Kombinujte inovační strategie!

Jinak řečeno: Jak se může firmě podařit zorganizovat svoje inovace tak, aby se stala přizpůsobivou^*) na vývoj prostředí, v němž působí?

Inovace jako takové lze zařadit do čtyř kategorií podle toho, zda potřebné zdroje a schopnosti k inovacím existují uvnitř firmy nebo mimo ni, zda jsou už k dispozici nebo zda je nutné je teprve vytvořit. Pokud se kombinují zdroje a schopnosti firmy, dostaneme čtyři základní přístupy k inovacím - čtyři inovační strategie:

1. Management znalostí

Tímto pojmem je třeba rozumět optimální využití v organizaci existujících znalostí. Odpovědnost za tuto inovační strategii náleží často top managementu, který iniciuje a řídí znalostní iniciativy. Management znalostí podporují i některé útvary, například útvar lidských zdrojů a útvar informačních technologií. K důležitým znalostním zdrojům patří zkušenosti a kompetence pracovníků, tento zdroj lze jen obtížně digitalizovat.

2. Výzkum a vývoj

Tím se míní tvorba nových myšlenek a zdrojů ve vlastní firmě. Zahrnuje to investice do výzkumu a vývoje, do nových technologií, experimentování v laboratořích a inovačních střediscích. Tato strategie umožňuje jak postupné inovační kroky, tak radikální inovace.

3. Spolupráce mezi podniky

Jde zejména o spolupráci přes hranice firmy. Taková spolupráce je synergickou kombinací zdrojů. Spolupráce umožňuje sdílet riziko a tím zmenšovat nejistotu. Firemní fúze a akvizice, strategické aliance, outsourcing často umožňují využít zdroje partnerů, kterými se doplňují a zvětšují zdroje a možnosti firmy. Odpovědnost za inovace v takových případech přejímají top managementy zúčastněných firem nebo jiné významné útvary.

4. Podnikatelské jednání

Tím se rozumí úsilí získat nové zdroje, nové myšlenky a způsoby jejich použití mimo hranice firmy. Podnikatelské jednání mohou podniky podporovat prostřednictvím firemní kultury a organizačními nástroji.

ZDROJE INOVACÍ

Inovace získávají v rámci podnikových strategií stále vyšší význam. Pouze firmy, které věnují dostatek zdrojů na inovace, mají šanci přizpůsobovat se rychle se měnícímu prostředí. Podle průzkumu skupiny přizpůsobivých, inovativních firem se jejich výdaje na inovace od roku 1983 do roku 2002 zvýšily o 235 %.

Význam inovací se vyvíjí paralelně ke konjunkturnímu cyklu: v čase konjunktury se vydává na inovace víc peněz než v čase recese. Nicméně v recesi v roce 2002 začaly podniky přikládat význam inovacím ve funkci nástroje zásadní revitalizace firmy. Investice do inovací v době recese umožnily následný růst a finanční úspěch.

Ve velkých podnicích existuje značné množství znalostí a kompetencí. Přizpůsobivé, inovativní firmy se koncentrují na efektivní nové využití a kombinaci existujících zdrojů inovací. Zejména se soustřeďují na ty zdroje, které byly dosud nevyužity a zůstávaly stranou pozornosti. Výdaje na tento druh managementu znalostí za uplynulých 20 let vzrostly o 224 %.

V 80. letech se podniky přednostně soustřeďovaly na inovace formou specializace na určitou odbornou oblast. V 90. letech se důraz přesunul na společné využívání znalostí z různých odborných oblastí a na usnadnění interního podnikového transferu znalostí.

Takové podniky jako pivovar Heineken začaly využívat pro sdílení znalostí uvnitř firmy intranet a pro získávání znalostí z nejlepších firem ve světě se začaly využívat specializované týmy, které vyhledávaly nejlepší praxi v podnicích v globálním měřítku (Best-practice-Teams). Elektronický koncern Philips vytvořil například interní síť pro sdílení znalostí na podporu inovací.

Přizpůsobivé, inovativní firmy jdou nad rámec konvenčního managementu znalostí a snaží se s velkým úsilím získávat nové znalosti. Ty získávají prostřednictvím například výzkumných a vývojových středisek nebo interních týmů pro vývoj nových myšlenek. V těchto firmách roste počet lidí zapojených do získávání nových znalostí, budují se interní sítě pro získávání a sdílení znalostí. Firma Unilever například vytvořila globální síť technologických středisek. Organizují se pravidelná setkání týmů pro strategie výrobkových skupin, vytváří se tak možnost sdílení a lepšího využití zkušeností a znalostí.

Přizpůsobivé, inovativní firmy sázejí na vyvážený vztah mezi interním výzkumem a vývojem a strategií spolupráce s jinými firmami na vývoji a výzkumu. Nutnost mezifiremní spolupráce se nyní pociťuje ve všech branžích. Důraz na spolupráci se chápe jako prevence stagnace a izolace od okolního světa ve vývoji a výzkumu. Snaha získávat nové zdroje inovací prostřednictvím fúzí, akvizicí firem, strategických aliancí nebo outsourcingu nabírá v poslední době na síle. Špičkové inovativní firmy v tomto směru postupují důsledně a cílevědomě. Firma Philips například zahájila spolupráci s Nike a Sony, část produkce přenesla na firmy LG Electronics, CEC a Funai.

Spolupráce mezi podniky umožňuje snížit rizika spojená s technologickým vývojem a nabízí přístup k novým trhům nebo k doplňujícím druhům zboží. Úspěšnost kooperace mezi podniky závisí na existenci vzájemně se doplňujících zdrojů, na vhodném partnerovi a na cílech, které managementy zúčastněných firem stanoví pro spolupráci.

Kromě interního výzkumu a vývoje a spolupráce mezi podniky podporují inovativní firmy podnikatelské myšlení a jednání jako další hnací sílu inovací. V podnicích se stále více podporuje podnikatelský duch. Už nejde jen o náklady a omezení rizik, ale také o snahu silněji se soustředit na potřeby a přání zákazníků a na základě toho formulovat a využívat podnikatelské šance.

SHRNUTÍ A ZÁVĚR

Pokud se podnik koncentruje na jednu určitou strategii, může produkovat inovace, ale to ještě neznamená přizpůsobení se dynamickému vývoji prostředí. Přizpůsobivá, inovativní firma se soustřeďuje na vyváženou kombinaci všech čtyřech strategií. A pravidelně prověřuje funkčnost této kombinace a podle potřeby tuto kombinaci mění, vyvíjí.

Evoluční teorie vývoje druhů zdůrazňuje, jak je důležitá rozmanitost pro vývoj, přizpůsobování a přežití. Pokud firma uplatňuje všechny čtyři inovační strategie současně, maximalizuje svoje šance na úspěšné přizpůsobení se měnícímu se prostředí. O investicích do inovací by se nemělo proto rozhodovat jen s ohledem na krátkodobý zisk nebo úsporu nákladů, ale především na přizpůsobení se dynamickému vývoji prostředí a úspěšné přežití firmy.

Reinmoeller, P., Baardwijk, N.: Neuer Zugang. Wirtschaftswoche 13. 10. 2005, č. 42, s. 94 - 96; výtah

^*) Přizpůsobivost lze definovat jako schopnost firmy v průběhu času se pomocí inovací obnovovat a měnit k lepšímu.