Nedávno projednávaný návrh nového zákoníku práce narazil na odpor. Výtky jsou především dvě: zvyšující se náklady pracovní síly a rostoucí moc odborů. Jaká je nynější situace a jaký dopad by mělo přijetí nového zákoníku práce? Pomineme cviky s definicí registrované míry nezaměstnanosti a zaměříme se jen na obecnou (mezinárodně srovnatelnou) míru nezaměstnanosti. Ta je na úrovni průměru Evropské unie, ale jak se říká: mezi slepými jednooký králem.

E06_1280d.gif ()


Vysoký nárůst nezaměstnanosti, který česká ekonomika zažila mezi lety 1997-2000, byl z velké části nárůstem dlouhodobé nezaměstnanosti. Ještě v roce 1993 byla její míra 0,7 %, zatímco v roce 2005 již 4,2 %. Jinými slovy to znamená, že loni byla více jak polovina všech nezaměstnaných bez práce déle než rok. Při podrobnějším pohledu zjistíme, že tento nárůst má na svědomí především vyšší podíl nezaměstnaných, kteří jsou bez práce déle než dva roky. Na celkové nezaměstnanosti se jejich podíl mezi lety 1993 až 2005 zvýšil více než šestinásobně na téměř třetinu, přičemž v recesi 1997-1999 byl stále "jen" okolo 14 %. Míra krátkodobé nezaměstnanosti (do jednoho roku) v recesi sice také narostla, ale po jejím překonání klesla na předchozí úroveň. Celkově se pak za období transformace zvýšila jen velmi málo (z 3,6 % v roce 1993 na loňských 3,7 %).

Míra frikční nezaměstnanosti, tedy takové, která je v podstatě nutná k přechodu do dalšího zaměstnání (do 3 měsíců), za období transformace poklesla (z 1,7 % na 1,1 %). Její pokles, doprovázený nárůstem celkové míry nezaměstnanosti, však není pro ekonomiku žádoucí. A naopak: vysoký podíl frikční nezaměstnanosti na celkové by svědčil o pružnosti trhu práce. Tento podíl však dramaticky poklesl ze 40 % v roce 1993 na pouhých 13,9 % v roce 2005. To naznačuje, že se zhoršily možnosti hledání a nacházení práce (zvýšil se nesoulad mezi nabídkou a poptávkou, tzv. mismatch), neznamená to, že by zaměstnavatelé začali více propouštět.

FIFO EFEKT. Uvedené údaje potvrzují mnohé studie, které zjistily, že nezaměstnanost se řídí principem známým z účetnictví, a to FIFO (First In First Out). Krátkodobě nezaměstnaní mají daleko větší šance nalézt nové zaměstnání. Důvodů, proč dlouhodobě nezaměstnaní jsou v tomto směru znevýhodněni, je několik. Od zastarávajících profesních dovedností, polevujících pracovních návyků až po podezíravý pohled zaměstnavatelů. Jedinci, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, se tak stávají prakticky nezaměstnatelnými.

Tento efekt se odráží v odlišných reakcích na ekonomický výkon. Celková míra nezaměstnanosti reaguje na růst nepřesvědčivě a dlouhodobá míra nezaměstnanosti nereaguje téměř vůbec (korelační koeficient -0,53, resp. -0,14). Naproti tomu obě dvě míry krátkodobé nezaměstnanosti (do 1 roku a do 3 měsíců) tuto ekonomickou souvislost potvrzují silněji (korelační koeficient -0,66, resp. -0,70).

Mezinárodní srovnání potvrzuje problém českého trhu práce. Na počátku 90. let vykazovala česká ekonomika nejnižší míru krátkodobé nezaměstnanosti. Přestože v posledních letech začala tato míra zaostávat např. za Irskem či Velkou Británií, tak jsme na tom byli stále lépe než EU-15 (25) i USA. U míry dlouhodobé nezaměstnanosti je tomu zcela jinak. ČR začala s nízkými hodnotami, které však velmi rychle vzrostly. V jiných státech se míra dlouhodobé nezaměstnanosti v podstatě neměnila (USA, EU-25) nebo se jim podařilo tuto míru snížit. Je tedy zřejmé, že veškeré problémy s nezaměstnaností v české ekonomice pocházejí od nezaměstnanosti dlouhodobé.

Vysoká úroveň dlouhodobé míry nezaměstnanosti je dána řadou faktorů (od pozdě nastartovaných strukturálních změn až po překážky mobilitě práce) a změny v zákoníku práce jsou jen dalším z těchto vlivů. Ale uvedené změny nepomohou zlepšit nynější stav. Zvýšené náklady jen umocní FIFO efekt a ještě více sníží citlivost míry nezaměstnanosti na hospodářský růst. Podobně zapůsobí i silnější vliv odborů, které navíc zvýhodňují zaměstnané na úkor nezaměstnaných. Ve spojení s vyššími náklady najímání pracovní síly tak zvýšená poptávka povede spíše k růstu mezd stávajících zaměstnanců. Dlouhodobá nezaměstnanost si vyžaduje institucionální řešení a nepomohl jí ani rapidní ekonomický růst. Ten se odrazil jen ve snížení krátkodobé nezaměstnanosti.

Autor pracuje v ČSÚ, oddělení makroekonomických analýz

Související