Nerovná rovná daň

Daně jsou všude na světě jedním z hlavních témat volebních kampaní. ODS se pustila do plánování voleb v roce 2003, kdy do světa vypustila Modrou šanci s konceptem rovné daně. Možná šlo o poněkud předčasný krok - ČSSD totiž zareagovala a spustila vlastní systém daňové reformy v duchu chudým přidat a bohatým nechat co mají případně trochu ulevit.

Snížení daní se stalo příčinou sporu ČSSD a ODS nejen na teoretické rovině, ale minulý týden i v parlamentu. Výsledkem byla mimořádná úterní schůze, která daňovou reformu pustila do třetího - definitivního - čtení. Schválení daňových škrtů by se měli poplatníci dočkat již napřesrok, pokud 1. listopadu projde Sněmovnou.

Úspory v korunách. Diskuse kolem zdanění se stále více odehrává v rovině příjmů (nejlépe) nízkopříjmových skupin lidí poté, co se prosadí rovná daň ODS nebo velkorysá změna daňových tarifů z dílny ČSSD.

Výsledné úspory v příjmových kategoriích od šesti do třiceti tisíc měsíčně jsou v případě zavedení obou reforem velmi obdobné. Diskuse na téma, zda rovná daň ušetří zaměstnanci s patnáctitisícovým platem měsíčně o dvacet až třicet korun více nebo méně než reformované daně ČSSD, je na nic. Faktický přínos přinese rovná daň těm, jejichž plat začíná na padesáti, respektive sto tisících korunách měsíčně.

Rovné odvody. Pro většinu zaměstnanců jsou však daleko větším zatížením srážky na sociální a zdravotní pojištění. Jejich součet nyní dosahuje 28 % z příjmu nezávisle na jeho výši, tj. fungují v podstatě jako rovná daň. ČSSD navrhuje zastropování odvodů na pětinásobku průměrného platu (90 tisíc korun) od roku 2007, o dva roky později by se měl strop snížit na trojnásobek průměru (54 tisíc korun). Návrh by měla projednávat příští schůze parlamentu. ODS navrhuje snížit odvody z 28 % na 20 % s tím, že část penzijního připojištění bude nepovinně v rukou pojištěnců. Navíc chce zrušit vazbu důchod-mzda, která nyní činí 40 %. Podle návrhu pravice by měl tento poměr klesnout na 20 %, zbytek by měl být dílem každého jednotlivce.

Rovná daň v ČR prakticky funguje již nyní u zdanění korporací. ČSSD teď počítá " s jejím snížením ze současných 26 % na 24 % při dodržení současného systému výjimek (např. daňové prázdniny pro investory) a se zachováním složitého systému odpisů. ODS navrhuje sjednotit sazbu daně na 15 %, zrušit daňové prázdniny a nechat odpisy, jak jsou, tedy složité.

Výjimku od obou stran by měly dostat malé a střední podniky. Pro ty s obratem do 15 milionů navrhuje ODS, aby náklady mohly odepisovat ze základu daně rovnou a ne v průběhu tří let. ČSSD zase přišla se systémem paušálních odpisů až do výše 80 % daňového základu.

Kde na to vzít? Všechny daňové úlevy z obou dílen hlavních politických stran budou mít negativní vliv na rozpočet. Odhady propadu výběru daně v případě reforem ČSSD se odhadují na 14 až 18 miliard korun, dohnat by je měla rostoucí ekonomika.

Reforma z dílny ODS bude poněkud dražší - pokud se vše podaří, podle ODS by měl schodek vyvolaný reformou dosáhnout 20 miliard korun (k tomu je ovšem nutné připočítat minimálně dalších 80 miliard deficitu, se kterým je stát "zvyklý" hospodařit). Rovná daň a ostatní reformy pravice však podle ekonomů vyvolají schodek přes 50 miliard, podle odborářů dokonce přes 100 miliard korun. Zaplatit to má opět rostoucí ekonomika. Pokud HDP neporoste, případně nebude tak velký, jak si politici přejí, plán náhradního přílivu peněz do rozpočtu neexistuje v případě žádné strany.

Svět na rozcestí. To, že je určitá reforma příjmů a výdajů států nezbytná, si uvědomuje každá evropská země. Rychlé a hlavně bezbolestné řešení přebujelých státních systémů neexistuje, a tak se politici začínají vyžívat v reformě daňových systémů.

Na pořad dne se tak v řadě zemí dostala právě rovná daň. Nutno říci, že již nyní je tento typ zdanění zakotven v legislativě 33 států, v Evropě jde pak o doménu hlavně zemí východního bloku.

Na západ od našich hranic existuje rovná daň jen na normandských ostrovech Guernsey a Jersey. Zde činí rovná daň z příjmů fyzických i právnických osob 20 procent. Nezdanitelné částky jsou velkoryse vysoké, neexistuje dvojí zdanění dividend ani daň z kapitálových výnosů. Ostrované také neznají DPH.

Obdobně velkorysý systém ve východní Evropě neexistuje, rovná daň ale ano. Prvním státem, který ji zavedl, bylo v roce 1994 Estonsko (26 %). Po jeho vzoru ji zavedly také Lotyšsko a Litva. Nejnižší sazbu rovné daně má Gruzie (12 %). Nízké sazby mají také Rusko (13 %), Srbsko (13 %) a Ukrajina (14 %). Na Slovensku platí 19% rovná daň (nejen pro příjmy ale i pro DPH) od roku 2003. Letos rovné zdanění, ve výši 16 %, zavedlo i Rumunsko. O rovné dani uvažuje i Polsko, kde se na jaře začalo uvažovat o návrhu, aby do tří let proběhla taková úprava, jejímž výsledkem by byla rovná daň na úrovni 18 %.

Všechny systémy v zemích východní Evropy mají kromě jednotného zdanění společnou i řadu výjimek, na které se rovná daň nevztahuje. V případě korporací jde většinou o daňové prázdniny (Slovensko), či o nulové zdanění zisku v případě reinvestice (Estonsko). Řada zemí umožňuje kromě základní nezdanitelné částky odepsat i náklady na vzdělání apod.

Žádná ze zemí, která zavedla radikální daňovou reformu, zatím výrazně nezměnila systém trhu práce, převratné změny nenastaly ani v případě výše odvodů do sociálního pojištění.

Západ je proti. Západní státy rovnou daň odsuzují. Oficiálně své stanovisko zdůvodňují tím, že je antisociální. Ne tak halasně, ale o to více zdůrazňují, jak jim vadí, že "daňový dumping" ve východních zemích láká investory.

V Německu přišel s myšlenkou rovné daně pár týdnů před volbami finanční expert křesťanských demokratů CDU Paul Kirchhof. Návrh rovné daně ve výši 25 % ale narazil na vlnu odporu na všech stranách.

V Řecku je prosazení rovné daně reálnější. "Vláda vážně uvažuje o zavedení rovné daně s 25% sazbou v souvislosti se snahou povzbudit růst ekonomiky," napsal 11. července list Kathimerini. Daň by měla platit pro příjmy fyzických a právnických osob počínaje rokem 2006. Součástí daně by měla být i nezdanitelná částka 13 tisíc eur ročně. Vláda již začala se snižováním daně pro právnické osoby na sazbu 25 %.

Pro a proti. Vlády zavádějí rovnou daň s jediným cílem: získat víc peněz do rozpočtu a dostat tak veřejné výdaje pod větší kontrolu. Nízká rovná daň totiž ve všech zemích vedla k výraznému nárůstu příjmů do rozpočtu (začali platit i notoričtí neplatiči), nalákala do země investory a také zvýšila růst hrubého domácího produktu. Právě růst HDP a zaměstnanosti (a na Slovensku i vysoká konkurence mezi hypermarkety, která přes zvýšení DPH nedovolila masivní zdražení potravin) zatím brzdil negativní dopady rovné daně na nízké příjmové skupiny obyvatelstva.

Problém s rovnou daní je, že je zatím v reformách osamělá a její zavedení nedoprovází ucelenější komplex dalších reforem.