Peníze na ruku

Chce vám zaměstnavatel od nového roku přidat? Pak máte jistě důvod k radosti. Může se však stát, že vám dá vybrat, zda chcete vyšší plat nebo nějakou formu pravidelné mimomzdové odměny.

PŘÍSPĚVEK NA PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ je vedle stravenek dnes nejčastěji a nejmasověji nabízenou alternativní formou odměny. Ale vyplatí se skutečně každému?

Z analýzy, kterou jsme si udělali, vyplývá, že příspěvky zaměstnavatele do penzijních fondů se za současného stavu legislativy vyplatí lidem ve věku od 40 let výše. Důvodem je vysoká podpora z veřejných zdrojů.
Pro mladší lidi s delším investičním horizontem je výhodnější volit zvýšení platu i za cenu vysokého zdanění a investovat takto navíc získané peníze do otevřených podílových fondů nebo jiného instrumentu s vyšším výnosem. S případným snižováním zdanění práce se bude hranice výhodnosti příspěvku zaměstnavatele posunovat nahoru k věku 50 let.
Zdanění průměrného příjmu je dnes v České republice 44 %. Ukažme si to na modelovém příkladu. Zaměstnanec vydělává 18 tisíc hrubého, tedy mzdu blízkou k průměru 18 883 Kč. Firma za něj podle současné legislativy musí státu platit ještě 26 % z hrubé mzdy na sociální pojištění a 9 % z hrubé mzdy na zdravotní pojištění, čímž celkové mzdové náklady firmy na tohoto zaměstnance stoupnou na 24 300 Kč měsíčně, což je vlastně skutečná hrubá mzda. Podle dnes platných zákonů o dani z příjmu a zákonů o zdravotním a sociálním pojištění vychází čistá mzda popsaného zaměstnance na 13 685 Kč (za předpokladu, že neuplatňuje jiné odčitatelné položky než na poplatníka). Zaměstnanec dostává ke svému volnému použití pouze o něco málo přes polovinu hodnoty práce, kterou vytvořil (a zaměstnavatel ocenil). Dál téměř polovina hodnoty jeho práce putuje do rozpočtu různých státních institucí.

Z ČÁSTKY 24300 korun ukrojí zaměstnanci sociální pojištění 6120 Kč neboli 25 %, zdravotní pojištění 2430 Kč neboli 10 %. Daň z příjmu (resp. záloha na daň z příjmu) odlehčí skutečnou hrubou mzdu o 2 065 Kč neboli o 9 %. Zbylých 13 685 Kč (56 %) si může zaměstnanec nechat. Uvedená čísla dokumentují možná málo prezentovaný fakt, že daň z příjmu, o kterou se v současné době vede v parlamentu tak lítý boj, tíží modelového průměrného zaměstnance mnohem méně, než odvody na sociální a zdravotní pojištění. Nyní si představme, že firmě se daří a finanční ředitel spočítal, že může zvýšit náklady na jednoho zaměstnance o 500 Kč. V případě našeho modelového zaměstnance je to zvýšení skutečné hrubé mzdy z 24 300 Kč na 24 800 Kč.
Zvýšení mzdy může vedení firmy provést dvěma způsoby. Buď prostě zvýší skutečnou hrubou mzdu o 500 Kč, a tím pádem i čistou mzdu zaměstnanci, nebo firma poskytne zaměstnanci 500 Kč jinou formou, například na účet v penzijním fondu.
Jestliže si zaměstnanec zvolí první variantu - prosté navýšení mzdy - bude to pro něj znamenat toto: Skutečná hrubá mzda se mu zvýší z 24 300 Kč na 24 800 Kč (o 500 Kč), hrubá mzda, kterou uvidí na výplatní pásce, se mu zvýší z 18 000 Kč na 18 370 Kč (o 370 Kč) a čistá mzda se mu zvýší z 13 685 Kč na 13 930 Kč (o 245 Kč). Z firmou přidané pětistovky mu zbude k vlastnímu použití jen 245 Kč. Je to ještě méně než výše citovaných 56 % neboť současný systém nedaní lineárně. Ty koruny, o které se zaměstnanci zvýší plat, se daní více než "první" vydělané koruny.

KDYŽ SI ZAMĚSTNANEC ZVOLÍ PŘÍSPĚVEK do penzijního fondu, tedy druhou z nabízených variant zvýšení příjmu, bude to pro něj znamenat toto: Hrubá mzda zaměstnance, kterou vidí na výplatní pásce zůstane stejná jako doposud, tedy 18 000 Kč. Tím pádem jeho čistá mzda zůstane taky stejná jako doposud - 13 685 Kč. Firmě se zvýší náklady na zaměstnance o 500 Kč (z 24 300 Kč na 24 800 Kč). Zaměstnanec bude mít v penzijním fondu na svoje jméno veden účet, na který bude firma posílat měsíčně 500 Kč. Tyto peníze bude moci zaměstnanec vybrat až při odchodu do starobní penze.
Současná právní úprava je postavena tak, že příspěvek zaměstnavatele se nezahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění (VZ).
Až do výše 3 % příspěvku z vyměřovacího základu (tj. hrubé mzdy, kterou vidí zaměstnanec na výplatní pásce) se na straně zaměstnavatele jedná o daňově uznatelný náklad (stejně jako mzda). Na straně zaměstnance je příspěvek zaměstnavatele osvobozen od daně z příjmu, a to až do výše 5 % vyměřovacího základu. Při dodržení těchto limitů a podmínek se celá pětistovka objeví v penzijním fondu na účtu zaměstnance.

PŘI VOLBĚ MEZI ZVÝŠENÍM PLATU A PŘÍSPĚVKEM zaměstnavatele do penzijního fondu však rozhodují ještě další hlediska. Jestliže zaměstnanec nehodlá dlouhodobě spořit či investovat, je jasné, že si vybere zvýšení čisté mzdy. Ale co když plánuje dlouhodobě spořit či investovat? Nevýhodou první varianty je menší částka, kterou z přidaných peněz dostane. Naopak výhodou je naprostá volnost jejich použití. Peníze lze umístit do jakéhokoli investičního nástroje.
Výhodou druhé varianty je vyšší částka. Naopak nevýhodou je, že peníze jsou fixovány na určitý počet let a zaměstnanec se k nim před důchodem nedostane. Z pohledu dlouhodobých individuálních investorů mají penzijní fondy několik dalších nedostatků. Investují prostředky klientů velmi konzervativně a v podstatě do podobných instrumentů. Nesmějí totiž riskovat, protože je zákon zavazuje každoročně připsat alespoň minimální výnos. Průměrný výnosový potenciál penzijních fondů je tedy dlouhodobě kolem 2 procent nad inflaci. Je mezi nimi minimální konkurence a není prakticky z čeho vybírat.
Výkonnost indexu českých státních dluhopisů Patria GPRI je v jednotlivých letech výrazně vyšší než výnosy připisované v penzijních fondech. Srovnáme-li výsledky penzijních fondů a dluhopisových otevřených podílových fondů s indexem státních dluhopisů, vidíme, že otevřené podílové fondy (OPF) za indexem také většinou zaostávají, ale ne tolik jako penzijní fondy. Hrají zde roli blahodárné účinky konkurence, likvidity, transparentnosti a hlavně dlouhého investičního horizontu, to vše je klientům penzijních fondů upřeno.

ALTERNATIVOU PŘÍSPĚVKU ZAMĚSTNAVATELE do penzijního fondu je ukládání zvýšené mzdy o 245 korun měsíčně do otevřeného podílového fondu s dlouhodobým výnosovým potenciálem například 6 % nad inflaci.V krátkém horizontu určitě bude výnosnější ukládat 500 korun v penzijním fondu než 245 korun v otevřeném podílovém fondu. Ale časem se může situace obrátit, jak ukazuje graf 1. Světlá křivka ilustruje vývoj kumulované hodnoty měsíčně ukládaných 245 Kč do otevřeného podílového fondu s lineárním výnosem 8 % ročně (z toho 2 % inflace a vstupní poplatek 4 %.)
Silnější tmavá křivka ukazuje vývoj kumulované hodnoty měsíčně ukládaných 500 Kč do penzijního fondu v případě, že klient naspořené prostředky na konci jednorázově vybere. V takovém případě se daní 15 % vklady zaměstnavatele a 15 % veškeré výnosy (z vlastních úspor, vkladů zaměstnavatele a ze státního příspěvku).
Je-li počítáno s lineárním výnosem penzijního fondu 4 % ročně, pak je výhodnější do něj ukládat peníze prvních 25 let. Potom se vývoj láme ve prospěch OPF.
Slabší tmavá křivka ukazuje vývoj kumulované hodnoty měsíčně ukládaných 500 Kč do penzijního fondu v případě, že si klient naspořené prostředky nechá vyplácet formou penze. V takovém případě se daní 15 % pouze výnosy ze všech uložených peněz. Penzijní fond je v takovém případě výhodnější prvních 29 let.
Dokud se nezmění platné podmínky, pak zvolit příspěvek zaměstnavatele do penzijního fondu doporučuji pouze lidem ve věku 40 let a starším. I přes obrovskou podporu z veřejných zdrojů (245 Kč versus 500 Kč) převáží u mladších lidí výhody vyššího zhodnocení nižší částky nad nižším zhodnocením 500 korun v penzijním fondu.
Kdyby se začala snižovat míra zdanění práce, hranice věku, za níž je výhodnější použít raději penzijní fond, se bude posouvat nahoru. Příkladem je novela zákona o dani z příjmu, která v současné době čeká na schválení v Senátu. V popisovaném modelovém příkladu by zaměstnanec ze zvýšeného platu dostal 265 korun čistého. I při tak malé změně se posune hranice výhodnosti ve prospěch otevřeného podílového fondu o 2 až 3 roky, na 23, respektive 26 let před důchodem.

Autor je redaktorem časopisu Fond Shop