné měnit technologii, zda potřebné ekonomické výsledky nelze získat lepším využitím stávajících zdrojů. Takto lze zjistit, že nákup nové technologie může být zbytečným plýtváním finančních prostředků. Proces investičního rozhodování o změně technologie by měl být vždy zahájen přesnou analýzou finančních, technických, organizačních a personálních složek staré technologie a zjištěním problému. Nejen vymezením určité ideje, jaké technologické řešení by podnik chtěl.

2. krok: Definování cílů investice

Základním cílem jakékoliv změny technologie je zlepšení ekonomických výsledků podniku. Od toho se odvíjí seznam dalších cílů, který definuje co se chce dosáhnout změnou technologie v příslušných oblastech, jakož i určité podnikové limity. Zkušenosti ukazují, že tento krok je kritický v postupném procesu investičního rozhodování. Cíle by neměly být příliš úzce definovány, jen pro hodnocení nejvhodnějších technologických řešení, ani příliš široce, jen k vyloučení nepotřebných prací. Každý cíl by měl být finančně ohodnocen, měl by mít definovány nároky na kvalitu a dobu své realizace, jakož i jasně stanoveny aktivity, které bude nutné pro jeho realizaci vykonat. Je však třeba také vymezit priority mezi cíli, aby bylo možné rozhodovat se mezi nimi i při konfliktních požadavcích jednotlivých útvarů.

3. krok: Definování kritérií pro hodnocení variant

Třetím krokem investičního rozhodování by mělo být vymezení kritérií podle nichž se budou hodnotit jednotlivé technologické varianty, ale i úspěch realizované varianty. Je třeba se vyvarovat přílišné specifikace požadavků na novou technologii. Kritéria, jako kvalita výroby, standardy služeb, umístění výroby, personální zabezpečení a ekologické požadavky výroby, informační systémy, zda technologie je nově budovaná nebo jen změněná a způsoby obstarání nové technologie, nákup, pronájem, joint venture a další kritéria a jejich finanční specifikace, to všechno může ovlivňovat výběr optimální varianty. Je třeba se rozhodnout, zda si to lze dovolit s limitovaným rozpočtem a jaké jsou priority.

4. krok: Identifikování rozsahu technologických možností

Tento krok zahrnuje způsoby, jak lze řešit projekt. Podle nich se definují alespoň tři strategické varianty, které jsou optimální a realizovatelné. Alespoň jedna možnost by měla obsahovat tzv. "do nothing" variant, jako základ hodnocení ostatních variant. Pak se předběžným benchmarkingem určí, které řešení obsahuje nejlepší hodnotu pro podnik, zahrnující celkové náklady, zisky, rizika příležitosti projektu a vyloučí se úplně nevhodné varianty.

5. krok: Hodnocení a výběr nejlepší varianty

Při hodnocení variant úplně nové technologie je riskantní sahat hned po nejvyšších metách, neboť celkový efekt investice může být velmi rychle opačný. Hodnocení a výběr technologie by měly vycházet z technologického dědictví a současných možností podniku.

Počáteční hodnocení variant investice je založené na porovnávání finančních ukazatelů, zda preferovaná varianta bude zapadat do finanční strategie podniku a zda si to podnik může dovolit. Návratnost investic (ROI) by neměla být jediným určujícím kritériem, ale může být hlavním. Je třeba brát v úvahu i rizika a nejistoty investice, které mohou ovlivnit výsledky. Celý proces je potvrzen, pokud jsou při každé variantě zohledněna i rizika. Nadmíra optimismu při hodnocení variant může znamenat špatné rozhodnutí.

Zkušenosti ukazují, že podniky získávají nejlepší výsledky pokud investiční rozhodování provádějí týmy specialistů z různých oblastí. Podnik může potřebovat i radu externího konzultanta, resp. outsourcingový tým, který pomůže například s informačními technologiemi, dále odhadce majetku pro nejlepší umístění investice, personální agenturu, banku, pojišťovnu apod.

Vybranou investiční variantu lze financovat různými způsoby, např. jen z podnikových zdrojů, spolufinancováním jiným podnikem, bankou, nebo získáním podpory z EU. Všeobecně používají podniky bankovní úvěry spolu s vlastními zdroji. Preferovaná varianta musí mít přesně určenou dobu realizace.

6. krok: Prezentování získaných výsledků a souhlas vedení

Investoři jsou kritičtí při rozhodování o investicích, hlavně pokud ihned nezakládají lepší výsledky pro podnik a zhodnocení vložených prostředků. Měli by však znát okolnosti investice, rizika, vlastní možnosti podniku a externí příležitosti trhu. Není vhodné prezentovat jim varianty jen formou yes nebo no. Také během rozhodování potřebují vědět, zda jsou původní skutečnosti stále platné. Analýza a rozhodnutí by měly být realizovány maximálně do tří měsíců.

7. krok: Implementace, monitoring a hodnocení nové technologie

Podnik by měl implementovat technologii podle vybrané varianty. Monitoring během implementace a post-projekční hodnocení poskytují zpětnou vazbu pro budoucí investiční rozhodování. Proto by měly zahrnovat, zda byly dosaženy cíle investice, aktuální výšku nákladů a zisků a ostatní okolnost investice.

ZÁVĚR

Mít lepší šanci na úspěch v podnikání znamená efektivně využít zdroje podniku, ale i kreativitu a inteligenci nejen vlastních zaměstnanců, ale i zákazníků, dodavatelů, investorů a ostatních stakeholders.

Podle mnoha renomovaných firem, jako například IBM, jsou technologické investice neustálá hra, jejímž cílem je nejen růst technologické úrovně a zlepšení ekonomických výsledků, ale i využití partnerství se společnostmi, které mají komplementární technologie. Tož umožňuje synergizovat výsledky a proniknout hlouběji na trh.

Ing. Marek Jemala
Fakulta podnikového managementu,
Ekonomická univerzita v Bratislavě
Související