Zbyněk Fiala: Lisabonizace přiškrcených

Dostaneme méně peněz ze strukturálních fondů, zněla první interpretace návrhu Tonyho Blaira pro nadcházející summit Evropské unie, který by měl vyřešit rébus finanční perspektivy na léta 2007 až 2013. Peníze budou dostupnější, převládlo o něco později. Alespoň v Česku problém není v tom, dosáhnout schválení projektu, ale najít prostředky pro spolufinancování a stihnout vše postavit do tří let, kdy lze nabízených peněz využít.

Prodloužení lhůty na čtyři roky a zmírnění požadavků na spolufinancování o čtvrtinu hraje roli. Nezapomeňme však, že spor není jen o rozsah fondů a podmínky pro jejich přidělování. Když se před časem předseda Evropské komise José Barroso pokoušel obnovit zadrhlá rozpočtová jednání, vyzval taky k přeorientování politiky soudržnosti na konkurenceschopnost.

Minimálně 60 procent těchto zdrojů by tak mělo jít na známé cíle lisabonské strategie - výzkum a inovace, lidský kapitál, služby pro podnikání, velká evropská infrastruktura, zlepšení energetické účinnosti a obnovitelné zdroje energie. Barroso nyní odmítl britský plán jako "minimalistický", ale lisabonizace fondů může být mincí, kterou lze při vyjednávání udat. Lidé, které jsme potkali na pražské přehlídce Inovace 2005 (o oceněných projektech píše Petr Blažek v sekci Technologie), by to uvítali.

KONKURENCESCHOPNOST EVROPSKÝCH AUTOMOBILEK pokulhává za americkými a japonskými, komisař EU pro průmysl a podnikání Günter Verheugen hledá řešení. Píše o tom Libuše Bautzová v příspěvku Větší svobodu autům v sekci Analýzy. Skupina "na vysoké úrovni" CARS 21, které byl na začátku roku úkol svěřen, doporučuje přehodnocení byrokratických směrnic, které sektor svazují a varuje před přehnanými požadavky na bezpečnost či exhalace.

Ale ve stejném čísle Ekonoma najdete i opačný názor na představu, že velké ohledy na životní prostředí zhoršují postavení (českých) výrobců na trhu. Konkurenceschopnost je ten nejfalešnější argument proti ekologickým daním, prohlašuje předseda strany Zelených a bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík v rozhovoru, který pořídila Milena Geussová.

Logika je jasná - české podniky nebudou konkurenceschopné, protože budou energeticky náročné. Porostou nejen ceny přírodních zdrojů, ale i emisních povolenek. Kdybychom zavedli ekologickou daňovou reformu, dali bychom průmyslu jednoznačnou informaci, kam se má orientovat a jak si zajistit konkurenceschopnost v budoucnosti.

NEJVĚTŠÍ TERORISTICKÁ HROZBA, al-Káida je menšinou v hnutí džihád a může být poražena spíše než intervenční válkou vytvářením většího prostoru pro muslimské občanské společnosti v zemích Blízkého východu. To je nejobjevnější sdělení z knihy The Far Enemy (Vzdálený nepřítel), jejímž autorem je americký Egypťan Fawaz A. Gerges. Kniha vyšla v Cambridge University Press a upozorňuje na ni publicista Štěpán Steiger v recenzi v sekci Inspirace.

Gerges ve své knize uvádí, že většinový džihád vždy mířil na "blízkého nepřítele", světské režimy v arabských zemích. Jeho typickým cílem byl atentát na egyptského prezidenta Anvara Sadata v roce 1981. V polovině 90. let byly bojující skupiny celkem potlačeny, nebýt Afghánistánu, který se změnil v zásobárnu vycvičených bojovníků.

Útok z 11. září 2001 na newyorská dvojčata nebyl signálem ke globálnímu nástupu, ale pokusem jak uniknout zapomnění v důsledku vojenské porážky a neschopnosti nabídnout nějaké nové radikální ideje. Reakce muslimského světa byla podle uvedené knihy převážně kritická, a tak až následující invaze do Iráku dala džihádu a jeho boji se "vzdáleným nepřítelem" (tedy Spojenými státy a Západem vůbec) novou šanci.

šéfredaktor