Jsme dál, než jsme čekali

Mezinárodní pozice České republiky v ekonomické úrovni po překonání recese z druhé poloviny 90. let se rychle zlepšuje. Mezi roky 2000 a 2005 se hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele v paritě kupní síly přiblížil k průměru zemí EU-25 o 9 procentních bodů (z 64 % na 73 %) a předstihl tak dvě ekonomicky slabší země - Maltu a Portugalsko. Tím se česká ekonomika postupně vrací na pozici, kterou zaujímala před transformační krizí. Ještě počátkem 90. let totiž ČR v ekonomické úrovni předstihovala Portugalsko, Řecko i Slovinsko a jen málo chybělo do úrovně Irska, které ovšem v 90. letech ostatním zemím Unie uteklo daleko vpřed.

KONVERGENCE K EU POSTUPOVALA V ČR NEJRYCHLEJI z nových členských zemí středoevropské pětky (viz tabulku 1). To je zjištění poněkud překvapivé ve srovnání se standardně vytvářenými představami, založenými pouze na sledování vývoje HDP. V ČR totiž probíhá přibližování ekonomické úrovně k vyspělým zemím výrazně rychleji, než odráží tempo růstu tohoto ukazatele. V menší míře je tomu tak i v Maďarsku a Slovinsku. Naopak v Polsku, a zejména pak na Slovensku rychlost reálné konvergence značně zaostává za vykazovaným předstihem v růstu HDP. Slovensko vykazuje rychlejší tempo růstu HDP než ČR, avšak jeho ekonomická úroveň se přiblížila k EU v uplynulých 5 letech jen o 7 procentních bodů (ze 47 % na 54 %).

Ekonomická úroveň je při mezinárodním srovnání měřena podílem HDP na obyvatele v paritě kupní síly, aby byly vyloučeny rozdíly v cenové úrovni jednotlivých zemí. V paritě kupní síly se odráží jak růst fyzického objemu produkce zboží a služeb v domácí ekonomice, tak i efektivnost zahraničně obchodní směny. Na rozdíl od toho ukazatel HDP ve stálých cenách vývoj směnných relací nepostihuje. Při přepočtu do stálých cen jsou změny cen docilovaných při exportu a změny cen placených při dovozu vylučovány. V malých otevřených ekonomikách však jejich pohyb významně ovlivňuje reálný důchod a mezinárodní pozici země.

Vývoj směnných relací je odrazem kvalitativních změn v ekonomice. Když daná ekonomika dokáže lépe zhodnocovat své zboží a služby při obchodování se zahraničím, směnné relace vykazují vzestup. Když dochází k cenovému podbízení a znehodnocování měny, směnné relace klesají. Ve druhém případě dochází k nenávratným ztrátám, které lze považovat za "vyhazování" zdrojů do zahraničí. HDP může vykazovat rychlý růst i při poklesu směnných relací, neboť příspěvek čistého vývozu k růstu HDP je kalkulován v cenách, za kterých realizace neprobíhá. Vykazované tempo růstu je tedy zčásti fiktivní a vývoj spotřeby a investic v dané zemi zůstává pomalý.

Příčinou rozporu mezi vykazovaným předstihem v tempu růstu HDP a tomu neodpovídající rychlostí reálné konvergence mohou být i některé další strukturální vlivy. Například v zemích, které dosud při přepočtu HDP do stálých cen nepřešly na metodu řetězení, je tempo růstu HDP zkreslováno zastaralými "vahami" jednotlivých skupin zboží a služeb v celkovém cenovém indexu. Ze srovnávaných zemí středoevropské pětky polská a česká statistika začaly používat metodu řetězení nejdříve a jejich výsledky jsou proto z tohoto hlediska přesnější.

DLOUHODOBĚ PŘÍZNIVÝ VÝVOJ SMĚNNÝCH RELACÍ při obchodování se světem je charakteristickým rysem české ekonomiky. Ceny vývozu zboží a služeb rostly v poslední dekádě výrazně rychleji než ceny dovozu. Směnné relace se od roku 1995 do roku 2004 zvýšily o 12 %, což je nejpříznivější vývoj v rámci zemí EU (s výjimkou Litvy). Ze zemí středoevropské pětky se směnné relace vyvíjely dlouhodobě příznivě též ve Slovinsku. Naopak v Polsku a na Slovensku byl jejich vývoj silně nepříznivý (viz graf).

Pohyb směnných relací se odráží v alternativním ukazateli reálného hrubého domácího důchodu (RHDD), který roste v ČR dlouhodobě rychleji než HDP. Za období 1996-2004 byl jeho růst rychlejší o 0,8 procentního bodu ročně. V letech 2001-2004 činil kladný rozdíl 1,1 procentního bodu při průměrném ročním růstu HDP o 3,1 % a RHDD o 4,2 %. Vrcholu příznivého vývoje dosáhla česká ekonomika v roce 2004, kdy se vysoké tempo růstu HDP (4,7 %) spojilo s mírně příznivým působením směnných relací a tempo růstu RHDD dosáhlo vysokých 5,0 %. Tento výsledek působil na příznivý vývoj spotřeby i investic v následujícím období.

JEDNORÁZOVÉ ZHORŠENÍ směnných relací nastalo v roce 2005 pod vlivem prudkého vzestupu cen ropy a dalších energetických surovin. Ceny ropy v měsíčním průměru byly koncem 3. čtvrtletí 2005 vyšší než koncem předchozího roku o 50 % v dolarovém vyjádření a o 60 % v eurech. Růst RHDD za 1. až 3. čtvrtletí minulého roku proto výrazně zpomalil na 3,6 %. Ztráty ze směnných relací dosáhly 28 mld. Kč a pohltily více než čtvrtinu přírůstku HDP (viz tabulku 2).

Jednorázové ztráty ze směnných relací představují de facto přerozdělení zdrojů od zemí dovážejících energetické suroviny k zemím exportujícím a jsou nevratné. Jde o vnější vliv, který malé otevřené ekonomiky nemohou ovlivnit. Se vzniklými ztrátami, snižujícími reálný důchod, a tím i budoucí domácí poptávku, je však nutno počítat v odhadech budoucího ekonomického růstu.

Prudce zvýšené ceny ropy a plynu zpomalí ekonomický růst všech dovážejících zemí. Vliv cen ropy je tím větší, čím vyšší je energetická náročnost dané země a její závislost na dovozu ropy. Existují různé modely, které se pokoušejí tento vliv změřit. Například Mezinárodní měnový fond pracuje s modelem zvaným MULTIMOD. Pro země eurozóny je zpracován speciální model QUEST, který vznikl v Generálním ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti Evropské komise. Simulace s tímto modelem naznačují, že déle trvající zvýšení cen ropy o 25 % (ze základu 48 USD za barel), které vede s určitým časovým zpožděním i ke zvýšení cen zemního plynu, sníží v prvním následujícím roce tempo růstu HDP v eurozóně o 0,3 procentního bodu a v dalším roce o 0,2 procentního bodu. Míra inflace se přitom zvýší v obou letech asi o 0,25 procentního bodu. Energetická náročnost české ekonomiky je výrazně vyšší než v eurozóně a značná je i závislost na dovozu ropy a plynu.

ZPOMALENÍ RŮSTU DOMÁCÍ POPTÁVKY bude nutně působit na vývoj HDP jako výrazný brzdicí faktor. Ekonomické analýzy, které se pohybují jen v okruhu standardních ukazatelů, tento jev nezaznamenávají. S dopadem zhoršených směnných relací je však nutno při rozdělování zdrojů počítat a úměrně přizpůsobovat nároky na veřejné výdaje i růst mezd. Například mzdová vyjednávání by se měla v zemích s vysokým podílem zahraničního obchodu řídit spíše ukazateli odvozenými z RHDD než z HDP.

RŮŽENA VINTROVÁ
Centrum ekonomických studií VŠEM