Dovolená je povinná

Zákoník práce při čerpání, převádění a proplácení dovolené posuzuje odlišně situace, jde-li o dovolenou v základní výměře čtyř týdnů, a jinak situace, jde-li o dovolenou, která je delší. Dnem nástupu na nevyčerpanou dovolenou z roku 2004 v rozsahu čtyř týdnů bude 1. listopad. Nevyčerpá-li zaměstnanec tuto dovolenou do 31. prosince, nárok na ni zanikne. Nevyčerpanou dovolenou za rok 2004, která přesahuje čtyři týdny, je ale možné převést až do roku 2006.

TERMÍN URČUJE ZÁSADNĚ ZAMĚSTNAVATEL. Dobu čerpání dovolené na zotavenou určuje zaměstnavatel podle plánu dovolených tak, aby si zaměstnanec mohl dovolenou vyčerpat zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně dva týdny, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne jinak. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem. Vedle naplánované dovolené může zaměstnanec kdykoliv zaměstnavatele o poskytnutí dovolené také požádat - s čerpáním dovolené ovšem musí zaměstnavatel vždy vyslovit souhlas.

Zaměstnavatel také může určit hromadné čerpání dovolené na zotavenou, jestliže je to nutné z provozních důvodů; hromadné čerpání dovolené nesmí činit více než dva týdny a u uměleckých souborů z povolání čtyři týdny.

Jestliže si zaměstnanec nemohl dovolenou vyčerpat v kalendářním roce z naléhavých provozních důvodů nebo proto, že zaměstnavatel neurčil její čerpání, nebo pro překážky v práci, je zaměstnavatel povinen poskytnout ji zaměstnanci tak, aby skončila nejpozději do konce příštího kalendářního roku. Zaměstnavatel je však povinen určit zaměstnanci, jehož pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok, čerpání alespoň 4 týdnů dovolené na zotavenou v kalendářním roce, pokud na ně má nárok. Neurčí-li zaměstnavatel zaměstnanci takto dovolenou ani do 31. října příštího kalendářního roku, je dnem nástupu zaměstnance na tuto nevyčerpanou dovolenou nebo její část první následující pracovní den, pokud zaměstnanci v nástupu dovolené nebrání stanovené překážky v práci.

Nevyčerpá-li zaměstnanec dovolenou v uvedeném rozsahu 4 týdnů (nebo její část) ani do konce příštího kalendářního roku, nárok na tuto dovolenou zaniká. Pokud zaměstnanec nemohl z naléhavých provozních důvodů nebo proto, že zaměstnavatel neurčil čerpání dovolené nebo pro překážky v práci vyčerpat dovolenou, která přesahuje čtyři týdny, ani do konce příštího kalendářního roku, může být s jeho písemným souhlasem tato část dovolené vyčerpána do konce dalšího kalendářního roku.

Dnem nástupu na nevyčerpanou dovolenou z roku 2004 v rozsahu 4 týdnů nebo její část bude tedy 1. listopad 2005. Nebude-li tato dovolená vyčerpána do 31. prosince 2005, nárok na ni zanikne. Nevyčerpanou dovolenou za rok 2004, která přesahuje čtyři týdny, je možno převést až do roku 2006.

Příklad: Zaměstnanci v roce 2004 vznikl nárok na čtyři týdny dovolené, přičemž do 31. 12. 2004 vyčerpal pouze dva týdny. Jestliže mu zaměstnavatel nejpozději do 31. 10. 2005 neurčí nástup dovolené v trvání dvou týdnů, nastupuje zaměstnanec dovolenou ze zákona 1. 11. 2005. Pokud tyto dva týdny třeba kvůli pracovní neschopnosti nevyčerpá ani do 31. 12. 2005, ztratí na dovolenou nárok; nebude mu poskytnuta ani náhrada mzdy.

KDY SE PROPLÁCÍ? Nevyčerpanou dovolenou dostane zaměstnanec proplacenou pouze v případě skončení pracovního poměru. Náhradu mzdy za tu část nevyčerpané dovolené, která přesahuje čtyři týdny, je zaměstnavatel povinen poskytnout i v případě, že zaměstnanec nemohl tuto dovolenou vyčerpat ani do konce příštího kalendářního roku, resp. ani do konce dalšího kalendářního roku. Pokud vznikne zaměstnanci nárok na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku.

Příklad: Zaměstnanci v roce 2004 vznikl nárok na pět týdnů dovolené, přičemž do konce roku 2004 nevyčerpal týden dovolené. Pokud jej nevyčerpá ani do 31. 12. 2005, může tento týden dovolené vyčerpat ještě do 31. 12. 2006, jestliže k tomu dá písemný souhlas. V případě, že tento týden dovolené nevyčerpá ani do 31. 12. 2006, vznikne mu 1. 1. 2007 nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za tento 1 týden nevyčerpané dovolené. Jestliže však zaměstnanec písemný souhlas s převedením 1 týdne dovolené za rok 2004 k čerpání v roce 2006 neudělí, vznikne mu nárok na vyplacení náhrady již 1. 1. 2006.

Zaměstnavatelé by rozhodně neměli nová pravidla o převádění a proplácení dovolené opomíjet nebo obcházet! Neurčením předepsané dovolené a v důsledku toho zániku nároku na ni vznikne zaměstnanci škoda, za kterou bude zaměstnavatel odpovídat. Jestliže zaměstnanec odmítne od 1. listopadu 2005 výkon práce po dobu, kdy má čerpat dovolenou ze zákona, nemůže proti němu zaměstnavatel vyvodit platným způsobem žádné sankce. Pokud naproti tomu zaměstnanec odmítne 1. listopadu 2005 předepsanou dovolenou nastoupit, zaměstnavatel by mu rozhodně neměl po dobu, kdy má čerpat dosud nevyčerpanou dovolenou, výkon práce umožnit. Přípustné pochopitelně nejsou ani žádné vzájemné dohody o nerespektování příslušných ustanovení zákoníku práce. Automatickému nástupu dovolené 1. listopadu 2005 však může zaměstnavatel zabránit tím, že do 31. října 2005 určí nástup dovolené tak, aby si ji zaměstnanec, kterého 1. listopadu a v dalších dnech potřebuje např. pro plnění naléhavých výrobních zakázek, mohl vyčerpat do konce roku 2005, tedy například na období kolem Vánoc.

Richard W. FETTER, právník


Jedna dvanáctina za každých dvacet dva dnů

Zaměstnanci v pracovním poměru vzniká za podmínek stanovených zákoníkem práce nárok na dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část, dovolenou za odpracované dny, dodatkovou dovolenou a další dovolenou. Zaměstnanec, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce, má nárok na dovolenou za kalendářní rok, popřípadě na její poměrnou část, jestliže pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku. Poměrná část dovolené činí za každý celý kalendářní měsíc nepřetržitého trvání téhož pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok.

Základní výměra dovolené činí čtyři týdny. V kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu lze zaměstnancům zaměstnavatelů, kteří provozují podnikatelskou činnost, prodloužit dovolenou o další týdny. Zaměstnancům ve veřejné správě a službách, přísluší dovolená o jeden týden delší - tedy pět týdnů za kalendářní rok. Dovolená pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol činí osm týdnů v kalendářním roce.

Zaměstnanci, jemuž nevznikl nárok na dovolenou za kalendářní rok ani na její poměrnou část, protože nekonal v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele práci alespoň 60 dnů, náleží dovolená za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých 22 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce. Poměrná část dovolené za kalendářní rok (nikoliv dovolená za odpracované dny) přísluší zaměstnanci v délce jedné dvanáctiny také za kalendářní měsíc, v němž změnil zaměstnání, pokud skončení pracovního poměru u dosavadního zaměstnavatele a vznik nového pracovního poměru na sebe bezprostředně navazují.

V tomto případě dovolenou poskytuje zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec byl v pracovním poměru déle než polovinu měsíce. Pokud zaměstnanec změnil zaměstnání v polovině měsíce, poskytuje dovolenou nový zaměstnavatel. Za dobu čerpání dovolené náleží zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, případně naturální požitky. Zaměstnavatel při zjišťování průměrného výdělku vychází z právní úpravy obsažené v zákoně o mzdě (č. 1/1992 Sb., v platném znění).

EKONOM