Hrozí nám krize vzdělávání?

V čem tkví příčiny těchto problémů a jak je řešit?

To je ústřední téma rozhovoru s prof. Ing. Jánem Košturiakem, ředitelem výzkumné a poradenské společnosti Fraunhofer IPA pro střední Evropu.

Jako odpověď na tuto první otázku uvedl výsledky průzkumu v průmyslu a projekty společnosti IPA, které ukazují na tyto okruhy problémů:

Nedostatek dobře připravených pracovníků pro střední management - mistři, vedoucí provozů.

Vysoké procento pracovníků získávají nově přicházející firmy "kupováním" odborníků z jiných společností - kromě vysoké fluktuace takto vzniká i tlak na rychlé zvyšování osobních nákladů.

Nedostatek vysokoškolsky vzdělaných odborníků především v oblastech - logistika, konstruování, technologie, technická příprava výroby, projektové řízení, průmyslové inženýrství, plánování a řízení výroby, projektování výrobních systémů.

Silný nedostatek kvalitních mladých pracovníků s učňovským vzděláním - kovoobráběči, nástrojáři, slévači, svářeči, operátoři NC strojů, údržbáři technologických zařízení.

Vysoká věková struktura pracovníků v úzko-profilových profesích.

Absolventům škol, kteří se ucházejí o pracovní místa chybějí nejen praktické dovednosti ze studovaného oboru, ale zejména takové schopnosti jako týmová práce a vedení projektů, ochota a schopnost nést zodpovědnost a rozhodovat, ochota tvrdě pracovat.

Z toho je zřejmé, že střední školy, ale hlavně technické univerzity, nedokázaly dostatečně rychle reagovat na potřeby praxe. Mnozí absolventi univerzit dnes nenacházejí práci, protože vystudovali obor, o který není na trhu práce zájem. Pro ostatní musí jejich zaměstnavatelé organizovat nákladné doškolení nebo rekvalifikaci.

Zdá se, že chybí jasná koncepce rozvoje školství s ohledem na rozvoj průmyslu a společnosti v krátkodobém a dlouhodobém horizontu. Bude nutné změnit také mnohé formy vzdělávání na vysokých i středních školách a umožnit studentům i jejich učitelům silnější propojení s praxí.

Je náš systém školství, tradičně založený na shromažďování a memorování encyklopedických informací, schopen reagovat na současné tempo změn v oblasti vědy a techniky?

Kdysi byla technika silně svázaná s kulturou a způsobem života, dnes se stala dominantním faktorem společenského vývoje na celém světě. Pro mnoho lidí je přitom děsivá rychlost, se kterou pronikají nové technologie do všech oblastí života. Zatímco v minulosti se procesy změn táhly po dobu několika generací, dnes dochází k přelomovým změnám v našich životních poměrech v průběhu několika let. A spirála nových znalostí, nových výrobků a nových postupů se točí stále rychleji. Toto tempo změn nedokážou mnozí lidé sledovat. A nedokážou to ani podnikové a státní struktury, ani náš vzdělávací systém.

Studenti na univerzitách řeší problémy, které byly aktuální před několika lety, ale jsou jen málo připraveni na řešení dnes ještě neznámých problémů, se kterými budou konfrontováni ve své praxi. Mnohé katastrofy z posledních let ukazují, že společnost má dokonale připravené specialisty na modelové situace, problém však je v tom, že místo modelových situací nastávají situace nečekané a nové.

Protože nové vzniká obyčejně na hranicích mezi různými vědeckými disciplínami, úzká specializace začíná být brzdou. Specialista musí být v budoucnosti komunikativnější, aby mohl pracovat v interdisciplinárních týmech. Podobné změny probíhají i v průmyslu, kde zaniká taylorismus se svými perfektně rozčleněnými pracovními úkony. Místo rozčleněné práce a strnulých hierarchií nastupuje týmová práce, plošné a pružné struktury. Ale to už je jiné téma.

Myslím si, že současný systém vzdělávání není schopen reagovat na rychlost změn v průmyslu a potřeby celoživotního vzdělávání. Jak jsem již řekl, chybí zde jasná koncepce rozvoje školství s ohledem na nové výzvy 21. století.^*)

Jak tedy dál s výukou na technických a ekonomických vysokých školách?

Především by se měly změnit forma i obsah výuky. Ale ne tak, jak to vyhovuje učitelům, ale tak jak je to potřebné pro zákazníky - průmyslové podniky a studenty. A forma výuky by měla ve vyšších ročnících postupně přecházet do projektově orientované výuky, do práce na řešení konkrétních problémů z praxe.

Neexistuje korelace mezi úspěchem ve škole a tvorbou bohatství podnikáním. Je to proto, že úspěch v podnikání je spíše výsledkem riskování, experimentování a hledání nových cest. Úspěch na školách je obyčejně postaven na hře na jistotu, na dokonalém zvládnutí předem připravených příkladů a cvičení.

I v průmyslu bude svět produktivity nahrazen světem kreativity, svět dokonalých plánovačů, ekonomů a optimalizátorů bude nahrazen novými profesemi - inovační inženýr, inovátor byznysu, inovátor myšlení, manažer inovací, "destruktor starého a tvůrce nového". Ne ti, kteří dokonale naplánují změny, ale ti, kteří je dokážou udělat, přežijí a budou prosperovat. Master of Business Administration nahradí programy "Master of Mastering Innovation" nebo "Master of Innovation Engineering".

To klade nové a větší nároky na učitele. Co čeká tuto profesi?

Úloha učitele by se měla postupně měnit z přednášejícího na trenéra, konzultanta a kouče. Tento způsob výuky by umožnil talentovaným studentům pracovat na projektech na vysoké škole i po ukončení studia a dokonale se takto připravit na funkci manažera, konzultanta, trenéra, popřípadě samostatného podnikatele.

Učitel by měl vštěpovat svým žákům nejen metody, postupy, příklady a případové studie z minulosti, měl by je také učit principy a zákonitosti, které jim pomohou vyřešit problémy, jejichž řešení ještě nebylo popsané.

V obsahu výuky by se měly rozšířit zejména praktické dovednosti z projektového řízení, týmové práce, komunikace, moderování workshopů, obecné principy řešení problémů, postupy implementace úspěšných řešení do reálného života. Ale především výuka musí být zaměřena na řešení praktických problémů z průmyslu, který se, v mnoha případech, rychle vzdaluje vysokým školám.

Na této filozofii je založena strategická aliance evropských manažerských škol a mezinárodních společností (CEMS),^**) které spolupracují na vytváření mezinárodního vzdělávacího programu. Nevzniká podobná iniciativa i v rámci ČR?

Malým krokem k inovaci vzdělávání v ČR je Akademie produktivity a inovací (API) ve Slaném, která spojuje úspěšné manažery a podnikatele, konzultanty špičkových firem a profesory, pro které se staly univerzitní mantinely úzké. Největší změnou, kterou přináší API je překonávání odporu proti změnám a praktické trénování metod na problémech z praxe. Cílem není naučit účastníky používání moderních metod, ale přitáhnout lidi k inovacím, naučit je poslouchat a učit se, dát jim schopnost stavět na hlavu tradiční mýty a omezení a hledat nové způsoby řešení.

Je toho hodně, co se musí změnit v našem systému vzdělávání. Země střední Evropy již přestávají být lokalitami s levnou pracovní sílou a infrastrukturou. Musí nabídnout především kvalitní lidský potenciál - protože jen ten rozhoduje o konkurence schopnosti průmyslových organizací a životní úrovni států.


*) Viz též článek Firma 21. století v MŘ č. 4/2004, s. 12 - 15.

**) Poslání a cíle CEMS objasňuje článek "Budování mostu mezi podnikáním a vzděláváním", který najdete v příloze SPECIÁL na s. 53.

Manažeři trochu jinak

Manažerský svazový fond (MSF), dceřiná společnost České manažerské asociace (ČMA), organizuje krom známé soutěže Manažer roku (viz MŘ č. 4 a 5/2005) též řadu dalších aktivit - odborných, společenských a sportovních setkání manažerů. Jejich plán na 2. pololetí roku 2005 ukazuje tato tabulka:

Plán aktivit MSF na 2. pololetí 2005