Kurz a úroky je těžké předvídat

Současnou situaci na světových devizových trzích totiž nelze nazvat jinak než rozkolísanou. Jasný směr neexistuje. Koruna může posilovat i oslabovat. Jediné, co je jasné, je dlouhodobá tendence - koruna má až do přijetí eura posilovat. Což ovšem nevylučuje značné výkyvy.

Měny v pohybu. Oslabení koruny v minulých týdnech například vyvolal nejen odliv investorů ze středoevropských trhů obecně (a jejich náhlá náklonnost k americkému dolaru), ale i transfery českých akcií.

Situace dolaru je ještě spletitější. Americká měna v posledních letech trpěla nezájmem investorů. Nyní se situace obrací. Rychle rostoucí ekonomika USA a postupný růst inflace vybudil americkou centrální banku. Ta v několika krocích zvýšila sazby z historického minima jednoho procenta na současná 3,75 %. Očekává se, že úroky nadále porostou, finálně by se mohly dostat až na 4,75 %. Relativně rostoucí úrokové zhodnocení začíná lákat investory a rok 2006 by se proto podle současných odhadů měl stát rokem sílícího dolaru. To je ovšem opět dlouhodobá prognóza.

Proč se zajistit? V případě, že někdo potřebuje nakoupit či prodat korunu za euro či dolar, nemůže si být kurzem nikdy jistý. I v případě posilujícího trendu může zrovna v den "D" (tj. v době, kdy je výměna nezbytná) nastat nečekaná situace. Za jeden den se může kurz změnit o několik desítek haléřů. Výsledná "prohra" se může pohybovat v řádech statisíců až milionů korun.

Vedle změny kurzu hrozí i riziko změny úrokových sazeb. Podnik musí vedle nominálního kurzu a úrokových sazeb sledovat i reálné veličiny, tj. kurz a sazby po odečtení aktuální inflace. S výjimkou dlouhodobého financování je však zpravidla úrokové riziko proti kurzovému marginální.

Jak je vidět, proměnných veličin je víc než dost, některé z nich však lze zajistit pomocí tzv. zajišťovacích instrumentů (tzv. derivátové neboli odvozené kontrakty), které v současné době nabízí každá banka. Jen je třeba mít na paměti jednu věc: čím složitější instrument (a možná opticky lepší zajištění), tím víc se za "bezpečnost" zaplatí. Na druhou stranu složité a neprůhledné struktury nemusejí být vždy nejvhodnější. Předmětem finančních derivátových kontraktů jsou nyní měny, zúročitelné finanční nástroje, indexy kurzů akcií, úrokové míry apod.

Forward - v současnosti nejpoužívanější instrument krytí rizik vyplývajících z pohybu devizových kurzů. Forwardová transakce obsahuje závaznou dohodu o koupi či prodeji určitého množství zahraniční měny v budoucím čase v pevně stanoveném kurzu. Obvyklá délka trvání transakce je od jednoho dne až do jednoho roku. Pro několik nejvíce obchodovaných a zároveň nejvíce sledovaných měn se mohou tyto transakce uzavírat na dobu až pěti let. Forwardová transakce je pro obě strany závazná.

Měnové futures - jde o kontrakty ve standardizovaných termínech na organizovaných obchodních místech - burzách. Smluvní strany futures mají povinnost - kupující převzít a prodávající dodat - standardizované množství daného aktiva k budoucímu datu za cenu dohodnutou na aktuálním futures trhu. Hlavním znakem futures a zároveň jedním z hlavních rozdílů oproti forwardu je standardizace - množství, termínů splatnosti.

Devizový swap - velmi zjednodušeně jde o úvěr zajištěný depozitem v jiné měně za kurz a úrokové sazby fixované při uzavření obchodu. Je vhodný pro operace pro řízení krátkodobých rizik. Obě strany kontraktu mají opět povinnost koupit a prodat.

Opce - jako jediný instrument představují právo, nikoliv však povinnost, koupit nebo prodat určité množství dané měny v daném termínu.

Většinu uvedených operací (podrobnosti uveřejní Ekonom v dalších číslech) lze kombinovat. Což se vyplatí ve velkých objemech a častých transakcích. Vždy je třeba mít na paměti, že se zajištění musí vyplatit, tj. investor z řad podniků musí odhadnout, do jaké výše případné ztráty na pohybu kurzu či sazeb se vyplatí zaplatit provizi bance za uzavření zajišťovací operace.

JULIE HRSTKOVÁ
JOSEF JEŘICHA
ING Wholesale Banking