Další prachy v prachu

Společnost K. P. Edwards, která má devizovou licenci České národní banky, zřejmě skončila. Její klienti již od konce dubna marně žádají o informace, co se se společností, respektive s jejich prostředky, stalo. Podle všech dostupných informací se zdá, že vedení společnosti K. P. Edwards zmizelo i s prostředky na účtech. Experti odhadují, že se celkový objem zmizelých peněz pohybuje v desítkách až stovkách milionů korun.

Společnost, která vznikla v březnu 1999, nabízela klientům směnu korun za devizy a bezhotovostní platební styk. Na tyto operace měla licenci ČNB, která průběžně společnost kontrolovala. První prověrka dopadla podle centrální banky dobře. Druhá, která začala v prosinci 2003 a skončila koncem června letošního roku, zjistila porušování devizového zákona.

Jedním z nedostatků bylo, že společnost nenavýšila základní jmění z jednoho na deset milionů korun, což musela provést podle vyhlášky ČNB. K. P. Edwards se sice k navýšení jmění (dokonce na 101 mil. Kč.) zavázala na valné hromadě v srpnu 2003, podle výpisu z obchodního rejstříku ale k reálnému kroku už nedošlo. Problematické rovněž je, že společnost K. P. Ewards mohla podle podmínek licence uvedených na www.cnb.cz zajišťovat pouze promptní obchody s devizami (prostá směna korun za jinou měnu), svým klientům však nabízela i termínované operace (tj. nákup a prodej korun na termín za účelem spekulace).

Centrální banka nyní zahájila sankční řízení se společností, jehož výsledkem může být pokuta, případně odebrání licence.

KDE JE VINÍK? Otázkou je, zda bude koho trestat. Společnost od konce dubna nekomunikuje. Navíc majitelé, kterými jsou podle aktuálního výpisu z obchodního rejstříku Kurt Kuntscher (místopředseda představenstva) a Jakub Konečný (předseda představenstva, který je od 1. 3. 2005 nezvěstný a veden policií jako pohřešovaný) tvrdí, že společnost prodali novému vlastníku, kterým má být strategický partner ze zahraničí. Kuntscher v osobním dopise klientům sděluje, že smlouva o prodeji novému vlastníku nabyla účinnost 1. 4. 2005, v půlce dubna pak mělo dojít k výměně představenstva. Podle zápisu z valné hromady K. P. Edwards ze 14. 4. 2005 je jediným vlastníkem Markéta Kučerová (podepsaná na zápisu jako Divišová), v novém představenstvu je pak kromě ní uveden Zdeněk Křivánek a Ukrajinec Petro Hrabovskyy. Městský soud v Praze ale na otázku ohledně převodu firmy uvedl, že k žádné změně, ani k podání návrhu na změnu představenstva, nedošlo.

V pražském sídle v Burzovním paláci v Rybné ulici, na něž odkazuje jak obchodní rejstřík, tak i webové stránky společnosti, není nikdo k zastižení, telefony nikdo nebere. Novou adresou firmy v Roztokách u Prahy je podle všeho soukromý byt. Noví členové představenstva (podle názoru některých klientů vůbec neexistují) se na uvedených adresách nezdržují, jejich jména nejsou uvedena v obchodním rejstříku ani u K. P. Edwards, ani u jiné firmy.

Podle kontrolorů ČNB společnost nekomunikuje a na dopisy adresované na staré i nové sídlo neodpovídá.

Někteří klienti už podali na K. P. Edwards trestní oznámení. S policií "ohledně nestandardního chování nového představenstva" podle vlastního tvrzení v dopise spolupracuje i Kuntscher. Výsledek šetření zatím známý není, s největší pravděpodobností však došlo ke krádeži, možnost, že by klienti přišli o peníze kvůli ztrátě z termínovaných operací je takřka vyloučená.

PROČ OBCHÁZET BANKY? Služeb nebankovních finančních institucí využívají především firmy s ročním obratem od 50 milionů do půl miliardy korun. Zájem je velký, což potvrzuje fakt, že se roční obrat zhruba 30 nebankovních subjektů s devizovou licencí ČNB vyšplhal na sto miliard korun.

Proč vlastně firmy obcházejí banky? Jediným důvodem je cena nabízených produktů.

Například cena platby do zahraničí se v klasické komerční bance pohybuje od minima ve výši 200 korun do 1500 až 1700 korun za jednu transakci, a to podle objemu posílané částky. Nebankovní subjekty však nabízejí stejnou službu za standardní cenu 300 až 500 korun bez ohledu na množství peněz posílaných do zahraničí. Což v případě maximálních poplatků při pěti transakcích do měsíce představuje rozdíl šest tisíc korun, a to rozhodně není zanedbatelná částka.

Jak mohou nebankovní společnosti nabízet stejnou službu za takové peníze, když i ony peníze posílají prostřednictvím komerčních bank? Experti to vysvětlují následovně: pokud firma měsíčně posílá do zahraničí peníze pět až desetkrát, bance se nevyplatí jí nabídnout speciální cenu. A naopak - nebankovní finanční společnost, která sbírá poptávky stovek firem a posílá jejich peníze do zahraničí desítkami operací denně, je již pro velkou komerční banku zajímavým klientem. A jako takový dostane i speciální cenu, která se pohybuje kolem 200 korun za transakci. A protože je objem platebních operací dostatečně velký, pak nebankovnímu subjektu stačí na poplatcích "vyinkasovat" navíc sto korun - a spokojeni jsou všichni.

Dalším důvodem, proč zejména menší a střední podniky využívají služeb nebankovních subjektů, je směna peněz. Pro velkou komerční banku není firma "partnerem", pokud nemění více než deset tisíc eur. V takovém případě bývá podnik často odkázán na standardní turistický kurz. Ten se však může řádově až o desítky haléřů lišit od kurzu, jaký mají banky připravený pro své velké klienty. V případě, kdy například drobný importér potřebuje několikrát za měsíc "otočit" částku kolem sedmi tisíc eur, není pro velké banky zajímavým partnerem a na kurzu může při každé transakci ztratit zhruba několik tisíc korun. Pro nebankovní subjekt však taková firma zajímavá je, a tak také dostane výhodnější kurz.

Tyto společnosti se však čím dál častěji pouštějí i do termínovaných operací. Některé z nich mají na tyto operace devizovou licenci (seznam míst s konkrétním výčtem, čeho se poskytnutá licence týká, je na www.cnb.cz), řada z nich ale ne - což byl i případ K. P. Edwards. Tyto operace se obecně považují za riskantní (vyšší riziko však vyvažují vyšší zisky).

ZMĚNA DEVIZOVÉHO ZÁKONA. Výhodu, kterou nabízejí nebankovní subjekty, proto poněkud snižuje nevýhoda vyššího rizika. Přestože mají devizovou licenci České národní banky, nespadají pod záruky Fondu pojištění vkladů. Dojde-li k vytunelování či bankrotu společnosti, klient nedostane nic. Samotná devizová licence totiž není garantem společnosti, znamená pouze, že firma splňuje podmínky dané devizovým zákonem. Mezi ně patří například povinná výše základního jmění.

Centrální banka provádí kontrolu v těchto firmách v průměru jednou za dva roky, kontrola se však soustřeďuje výhradně na plnění podmínek licence.

O tom, že by i tyto společnosti přispívaly do fondu pojištění, se neuvažuje. Vyšší příspěvky by zdražily služby společností, což nikdo nechce, protože by měly být alternativou bank. Alespoň s takovým záměrem podle ČNB vznikaly. Zvažuje se však změna devizového zákona. Ty instituce, jež nabízejí termínované operace, by měly nově spadat pod kontrolu Komise pro cenné papíry a nikoliv pod ČNB. Změna kontrolního místa však klientům v jejich snaze získat zpět ztracené peníze nepomůže.