Bérová: Důvod je, že není důvod

Proč o magickém čísle 27 procent, které vyšlo ve výzkumu společnosti STEM/MARK, referujete jako o ukazateli informační gramotnosti, když z popisu metodiky je zjevné, že jde o počítačovou gramotnost?

Průzkum jsme nazvali průzkumem informační gramotnosti, protože jsme zkoumali postoje veřejnosti k informacím obecněji. Máte však pravdu, že výsledných 27 % se vztahuje k počítačové gramotnosti respondentů. A ta je nezbytnou součást informační gramotnosti.

Jaká je vaše definice informační gramotnosti, s níž počítáte ve Státní informační a komunikační politice?

Cíl, který jsme stanovili ve státní informační politice, je dosáhnout toho, aby se občané České republiky dokázali pohybovat v informační společnosti. Tedy aby uměli rozeznat, kdy potřebují informace, uměli je vyhodnotit a efektivně využít. K tomu je nezbytná alespoň základní počítačová gramotnost. Řekněme na úrovni kurzů Národního programu počítačové gramotnosti, který ministerstvo organizuje. Zkráceně, absolvent tohoto kurzu před počítačem zděšeně neprchá, umí jej částečně ovládat, najde informaci na internetu, umí poslat e-mail. A ve zmíněném vládním materiálu jsme stanovili jako cíl, aby takto gramotných byla do roku 2006 polovina populace v produktivním věku. Přiznávám, že těch padesát procent, byť v takto mírném pojetí gramotnosti, je ambiciózní cíl.

Dobře, chcete se dostat na padesát procent. Ale kolik to je to podle stejné metodiky teď?

V průzkumu 57 % občanů starších 15 let umí pracovat s počítačem na té nejzákladnější úrovni. A 27 % občanů je označeno za počítačově gramotné podle kritérií, která jsou přísnější, než jaké jsou požadavky Národního programu počítačové gramotnosti, takže to číslo bude nutně někde mezi 27 % a 57 %, odhadem 40 %.

Jak toho chcete dosáhnout?

Především růst informační a počítačové gramotnosti není úkolem jenom státu, ten má hlavně vytvářet vhodné podmínky.

Takže kromě Národního programu počítačové gramotnosti a navazujících kurzů spoléháme hlavně na to, že na počítačovou gramotnost je kladen čím dál větší důraz v osnovách všech typů škol a je obsažena i v rekvalifikačních kurzech a v systému celoživotního vzdělávání. Ale pozor, stát nemůže občany do zvyšování informační gramotnosti nutit, stejně jako nikoho nenutí, aby si dělal řidičský průkaz.

A jaké podmínky tedy vytváříte?

Organizujeme a dotujeme kurzy. Náklady za vzdělávání zaměstnanců si může firma samozřejmě zahrnout do svých nákladů. Občané tuto možnost bohužel nemají...

Budete to měnit?

V tomto volebním období žádná změna daňového zákona nepřichází v úvahu. Navíc daňové plány spíš počítají se zjednodušováním daňové legislativy, takže předpokládám, že se příští ministři financí budou ještě víc než ten současný podobným nástrojům bránit.

Ale nejde jen o vzdělávání, ale také o infrastrukturu. Ještě předchozí ministr informatiky Mlynář se opakovaně pokoušel vyjednat s MF daňovou podporu rychlého internetového připojení, ale bohužel se mu ve vládě nepodařilo přesvědčit koaliční partnery o užitečnosti takového řešení. Námitky proti jsou v kostce tři. Snaha minimalizovat počet daňových výjimek, dopad na státní rozpočet a efektivita. A upřímně řečeno, význam takové podpory, nebo její naléhavost, opravdu klesá. Poslední průzkumy ukazují, že hlavním důvodem, proč si lidé broadband nepořizují, přestává být cena. Důvodem je, že není důvod. Lidem chybí smysluplný internetový obsah.

Například možnost komunikovat s úřady přes internet.

Ano. A těch možností přibývá, i když ne tak rychle, jak bychom si tady na Ministerstvu informatiky představovali. I když, Portál veřejné správy je bezesporu užitečný nástroj.

Ale ke skutečnému e-governmentu má ještě daleko.

Je to začátek. Ale třeba přístup ke katastru nemovitostí nebo k údajům v Obchodním rejstříku, to opravdu usnadňuje život. A teď možnost podávat přiznání k DPH přes internet nebo Registr živnostenského podnikání, to už jsou příklady skutečného e-governmentu. V případě Registru živnostenského podnikání navíc včetně toho, že se kvůli němu změnily procesy ve státní správě.

Což jde ztuha.

Samozřejmě, protože státní a veřejná správa je nesmírně konzervativní. Je odjakživa postavena na dvou principech: dodržovat pravidla a neudělat chybu. Takže úředník se vyhýbá riziku.

Vezměte si jen práci s dokumenty v elektronické podobě. Úředník má spisy v šanonu a ví, že tam vždycky najde, co potřebuje... A nezajímá ho, jak dlouho to trvá, protože pojmy jako efektivita zatím do úřadů teprve začínají pronikat. Takže se mu do nějaké podezřelé digitalizace ani trochu nechce.

Navíc je třeba říci, že pravidla pro práci s informacemi v papírové podobě vznikala ve státní správě stovky let - a pro práci s elektronickými dokumenty teprve vznikají.

A jsme u elektronického podpisu.

Jistě. A u elektronické spisové služby. Obojí už máme, jde jen o to začít to skutečně používat.

Zvláště u elektronického podpisu očekávám, že se teď začne víc využívat, když cena za jeho pořízení klesla na méně než třetinu. Dvě stě korun už přece nemůže být překážkou.

Takže jsme zpět u obsahu. Překážkou tedy je pouze nedostatek důvodů, proč o elektronickém podpisu vůbec uvažovat.

Ano, samozřejmě to všechno spolu souvisí. Počítačová gramotnost, vybavení domácností počítači a jejich vysokorychlostní připojení k internetu, to všechno má společného jmenovatele: obsah. Když lidé budou mít důvod, najdou si peníze a pořídí si počítač a internet a najdou si čas a naučí se všechny možnosti využívat.