Během posledního desetiletí vyrostl podílovým fondům nový silný konkurent, který rychle získává stále větší podíl na trhu drobných investorů. Jsou jimi ETF, u nás zatím málo známá, i když snadno dostupná alternativa. V ČR je zatím ETF málo známý pojem. Jde o zkratku z Exchange Traded Fund (veřejně obchodovaný fond). Užívají se také výrazy iShare, SPDR nebo indexová akcie. Tyto fondy se obchodují na světových burzách stejně jako akcie významných společností. "Namísto aktivního řízení podílového fondu drahými manažery probíhá investování ETF podle přesného algoritmu. Je jím index, lépe řečeno přesné kopírování složení vybraného indexu podle známého složení aktiv v něm. Správa fondu se tím redukuje na to, že když se jednou za delší dobu změní složení indexu, stejné úpravy je potřeba udělat v portfoliu ETF, a když se jednou za čas navyšuje nebo snižuje objem fondu, je třeba proporcionálně upravit pozice tak, aby nadále kopírovaly složení indexu," říká Radek Laštovička z Finanční skupiny Fio. Vybíráme-li si podílový fond pro svou investici, měli bychom podle Laštovičky vycházet především z následujících kritérií: investiční strategie, kredibilita investiční společnosti spravující fond, historie dosažených výnosů, poplatky.

Východiska z bludiště indexů

Investiční strategie fondu je vždy poměrně detailně popsána v jeho základní dokumentaci i marketingových materiálech. Můžeme se dočíst fráze o aktivním řízení pozic fondů v jednotlivých sektorech, regionech, případně různých typech finančních nástrojů. Téměř každý fond ale zveřejňuje tzv. benchmark, tedy jednoznačně definovaný ukazatel, podle něhož hodlá srovnávat úspěšnost svého investování. Benchmarkem je téměř vždy index příslušného trhu, na kterém fond investuje. Někdy se používá jasně definovaný vážený průměr několika indexů. Pokud je například investiční strategií fondu investovat do amerických technologických firem, benchmarkem je index NASDAQ 100. Jde-li například o fond zaměřený na akcie významných německých firem, benchmarkem je index DAX 30. Pokud zvažujeme investici do celoevropského dluhopisového fondu, benchmarkem bude příslušný index evropských dluhopisů. Manažeři spravující fond nejsou odměňováni podle pečlivosti vyhotovených analýz, ani podle toho, kolikrát přelijí investice fondu mezi různými sektory nebo regiony, ale právě a jenom podle toho, jak výkonnost jejich fondu obstojí ve srovnání s benchmarkovým indexem. V praxi tedy investiční strategii fondu věrně reprezentuje jeho benchmarkový index. Investicí do ETF kopírující tento index získává investor záruku dodržování jím zvolené investiční strategie. Čas od času se v médiích objeví informace o tom, jak nějaký "zlotřilý" manažer fondu porušil své povinnosti a neúspěšnou riskantní investicí připravil držitele podílových listů o jejich investice. Při výběru fondu proto investoři dávají přednost známým značkám velkých renomovaných investičních společností. Zřejmě oprávněně doufají, že riziko lidského selhání je u nich menší. Pokud se však investuje přímo do ETF, vylučuje se lidský faktor ze správy investice, a klientovi tak nehrozí žádné selhání z aktivního řízení investic manažery.

Historia magistra vitae - ale ne u fondů

Historie minulých dosažených výnosů fondu je investorům vodítkem pro nastavení jejich představ o budoucí výnosnosti fondu. Nic na tom nemění povinně zveřejňovaná upozornění každého fondu, že budoucí výnosy nelze nijak garantovat na základě minulých výnosů, ani pravidla statistiky pojednávající o tom, že po nadstandardně dobrém výsledku by měl spíše následovat opačný extrém. Pokud se jedná o nově otevíraný fond, namísto jeho vlastních minulých výsledků analyzují investoři historii předchozího fondu s obdobným zaměřením od téže správcovské společnosti. Srovnávací studie přitom jasně prokazují, že většina podílových fondů v delším časovém horizontu zaostává za zhodnocením svého benchmarkového indexu. Navíc fondy při srovnávání své úspěšnosti nehrají se svými investory úplně čistou hru. Akciový index totiž odráží pouze růst hodnoty akcií zahrnutých v daném indexu, nikoliv dividendy, které plynou držitelům akcií. Oproti tomu ETF pravidelně redistribuují dividendy z akcií v indexu svým investorům (po drobné srážce na úhradu nákladů na svou činnost). Každopádně tedy v průměru může investor očekávat vyšší výnos z investice do ETF než z investice do podílového fondu se stejným benchmarkovým indexem.

Ošidné poplatky

Kritériem, které stále výrazněji ovlivňuje rozhodování investorů, jsou poplatky. Základními poplatky jsou jednorázový poplatek za vstup do fondu a pravidelný poplatek za správu fondu. Vedle nich však mohou být ještě další, jako například poplatek za výstup z fondu v pevné výši nebo ve výši klesající s dobou investice klienta ve fondu, správcovská odměna za překonání indexu podkladových aktiv, dodatečný marketingový poplatek, poplatek za zaslání dividendy atd. Zatímco u amerických fondů se dbá na otevřené informování klientů o poplatcích, v Evropě mohou být významné skryté poplatky. Jsou to poplatky placené fondy společnostem působícím v téže finanční skupině například za každou transakci v portfoliu zprostředkovanou obchodníkem s cennými papíry nebo za vedení účtů fondu u depozitáře nebo odměny členům orgánů fondu.

"ETF jsou naproti tomu spojeny s řádově nižším zpoplatněním. Při vstupu a výstupu z investice se platí poplatek obchodníkovi s cennými papíry, který investorovi zprostředkovává transakci na příslušné burze. Již při investici ve výši okolo deseti tisíc korun jsou poplatky pod jedno procento a při investici nad sto tisíc korun dosahují jen okolo desetiny procenta z objemu investice. Správcovský poplatek se u ETF pohybuje obvykle okolo 0,2 procenta z objemu fondu ročně a většinou je pokryt jen zlomkem dividendového výnosu z akcií zahrnutých v příslušném indexu. Žádné další poplatky u ETF nejsou," zdůrazňuje Radek Laštovička z Fio.

Výhody a nevýhody

Vedle zmíněných kritérií mají investice do ETF ve srovnání s běžnými podílovými fondy ještě jednu klíčovou výhodu, a tou je likvidita. U běžných podílových fondů bývá obvykle stanoveno datum pro možný výstup z fondu, a to v určený den v měsíci, případně dvakrát do měsíce. K tomuto dni správce fondu provede výpočet čistého obchodního jmění na jeden podílový list a investorům, kteří v dostatečném předstihu zažádali o výstup, podle něj vypočte částku k výplatě. Výplata obvykle probíhá týden poté. Investor tedy musí počítat s tím, že své prostředky dostane až po několika týdnech od okamžiku, kdy se rozhodne z fondu vystoupit. Výstup z ETF probíhá zadáním pokynu k prodeji obchodníkovi s cennými papíry. Poté, co obchodník s cennými papíry přijme od investora pokyn, prodej na burze proběhne během několika sekund. Burzy jsou v provozu každý pracovní den. Prostředky z výstupu z fondu může investor během několika dalších okamžiků investovat do jiného fondu nebo do akcií obchodovaných na burze. Pokud chce peníze použít na jiné účely, musí posečkat na vypořádání obchodu, tedy dva až tři dny, a poté má peníze k dispozici.

Nevýhodou ETF je zdaňování výnosu. Ze zákona však platí šestiměsíční daňový test. Pokud český občan vlastní ETF déle než šest měsíců, výnos nedaní. Prodá-li však ETF se ziskem dříve než šest měsíců po jejich nákupu, musí výnos z transakce zahrnout do svého ročního daňového přiznání a zdanit. Pokud však ETF porovnáváme s běžnými podílovými fondy, lze předpokládat, že investor má delší než půlroční investiční horizont, takže tato nevýhoda se na něj nevztahuje. Druhou nevýhodou ETF je, že zatím nejsou dostupné na české burze. Existuje sice celá řada českých obchodníků s cennými papíry, kteří zprostředkovávají investice na amerických a evropských burzách, ale investoři nesou náklady na konverzi měny a riziko oslabení cizích měn proti české koruně. Většina obchodníků nabízí směnu z korun za běžných podmínek srovnatelných s bankami. Výjimečnou službu nabízí Finanční skupina Fio, kde je možnost půjčit si cizí měnu zástavou za koruny s velmi nízkým úrokem, čímž je zafixován směnný kurz a neplatí se poplatky za konverzi. Na amerických a evropských burzách jsou k dispozici ETF kopírující stovky různých indexů tak, aby investoři mohli uspokojit téměř jakoukoliv obvyklejší investiční strategii. Zprostředkování investice na těchto burzách nabízí řada českých obchodníků s cennými papíry. Investoři mohou své nákupní a prodejní pokyny zadávat buď osobně na pobočkách těchto obchodníků nebo telefonicky či internetovou aplikací (např. e-Broker). Smluvní dokumentaci s obchodníkem mohou klienti sjednat buď osobně nebo korespondenčně (s ověřením podpisu). Nový český informační portál specificky zaměřený na ETF právě vzniká na adrese www.etf.cz.

(kopr)
Související

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://ekonom.cz/c1-17004590-etf-perspektivni-alternativa-podilovych-fondu