Dědictví může přinést problémy

Nedávno Novákovým zemřela babička. Nebojte se, nejde o skutečnou babičku Novákovou, jen jsme si její jméno vypůjčili, abychom na příkladu jedné rodiny mohli ukázat, jaké problémy se mohou vyskytnout během dědického řízení.

MAJETEK ZA TŘI MILIONY. Zesnulá babička Nováková nebyla chudá. Patřil jí dům, parcela, pár kousků pěkného starožitného nábytku a šperků. Celý život šetřila, a tak po ní zůstala ještě vkladní knížka se 100 tisíci korunami. Odhadem šlo o majetek za tři miliony korun.

Babička Nováková žila dlouhá léta se svým vnukem Petrem, synem své starší dcery, která zahynula i s manželem při autonehodě, když bylo Petrovi deset let. Babička vnuka vychovala. Vnuk se pak staral o babičku až do konce jejího života. Paní Nováková měla kromě starší dcery ještě mladší dceru a syna. Mladší dcera Růžena žije s rodinou v nedalekém městě. Syna Karla zavál osud až do Austrálie. Všichni v rodině však věděli, že paní Nováková slibovala všechen majetek vnukovi Petrovi. Protože se však hned nenašla závěť, přicházeli jako zákonní dědici v úvahu všichni potomci babičky, kteří by museli, pokud by měli splnit babiččino přání, svůj dědický podíl Petrovi postoupit. Dědici ze zákona jsou v občanském zákoníku rozděleni do čtyř skupin (viz box). Petr také přicházel v úvahu jako dědic ze zákona, protože je dítětem babiččiny starší dcery, která zemřela, a zdědil by její podíl.

ANI ZÁVĚŤ NĚKDY NEPOMŮŽE. Nakonec se však ukázalo, že babička Nováková byla prozíravá žena a zanechala u notáře závěť. V této závěti skutečně odkázala dům, parcelu a peníze na vkladní knížce vnukovi Petrovi. Dceři zanechala starožitnosti a šperky. Svému synovi Karlovi nezanechala nic. V závěti uvedla, že mu neodkazuje žádný majetek, že ho vyděďuje, protože s ní nebyl třicet let v kontaktu, nepsal jí a nepřijel, ani když byla těžce nemocná a chtěla ho vidět. Ostatně o podivném chování Karla Nováka věděla celá rodina a kdekdo v okolí.

Strýček Karel z Austrálie nedorazil ani na matčin pohřeb, ani k notáři, kam ho ostatní členové rodiny pozvali dopisem. Dcera paní Novákové Růžena a vnuk Petr se tedy dohodli, že si majetek rozdělí přesně tak, jak to babička určila v závěti. Dům, pozemek a peníze mají sice větší hodnotu než šperky a starožitnosti, ale Růžena nad tím mávla rukou a řekla, že se spokojí s menší částí dědictví, protože matka si to tak přála.

ČLOVĚK MÍNÍ A ZÁKONY MĚNÍ. Podle advokátky Marty Permanové lze odkázat závětí všechen majetek jednomu příbuznému, avšak občanský zákoník počítá s tak zvanými neopomenutelnými dědici. Petr by mohl zdědit podle závěti všechen babiččin majetek, kdyby babička už žádné jiné potomky neměla, nebo pokud by ostatní potomci babiččino přání v závěti respektovali. Neopomenutelnými dědici, vysvětluje Permanová, jsou potomci zůstavitele - děti, vnuci, pravnuci. Občanský zákoník tyto potomky chrání. To znamená, že i v případě, že by babička odkázala všechen majetek Petrovi, mají podle zákona právo na část majetku dcera Růžena a syn Karel, pokud by nebyl platně vyděděný. Potomci, kteří jsou v době smrti zůstavitele nezletilí, dědí aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, zletilí potomci mají právo na majetek z dědictví alespoň ve výši odpovídající polovině jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tyto skutečnosti nezohledňuje, je v této části neplatná, pokud nedošlo k vydědění potomků, jako tomu bylo v případě Karla Nováka.

VYŘÍZENÍ DĚDICTVÍ TEDY NEMUSÍ BÝT HLADKÉ ani když existuje závěť. To se potvrdilo i v případě potomků paní Novákové.

"Lidé se často domnívají, že pro dědické řízení je závěť zcela rozhodující a nezpochybnitelná. Neopominutelní dědicové však mají ze zákona zaručen nárok na část majetku."

Závěť sice umožňuje, aby vnuk Petr získal dědictví po babičce podle její vůle, ale zletilá dcera a zletilý syn paní Novákové mají jako její potomci ze zákona nárok na část matčina majetku, v našem případě každý na šestinu majetku, zbytek by zdědil Petr. Pokud by tedy dcera Růžena a syn Karel babiččinu závět nechtěli respektovat, mohli by požadovat z dědictví každý tuto šestinu majetku, syn Karel samozřejmě pouze v případě, že by se ukázalo, že byl vyděděn neprávem. Pokud by se vydědění nevztahovalo i na jeho děti, zdědily by Karlův podíl jeho děti.

"Pokud se však příbuzní o vypořádání dědictví dohodnou, má taková dohoda přednost, a soud ji schválí, pokud neodporuje zákonu nebo dobrým mravům," vysvětluje taje dědického řízení advokátka.

VYDĚDĚNEC SE BRÁNÍ TĚŽKO. Novák však nakonec do Česka dorazil a začal se domáhat svého práva na dědictví po matce.

"Pokud se oprávněný dědic nedozví o svém dědickém nároku včas, může se domáhat vydání dědictví dodatečně na tom, kdo podle soudního rozhodnutí dědictví nabyl. Promlčecí doba je tři roky, a běží ode dne, kdy rozhodnutí o dědictví nabylo právní moci," vysvětluje Permanová.

S Karlem Novákem však nebyla rozumná řeč. Chtěl hned prodat dům a pozemek. Růžena a Petr ho přemluvili, aby s nimi zašel alespoň k notáři a nechal si vysvětlit, co pro něj vyplývá ze závěti jeho matky. Notář vysvětlil Karlu Novákovi, že se měl dostavit k dědickému řízení ve stanoveném termínu, a také mu sdělil, že ho matka vydědila, protože se k ní nechoval dobře. Karel se vymlouval, že byl na cestách a pozvání k notáři neobdržel včas. Vydědění matkou nechtěl vzít na vědomí a ohrazoval se tím, že matka byla stará a kdo ví, kdo a jak ji k sepsání závěti donutil. Nic nepomohlo, že notář potvrdil svou přítomnost u sestavování závěti. Vzpurný syn paní Novákové si vedl svou a vyhrožoval soudem.

Dědic, který byl zůstavitelem vyděděn, a nehodlá se s tímto stavem smířit, to nemá jednoduché. Jak říká Permanová, nejde jen o to prokázat, že je jako potomek zůstavitele zákonným dědicem. To by asi nebylo tak těžké. Ale on musí ještě prokázat, že byl vyděděn neprávem. Podle advokátky by se mohl pokusit napadnout platnost závěti v části týkající se jeho vydědění a musel by před soudem prokázat, že byl vyděděn neprávem, že matce poskytoval pomoc ve stáří, že např. matka byla v době pořízení závěti těžce nemocná, nevěděla, co činí, nebo že jednala pod nátlakem. Když se mu to nepodaří, může jeho zákonný podíl připadnout jeho dětem, pokud babička vydědění nevztáhla i na ně. V případě, že by Karel Novák neměl děti a neuspěl v soudním řízení, bude majetek babičky rozdělen mezi Petra a Růženu Novákovou podle obsahu závěti nebo tak, jak se dohodnou.

Z dědického řízení rodiny Novákových je patrné, že závěť sice není všemocná a zcela nepřemůže občanský zákoník, s její pomocí se však přece jen dají dědické nároky upravit tak, aby to nejvíce odpovídalo představě zůstavitele. Závěť však musí splňovat určité náležitosti, aby byla platná. V rámečku proto uvádíme náležitosti, které musí závěť obsahovat.



Jak musí vypadat závěť

Závěť musí být napsána vlastní rukou zůstavitele, musí nezbytně obsahovat den, měsíc a rok, kdy byla sepsána, a musí být zůstavitelem vlastnoručně podepsána. Jinak je tento dokument neplatný.

Když není závěť napsána vlastní rukou, ale například na počítači, musí zůstavitel vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Tito dva svědkové se musejí na závěť podepsat.

Zůstavitel, který z nějakého důvodu nemůže číst a psát, může svou poslední vůli projevit před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána.

Zůstavitel musí přitom před svědky potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Ten, kdo v tomto případě závěť píše, nemůže ji před svědky číst. Pisatelem a předčitatelem může být i přítomný svědek. Podle zákona musí být v listině uvedeno, že se jedná o pořizovatele závěti, který nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal, kdo ji nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil pravost své vůle.

Další možností je zanechat poslední vůli formou notářského zápisu. I pro sepisování takové závěti jsou občanským zákoníkem stanoveny podmínky, které musejí být dodrženy.

Pokud uložíte závěť u notáře, nebo ji zanecháte formou notářského zápisu, může být evidována v Centrální evidenci závětí.

Jde o neveřejný elektronický seznam, který vede notářská komora, a notáři do ní zapisují závěti, které buď vyhotovili, nebo které převzali do úschovy, listiny o ustavení správců dědictví, listiny o vydědění a listiny o odvolání těchto úkonů.


Kdo dědí ze zákona

Dědicové jsou podle občanského zákoníku rozděleni do čtyř skupin:

V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel, každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci.

Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé skupině manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost, nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu dědictví.

Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost, nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti.

Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti.