Jak danit firemní automobily

Jak odvádět DPH při používání automobilu pro soukromé potřeby zaměstnanců?

Většina zaměstnavatelů zaměstnancům dodaňuje pro účely daně z příjmů ze závislé činnosti 1 % z pořizovací ceny automobilu. Již méně známou povinností zaměstnavatele, který je plátcem DPH, je přiznání a odvedení DPH z automobilů využívaných zaměstnanci pro jejich soukromé účely v případě, že se např. jedná o osobní automobil, pořízený před 1. květnem 2004, při jehož pořízení byl uplatněn nárok na odpočet daně, či automobil, který není pro účely DPH považován za osobní automobil a u kterého zaměstnavatel uplatnil nárok na odpočet daně. Rovněž je nutné takto postupovat i v případě osobního automobilu využívaného zaměstnavatelem na základě smlouvy o operativním pronájmu, kdy byl uplatněn nárok na odpočet z nájemních splátek.

Pokud tedy zaměstnavatel, plátce daně, uplatnil ve výše uvedených případech nárok na odpočet daně v plné výši, považuje se část přijatého zdanitelného plnění, kterou poskytne k využití pro osobní potřeby svých zaměstnanců, za použitou pro účely nesouvisející s jeho ekonomickou činností, a tím i za úplatné dodání zboží, tj. za zdanitelné plnění, ze kterého musí odvést daň.

Přitom by tuto daň měl v souladu s § 36 zákona o dani z přidané hodnoty zaměstnavatel stanovit ze základu daně zjištěného podle zákona o oceňování majetku. Ten stanoví pro různé typy plnění odlišné metody pro stanovení ceny. Obecně majetek oceňuje obvyklou cenou, pokud není v tomto zákoně stanoven explicitně jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se přitom rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popřípadě obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby.

V případě, že se jedná o automobil využívaný na základě nájemní smlouvy, mohla by být cena obvyklá odvozena od nájemních splátek. V případě koupě by si zaměstnavatel musel zjistit výši nájemného za stejný či obdobný automobil u některé z půjčoven.

Tento postup je však v rozporu s Šestou směrnicí EU, která na rozdíl od zákona o DPH nevychází v těchto případech z ceny obvyklé, ale z pořizovací ceny u zboží, které bylo plátcem pořízené, resp. z vlastních nákladů v případě zboží vyprodukovaného daným plátcem. Ministerstvo financí proto zaujalo stanovisko v duchu rozsudků Evropské soudního dvoru: při stanovení základu daně je možné vycházet z Šesté směrnice, nikoliv ze zákona o DPH. Tento postup může mít samozřejmě vliv na výši přiznané a odvedené daně, a to především v případech, kdy se jedná o automobil nakoupený. Tato daňová povinnost by měla být zaměstnavatelem, plátcem daně, zjišťována minimálně ke konci každého zdaňovacího období, přičemž je zaměstnavatel zároveň povinen vystavit doklad o použití ve smyslu § 29 zákona o DPH. Skutečnost, že zaměstnanci je dodaňováno pro účely daně z příjmů ze závislé činnosti 1 % z pořizovací ceny automobilu, nezbavuje zaměstnavatele povinnosti postupovat výše uvedeným způsobem.

V případě, kdy by zaměstnanec hradil společnosti za užívání automobilu určitou částku (větší než symbolickou), byla by základem pro výpočet DPH tato skutečně hrazená částka. Tento postup by se uplatnil jak v případě vozidla pronajatého formou operativního pronájmu, tak u vozidla ve vlastnictví společnosti, i kdyby u něho nebyl uplatněn nárok na odpočet daně na vstupu.

Kdy dochází ke krácení nároku na odpočet daně na vstupu?

Ještě méně častou variantou, která je ale zcela v souladu se zákonem o DPH, je varianta krácení nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, použitých i pro účely nesouvisející s podnikáním. Pokud si zaměstnavatel, plátce daně, uplatní nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro ekonomickou činnost, tj. pro služební cesty, není následně povinen dodaňovat pro účely DPH poskytování firemních automobilů pro soukromé potřeby zaměstnanců. Základní podmínkou pro použití této varianty je schopnost společnosti prokázat v případě potřeby finančnímu úřadu opodstatněnost poměrů používaných pro uplatňování nároku na odpočet daně. Kalkulace těchto poměrů by měla vycházet z #171#historických >> údajů o využívání firemních automobilů u společnosti, tj. např. na základě přehledů o způsobu využívání daných automobilů za uplynulý kalendářní rok.

Kalkulaci není nutno provádět pro jednotlivá vozidla, ale spíše na úrovni určitých kategorií (např. referentská vozidla, manažerská vozidla, vozidla top managementu apod.) Takto zjištěné údaje zapracované v interní směrnici společnosti by měly být dostatečným podkladem pro tuto variantu. Samozřejmě v případě významných odchylek skutečného využití od propočítaných poměrů by bylo nutné tyto kalkulace upravit dodatečnou úpravou uplatněného nároku na odpočet. Výše uvedené postupy je nutné uplatnit např. i u pohonných hmot hrazených zaměstnavatelem a spotřebovaných zaměstnanci na soukromé účely.

MILAN TOMÍČEK
Konečná, Šafář, Staněk & Tomíček

Milan Tomíček je partnerem v poradenské firmě Konečná, Šafář, Staněk & Tomíček.Je odborníkem na DPH a Intrastat. Připomíná: Z pohledu daně z příjmů právnických osob je nutno pamatovat, že kdyby společnost uplatňovala plný nárok na odpočet daně a dodaňovala soukromé cesty zaměstnanců daní na výstupu, tuto DPH je podle MF nutno považovat za daňově neuznatelný náklad, protože takto odvedená daň nesouvisí s ekonomickými činnostmi poplatníka.