Finanční zprostředkovatelé: Riziko versus zisk

Nakoupit či prodat devizy, investovat do finančních produktů - to vše lze v České republice realizovat jak prostřednictvím velkých finančních institucí, tak i přes finanční zprostředkovatele, případně menší firmy s devizovou licencí. Vždy je ale nutné zvážit míru rizika s ohledem na to, nakolik se vyplatí "nejít tradiční cestou".

Nejvíc subjektů, které se zabývají nebankovní činností, jsou směnárny. Celkem jich Česká národní banka (která jim uděluje buď devizovou licenci nebo se vyjadřuje živnostenským úřadům k vydávání koncesních listin) registruje 2658, spolu s jejich pobočkami pak tento typ nebankovních subjektů nabízí služby ve zhruba třech tisících provozovnách. Centrální banka je pravidelně kontroluje a podle posledních výsledků za rok 2004 zahájila 63 sankčních správních řízení a uložila peněžité pokuty za 2,8 mil. Kč.

Jak vyplývá z výsledků kontrol ČNB, nejvíc porušení se týká neoprávněného nabízení obchodů s devizami. Na tento typ operací totiž každá společnost potřebuje licenci k provádění devizových obchodů, případně k poskytování platebního styku. Jen loni centrální banka udělila dvě nové licence k provádění obchodů s devizovými hodnotami a provádění peněžních služeb, dvě pro poskytování peněžních služeb, tři pro provádění termínovaných obchodů s cizí měnou a jednu pro provádění spotových (tzv. promptních) obchodů s cizí měnou. "Mění se struktura vydávaných devizových licencí v čase, devizová místa rozšiřují okruh nabízených služeb například o peněžní služby či termínované obchody," uvádí kontrolní zpráva ČNB.

JAK NEPRODĚLAT. S vyšším počtem licencí a společností, které nabízejí finanční služby, vzniká rovněž vyšší riziko případné ztráty. Nejmenší problémy - alespoň z hlediska klientů - přináší okamžitá výměna peněz v směnárnách. Ty ostatně většinou nabízejí lepší nákupní i prodejní kurz než velké bankovní domy. Je však dobré si dát pozor na výši poplatků. Defraudace peněz při okamžité fyzické směně nehrozí.

O něco problémovější mohou být obchody prostřednictvím nebankovních subjektů s devizovou licencí. Ty nabízejí nepoměrně širší škálu služeb (podle rozsahu devizové licence), riziko ztráty peněz je však o něco vyšší. V podstatě lze jejich činnost rozdělit na tři podskupiny - směnu peněz (prostřednictvím přesunu částek z účtu na účet), zahraniční platební styk a termínované obchody s devizami. I jejich služby bývají často výrazně levnější než obdobné služby bank, riziko však může být vyšší.

VŠE POD KONTROLOU? Nejriskantnější body jejich podnikání shrnula na svých webových stránkách Česká Asociace Treasury (ČAT), což je organizace sdružující odborníky v oblasti finančního řízení podniku. Podle jejího názoru banky, které operují na českém (nebo nadnárodním) trhu, představují silné a kapitálově vybavené subjekty se známou vlastnickou strukturou, zatímco o nebankovních subjektech takové údaje většinou nelze zjistit. Dále se podle ČAT klienti využívající služeb takové společnosti vzdávají kontroly nad realizací platebního příkazu a plně se spoléhají, že příslušnou platbu provede třetí strana. Takové schéma potom komplikuje dohledání chybné či chybějící platby.

V podstatě jde o to, že klient - poté, co pošle peníze (ať již proto, že chce směnu na devizy nebo spekulativní termínové obchody či odeslat nějakou částku do zahraničí), je vystaven riziku ztráty peněz. Nejde ani tak o případnou ztrátu z devizových obchodů (termínované spekulativní obchody bývají velmi rizikové i v bankách a nevztahuje se na ně garance ze strany Fondu pojištění vkladů), jako spíš o obavu z defraudace (viz případ K. P. Edwards v Ekonomu č. 29). Každopádně je před realizací obchodu dobré prověřit si rozsah činnosti nebankovní instituce (podle devizové licence, jejíž přesný obsah je na www.cnb.cz), dále výši základního jmění (na www.justice.cz - minimum u těchto společností je stanoveno devizovým zákonem na deset milionů korun), případně se podívat na délku její činnosti na trhu. Riziko však nelze vyloučit nikdy. Čím více je klient obeznámen s finančními produkty a jejich fungováním, tím lépe.

INVESTOVAT U ZDROJE. Samostatnou kapitolu tvoří koupě investičních produktů prostřednictvím finančních poradců. Ti na rozdíl od nebankovních subjektů s devizovou licencí nepodléhají žádné regulaci a žádnému regulátoru. Poslední kauza OVB/Helvag (kde zhruba 1200 lidí dohromady přišlo o 300 milionů při investici do švýcarské realitní společnosti Helvag, která se posléze ukázala jako podvodný podnik) dokonce přinutila Ministerstvo financí k tomu, aby zahájilo jednání s Komisí pro cenné papíry o přípravě zákona sjednocujícího pravidla pro prodej finančních produktů. Náměstek ministra financí Tomáš Prouza, který má dohled nad finančními trhy na starosti, prostřednictvím médií slíbil připravit zákon, podle něhož budou úřady sledovat nejen vybrané produkty, jako je pojištění nebo investiční fondy, ale legislativa se bude zabývat i obecnými pravidly finančního zprostředkování a odpovědnosti za něj, včetně způsobu informování klienta o investici.

V současné době ale za zprostředkovanou investici zprostředkovatelská firma neručí. A to přes fakt, že si vždy bere provizi (v případě OVB se provize pohybovala kolem 20 %, což někteří obchodníci zpochybňují, průměrná provize na trhu se má pohybovat v rozpětí od pěti do 15 procent).

Prostředník rovněž často neseznámí klienta s potenciálními riziky vyplývajícími z nabízené investice. Možná úskalí bývají vyjmenovaná ve smlouvě o zprostředkování investice, neznamená to však, že je klient vždy upozorněn na všechno, co se může stát.

Problémem mohou být i slibované vysoké výnosy. V podstatě u všech finančních produktů platí, že čím vyšší výnos, tím vyšší riziko. Eliminovat jej nelze nikdy, neznamená to však, že je nutné zvyšovat ho nestandardním investováním, případně tím, že si své peníze vloží do produktu, který nespadá pod žádnou regulaci. V takovém případě je lepší obrátit se na klasické finanční ústavy.