Veřejnou podporu lze obecně nahlížet ze dvou úhlů pohledu. Je nepochybné, že může být přínosná například pro regionální rozvoj, posilování malého a středního podnikání, zlepšování výrobních postupů a prosazování inovací. Na druhou stranu však je třeba zmínit hlavní negativum, a tím je již zmíněné narušení soutěže. Veřejná podpora tak v těchto případech poškozuje konkurenty jejího příjemce, neboť tito žádnou nezískali a musejí na trhu působit pouze za vynakládání vlastních zdrojů. Lapidárně řečeno, někdo respektovat principy trhu musí se všemi riziky (subjekt, který veřejnou podporu nezískal) a jiný nikoliv (příjemce veřejné podpory).

Cílem ustanovení Smlouvy ES, která se věnují problematice veřejných podpor, bylo maximálně omezit veřejné instituce členských států a další subjekty disponující veřejnými zdroji v deformaci soutěže spočívající ve zvýhodňování - které může mít nejrůznější formu od dotací, daňových úlev po subvence - některých podniků na úkor jejich konkurence. Někteří představitelé Evropské komise zdůrazňují fakt, že jedině svobodná hospodářská soutěž je způsobilá zajistit maximální užitek pro zákazníka a podpořit rozvoj jednotlivých aktérů trhu. Prakticky jedním dechem dodávají, že nepromyšlené veřejné podpory mohou mít negativní dopad na podniky z jiných členských států, a tím na jejich ekonomiku. K těmto argumentům se častokrát přidává i konstatování, že existují rovněž jiné oblasti jako je školství, zdravotnictví, sociální péče, kde by se prostředky vynaložené na veřejnou podporu uplatnily daleko lépe.

HRANICE BLÍŽ NEŽ ROŽNOV. Pro příklad možného narušení soutěže v důsledku veřejné podpory není třeba chodit daleko. V souvislosti s avizovanými opatřeními ve prospěch hranické LG. Philips Displays se objevila zpráva, že její konkurent, rožnovská TCT, vyrábějící rovněž klasické televizní obrazovky, se cítí zamýšleným postupem státních orgánů, které hodlají zmíněné společnosti zajistit překlenovací úvěr ve výši 300 mil. Kč prostřednictvím státem kontrolované společnosti Osinek poškozena, s poukazem na porušení zásad rovné hospodářské soutěže.

Tyto námitky jsou podle mého soudu legitimní a společnost TCT využila možnosti, kterou jí dává právo ES. Média však přinesla zprávu, že předmětné námitky jsou vznášeny především z důvodu, že TCT žádá příslušné veřejné orgány o pomoc v souvislosti s odbytovou krizí již od loňského podzimu, avšak bezvýsledně. Toto zdůvodnění sice svým způsobem podtrhuje potenciální "škodlivost" veřejné podpory, pro otázku její slučitelnosti či neslučitelnosti se společným trhem je však irelevantní. Nikdo si totiž nemůže nárokovat poskytnutí veřejné podpory s poukazem na fakt, že jeho konkurent podporu získal. Je pravdou, že tyto argumenty se v minulosti již v ČR vyskytly. Pokud se nemýlím, jednalo se i o jeden z argumentů Nomury v souvislosti s veřejnou podporou ve prospěch ČSOB. Nomura poukazovala na rozdílný přístup státu k IPB, kterou koupila, a jiným státem kontrolovaným bankám, které obdržely masivní veřejné podpory. Nikde jsem nezaznamenal, že by jim byl přikládám větší význam a spíše by měly být jakýmsi podnětem pro veřejné instituce o smysluplnosti a efektivnosti zamýšlených opatření. Přiznám se, že stejný argument jsem u stěžovatelů z jiných členských států EU nezaznamenal. Tito při odůvodňování stížností vyzdvihovali prvek narušení soutěže, nikoliv fakt "já jsem měl také zájem o podporu, ale žádnou jsem nezískal". Je totiž výsadním právem každého poskytovatele určit, který subjekt veřejnou podporu získá, a do této kompetence mu Evropská komise nemůže zasahovat. Ta by případně mohla rozhodnout, že navrhovaná veřejná podpora není slučitelná se společným trhem, tj. nevyhovuje některé ze Smlouvou ES stanovených výjimek.

BEZ ROZPORU SE SPOLEČNÝM ZÁJMEM. Při poskytování veřejné podpory by nepochybně mělo být důkladně zvažováno, zda jejím poskytnutím jednomu podniku nedojde k likvidaci podniku jiného. Bývalý komisař EU pro hospodářskou soutěž Monti v této souvislosti velice rád uváděl, že veřejné instituce pod "bohulibým" záměrem zachránit pracovní místa v rámci jednoho podniku na svém území mohou vytvořit nezaměstnané v rámci podniku jiného, zpravidla na území jiného členského státu. To je důvod, proč většina výjimek stanovených Smlouvou ES požaduje, aby opatření zakládající veřejnou podporu nebyla "v rozporu se společným zájmem", myšleno společným zájmem členských států. Jenže tyto okolnosti nejsou zpravidla členskými státy a jejich orgány zvažovány a při poskytování veřejných podpor se hledí spíše na zájmy vlastní. Je tak na veřejnou podporou dotčeném členském státu, příp. podniku, aby se ozval a poukazoval na její negativa, samozřejmě pokud chce poskytnutí veřejné podpory zabránit.

Evropská komise se dlouhodobě snaží přimět členské státy k omezení objemu veřejných podpor. Jak ovšem ukazuje její poslední zpráva, tento plán se příliš nedaří naplnit. Členské státy si totiž apel, aby preferovaly veřejné podpory s tzv. horizontálním účinkem, které jsou považovány za soutěži méně škodlivé, vyložily po svém. Stačí, když většina veřejných podpor, které poskytují, bude tohoto druhu a Evropská komise bude uchlácholena. Ukazuje se však, že Evropská komise z této situace příliš nadšena není a snaží se o změny. Podle mého názoru však i ona sama má na vzniklé situaci podíl.

I přes určité výhrady lze konstatovat, že v rámci své mnohaleté rozhodovací praxe v oblasti veřejné podpory Evropská komise udělala obrovský pokrok v transparentnosti pravidel. Přijala řadu sekundárních předpisů stanovících pravidla pro aplikaci jednotlivých výjimek Smlouvy ES. Existují tak předpisy detailně rozebírající podpory investic, asistence veřejných orgánů při záchraně a restrukturalizaci společností v obtížích, podporu výzkumu a vývoje, investice rizikového kapitálu apod. Z postoje Evropské komise vyplývá, že pokud určitá veřejná podpora vyhovuje příslušnému sekundárnímu předpisu, je automaticky slučitelná se společným trhem. Rozhodování se tak posouvá do fáze strohého formalismu, kdy je jakoby "odškrtáváno" splnění náležitostí bez hlubší analýzy případných dopadů na konkurenty, případně jiné členské státy. Myslím, že tak dochází k odsouvání původně aplikovaných a zdůrazňovaných zásad, že veřejná podpora má být nástrojem k odstranění tržních nedokonalostí, tj. používána tam, kde tržní principy nestačí, a být poskytována pouze ve výši, která tyto nedokonalosti odstraňuje.

VŠEM STEJNÝM METREM? Nechci působit jako kritik rozhodnutí Evropské komise. Jak to v rozhodovací praxi bývá, lze nalézt rozhodnutí vynikající, skvěle odůvodněná a rozhodnutí horší. Myslím však, že vážnosti Evropské komise neprospívá, když například rozhodne o tom, že veřejná podpora umožní obnovení životaschopnosti problémové společnosti, a ta následně zbankrotuje. Po prostudování rozhodnutí pak lze zjistit, že předmětná společnost obdržela již několikátou veřejnou podporu, navíc "posvěcenou" Evropskou komisí. Nabízí se otázka, je-li všem měřeno stejným metrem. Sama Evropská komise si uvědomuje, že je třeba na poli veřejné podpory posílit disciplínu v dodržování pravidel a že musí důsledně dbát na dodržování svých rozhodnutí. Osobně bych uvítal, kdyby byl trochu zjemněn zmíněný formalismus. Při posuzování veřejných podpor by mělo být přihlédnuto nejen k tomu, zda vyhovují přijatému sekundárnímu předpisu, ale i podmínkám příslušných článků Smlouvy ES. Evropská komise v prosazování respektu k pravidlům v oblasti veřejné podpory nebude mít jednoduchou pozici. Členské státy až na výjimky tato pravidla příliš nemilují. Koneckonců i v souvislosti s chystanou podporou LG. Philips Displays se o tom, že by mohlo jít o veřejnou podporu, dlouho vůbec neuvažovalo. Může sloužit ke cti českému Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, že o tomto problému vůbec začal veřejně hovořit, byť se lišíme v názoru na to, zda veřejná podpora na záchranu musí být Evropskou komisí schválena před jejím poskytnutím či nikoliv.

Michael Kincl
Česká asociace pro soutěžní právo

Související