Nepromarněme příležitost

Nadcházejících deset let poskytuje vzácnou příležitost pro uskutečnění nezbytných reforem, připomíná naléhavě aktuální zpráva pracovní skupiny pro fiskální dopady stárnutí obyvatelstva, která působí od roku 2000 z rozhodnutí Evropské rady. Do zprávy byly na rozdíl od dvou předchozích zařazeny i nové členské země EU včetně ČR.

STÁRNEME. Evropa bude bez výjimky stárnout, mezi jednotlivými zeměmi však existují rozdíly. Střední a východní Evropa se zatím může těšit z relativně mladé populace. O to horší je budoucí výhled. Populačně silné ročníky, které jsou dnes v produktivním věku, začnou postupně odcházet do důchodu. Zároveň se prodlužuje délka života. A jelikož míra porodnosti je dlouhodobě na nízké úrovni, podíl osob v postproduktivním věku na počtu osob v produktivním věku bude růst. Tento nárůst bude nejdramatičtější právě v těch zemích, které mají dnes mladou populaci (viz graf).

Nepříznivý demografický vývoj se projeví na trhu práce. Celkově ubude osob v produktivním věku, což dlouhodobě nevyváží ani vyšší imigrace, pokles míry nezaměstnanosti ani růst míry ekonomické aktivity. Vývoj na trhu práce tak významnou měrou přispěje ke snížení růstu HDP. V případě ČR až o čtyři procentní body(viz tabulku č. 1).

Nejhmatatelnějším projevem stárnutí populace bude růst vládních výdajů, které jsou citlivé na změnu věkové struktury obyvatelstva. Odhaduje se, že v následujících čtyřech dekádách vzroste v Evropské unii podíl vládních výdajů spojených se stárnutím populace na HDP o 3,4 procentního bodu. Ale v Česku by to mělo být za stejné období dvakrát tolik. Do roku 2030 sice vzrostou jen o 1,8 procentního bodu, ovšem do roku 2050 už o 7,2 procentního bodu. Proces stárnutí populace v ČR začne, ale také skončí o něco později než v západní Evropě. Proto jsou v našem případě výrazné dopady do veřejných výdajů patrné až po roce 2030, kdy bude proces stárnutí kulminovat.

Projekce ukazují, jak se budou výdaje vyvíjet tehdy, když nedojde k žádným změnám legislativního nastavení jednotlivých systémů. Nárůstem výdajů budou nejvíce postiženy důchody a výdaje na zdravotní péči (viz tabulku č. 2).

Na důchody v současnosti plyne v ČR 8,5 % HDP. Odpovídající částka je potřebná pro výplatu důchodů pro cca 2,6 mil. důchodců s nárokem na starobní, invalidní nebo pozůstalostní důchody. Počet důchodců se bude v budoucnu zvyšovat a v roce 2050 dosáhne hranice 3,5 mil. To už budou výdaje představovat 14 % HDP. Naopak k poklesu bude docházet na straně přispěvatelů do systému, tedy zaměstnaných osob odvádějících pojistné. Zatímco v dnešní době se na úhradě důchodů podílí asi 4,7 mil. přispěvatelů, jejich počet bude postupně klesat až na "konečných" 3,6 mil. v roce 2050.

PŘÍJMY SYSTÉMU v současné době převyšují výplatu důchodů a důchodový účet je mírně v přebytku. Se zhoršujícím se poměrem mezi počtem zaměstnaných osob a počtem důchodců však budou tyto přebytky mizet. V případě zachování současné legislativní úpravy zamíří důchodový systém nenávratně do červených čísel.

Vedle základního scénáře byla zkonstruována také řada citlivostních scénářů. Ty ukazují výsledky v případě změn v demografickém, ale i makroekonomickém vývoji. Např. delší doba dožití (o 1-1,5 roku) by vedla k nárůstu budoucích výdajů o 0,4 procentního bodu do roku 2050 ve srovnání se základním scénářem vývoje; nižší tempo růstu produktivity práce (o 0,25 p. b. do roku 2015) pak zvýší výdaje o 0,3 p. b. ve stejném období. Naopak pozitivní efekt vyšší míry růstu produktivity práce (o 0,25 p. b. do roku 2015) sníží výdaje o 0,3 p. b. a např. vyšší míra zaměstnanosti o 1 p. b. umožní vynaložit v budoucnu nižší výdaje o 0,2 p. b. Minimální rozdíly svědčí o robustnosti výsledků získaných v základní variantě.

Podobně je tomu v případě zdravotních výdajů. V současné době představují 6,5 % HDP, avšak v horizontu roku 2050 dosáhnou úrovně 8,4 % HDP. V tomto sektoru však není změna struktury populace jediným hlavním faktorem, který výdaje ovlivňuje. Situace v nemalé míře závisí také na vývoji cen vstupů ve zdravotnictví a na vývoji zdravotního stavu populace.

Relativně nejvyšší růst vykážou výdaje na dlouhodobou péči o staré občany, které se ve sledovaném období více než zdvojnásobí ze současných 0,3 % HDP na 0,7 % HDP.

Výdaje na vzdělání naopak mírně klesnou. Žáků a studentů bude ubývat z důvodu nízké míry porodnosti. Za nezměněných politik je projektován pokles z 3,8 % HDP na 3,1 % HDP.

DOPADY STÁRNUTÍ POPULACE na veřejné rozpočty nejsou prozatím v České republice příliš patrné. To by mohlo vyvolat představu, že na řešení problémů je ještě dostatek času. Důchodový účet bude po dobu nejméně jedné dekády dokonce v přebytku a systém zdravotní péče nebude zhruba ještě jedno desetiletí stárnutím populace příliš postižen. To je umocněno tím, že současná věková struktura populace působí ve prospěch ekonomického růstu. Postřehy o současném stavu jsou správné, ale nijak nesnižují naléhavost řešení problému stárnutí populace. Právě naopak, taková konstelace příznivých faktorů se již nebude opakovat.

Státy, které během následujících deseti let budou potřebné reformy realizovat, se mohou s problémy doprovázejícími stárnutí populace úspěšně vypořádat. I tady platí známá poučka - čím dříve, tím lépe. Pozdější reformy jsou bolestivější a vyžadují větší rozpočtové úspory, jelikož musí kompenzovat růst výdajů z titulu rostoucích úrokových plateb.

Příprava na stárnutí populace vyžaduje komplexní reformní strategii, která by měla být postavena na třech pilířích:

Fiskální konsolidace, jejímž hlavním cílem je odstranění rozpočtových deficitů a zamezení růstu veřejného dluhu tak, aby se uvolil prostor pro budoucí nárůst výdajů.

Reformy trhu práce, které zvýší efektivní věk odchodu do důchodu a pomohou zvýšit ekonomickou aktivitu skupin nejvíce vyloučených z trhu práce (starší osoby, osoby s nízkým vzděláním a ženy s dětmi). Zapojení těchto osob bude působit proti negativnímu trendu poklesu zaměstnanosti.

Reformy důchodového systému a systému zdravotní péče, jež by měly zabezpečit udržitelnost financování v těchto oblastech.

Čím důsledněji se země zaměří na implementaci této třípilířové reformní strategie, o to lépe se vyrovnají s dopady stárnutí. A naopak ty země, které se k reformám neodhodlají anebo promarní současné období příležitostí, by se již dnes měly připravit na období nižšího hospodářského růstu, poklesu zaměstnanosti a výdajových škrtů vynucených růstem výdajů na důchody a zdravotní péči.

ZBYNĚK ŠTORK, ALEŠ KREJDL
Ministerstvo financí ČR