Již v posledním desetiletí minulého století bylo zřejmé, že útvarově řízená organizace naráží na problémy, které lze jen velmi těžko překonat. Zájmy jednotlivých podnikových útvarů mohou být v rozporu s celopodnikovými cíli. Také nejednoznačný, někdy dokonce nedefinovaný způsob průběhu zákaznických objednávek firmou je brzdou konkurenceschopnosti, stejně jako těžce predikovatelná doba reakce podniku na významné události aj. Odpovědí na tyto problémy bylo zavádění procesní orientace firmy, jejíž schéma je uvedeno na obr. 1.

V procesně orientované firmě klíčovými podnikovými procesy jsou:

formulace strategie a její prosazení,

vývoj nového produktu/služby,

definice a optimalizace procesu výroby a dodávky produktu/služby (postup, technologické zdroje, lidé-znalosti), řízení dodavatelského řetězce (od integrace dodavatelů po zapojení zákazníků).

Snahou procesně řízených organizací je dospět do stavu tzv. událostmi řízené organizace a organizace pracující v reálném čase. To znamená, že organizace má (většinou pomocí IS/ICT) aktivována čidla, která indikují vznikající události (příchod objednávky, čas k podání daně z DPH, výpadek výrobní linky,...). Jakmile událost vznikne, ihned se spouští proces, který zajišťuje reakci podniku na příslušnou událost. Výsledná reakce podniku musí přijít v reálném čase, tj. v čase, který je optimální z hlediska dodavatelského řetězce, externího partnera, zákazníka apod.

Tomuto trendu se přizpůsobuje i samotné ICT podniku, tj. řada podniků přechází na procesní řízení vlastního IS/ICT. De facto standardy jsou v této oblasti metodiky ITIL a COBIT (viz glosu na s. 30).

ICT trh odpovídá na přechod k procesnímu řízení relativně širokou nabídkou nástrojů pro modelování podnikových procesů, pro optimalizaci, monitoring a řízení probíhajících procesů. Standardy v této oblasti definuje sdružení OASIS - The Organization for the Advancement of Structured Information Standards.

KRITICKÉ FAKTORY ÚSPĚCHU

Úspěch procesního řízení je podmíněn řadou kritických faktorů úspěchu. Mezi nejvýznamnější patří:

Změna způsobu uvažování podnikových manažerů. Procesní řízení vyžaduje jiné znalosti a dovednosti než klasické útvarové řízení a někteří manažeři je nemají a nejsou tím schopni přijmout ani aplikovat nové zodpovědnosti a pravomoci z procesního řízení vyplývající.

Vhodně zvolená podrobnost definice podnikového procesu a její skloubení se znalostmi zaměstnanců vykonávajících příslušný proces. Detailní definice procesu umožňuje využití méně kvalifikovaných, ale dobře vyškolených pracovníků (viz např. práce v automobilkách). Na druhé straně však znemožňuje využití kreativity pracovníků a snižuje flexibilitu procesu (zkuste si např. v McDonald's objednat řízek).

Vhodně zvolená vyspělost procesů. CMM - Capability Maturity Model byl vyvinut na Carnegie Mellon University's Software Engineering Institute) definuje šest úrovní vyspělosti procesu. Nejnižší úrovní je neexistující proces a nejvyšší je optimalizovaný proces. Není však rozumné každý podnikový proces navrhovat na nejvyšší šesté úrovni. Tato úroveň zbytečně prodražuje ty procesy, které nejsou pro firmu životně důležité a které se vykonávají s malou periodicitou.

Vhodné využití procesních metodik a standardů. Při implementaci procesního řízení je vhodné využít metodiky a standardy vypracované pro tyto účely - např. výše zmíněné metodiky ITIL a COBIT. Zkušenosti z procesně orientovaných projektů ukazují, že je velmi nebezpečné aplikovat doporučené standardy mechanicky. Každou z metodik je nutné přizpůsobit specifickým podmínkám konkrétního podniku. To si neuvědomují některé firmy, které přistupují k definici podnikových procesů jako k projektu, kterým se instaluje standardní softwarový produkt.

ZÁVĚR

Procesní řízení organizace je trendem, který se v praxi prosazuje více než 15 let. Aplikace procesního řízení a vhodné propojení podnikových procesů se službami ICT může podniku přinést strategickou výhodu na trhu. Avšak zavedení procesního řízení je dlouhodobá aktivita, která naráží na celou řadu kritických faktorů úspěchu a vyžadující specifické znalosti a dovednosti. V článku byly popsány ty, které autor považuje za nejvýznamnější.

prof. Ing. Jiří Voříšek, CSc.
VŠE Praha

Související