I opatrní mohou riskovat

Z vlastní zkušenosti vím, že klienti bank jsou velmi nespokojeni s aktuální výší úrokových sazeb. Přitom neumějí nebo nechtějí využít široké nabídky investičních programů. Český klient je konzervativní a přestože hodnota vkladů v otevřených podílových fondech dosahuje desítek miliard korun, kolektivní investování se stále těší menšímu zájmu než různé formy pravidelného spoření, jako je penzijní připojištění či stavební spoření, popřípadě ukládání úspor na vkladní knížku či spořicí účet v bance. Lidé se spokojují s nízkým výnosem nebo postupují nepohodlí nízké likvidity. Přitom otevřené podílové fondy nabízejí alternativu zajímavých výnosů při přijatelném riziku a velmi dobré likviditě.

Hlavní překážku vidím v nedůvěře k otevřeným podílovým fondům. Potenciální zájemce odrazuje skutečnost, že finanční prostředky ve fondech nejsou pojištěny ze zákona podobně jako bankovní vklady nebo stavební spoření. Navíc je investor předem upozorněn, že "Současná výkonnost nezaručuje výkonnost budoucí. Hodnota investice a příjem z ní může kolísat a není zaručena návratnost původně investované částky."

Přitom tato věta je jen korektním upozorněním na existenci investičního rizika a je dokladem, že investiční prostředí v České republice se kultivuje. Nemálo lidí však v minulosti naletělo nereálným příslibům vysokých zisků a to dodnes ovlivňuje jejich postoj k investování, a tak je zmínka o jakémkoli riziku spíše odrazuje.

Otevřené podílové fondy samozřejmě přinášejí rizika, která klient u bankovních produktů nemusí řešit. Na druhou stranu mohou přinést odměnu v podobě zajímavých zisků, pokud investor vhodně zvolí fond nebo produkt, který odpovídá jeho poměru k riziku, investičnímu horizontu a očekávanému výnosu. Dnes jsou tu nezávislí finanční poradci nebo pracovníci bank, kteří mohou zájemci pomoci při výběru vhodné strategie. Nelze však od nich očekávat zázraky.

VYPLATÍ SE SPEKULACE? Často se ve své praxi setkávám s dvojím typem investora. Ten první se chce vrhnout do víru spekulací a očekává, že mu finanční poradce řekne, kdy je nejvhodnější okamžik k nákupu či prodeji podílových listů vybraného podílového fondu. Je pak zklamán, když mu řeknu, že spekulace není nejlepší cesta k solidnímu investování. Vidina zisků v desítkách procent je sice lákavá, ale bohužel často nereálná.

Protipólem investora "spekulanta" je opatrný konzervativec. Ten je sice ochoten investovat do fondů, ale jen do těch nejméně rizikových, jako jsou fondy peněžního trhu a dluhopisové. Taková investice mu však nemůže přinést o mnoho vyšší výnos, než jaký získá z různých druhů spořicích produktů.

Přitom paradoxně pro oba protichůdné typy investorů mám jednu radu: nesnažit se za každou cenu o takzvané časování investice (to znamená o výběr nejvhodnějšího okamžiku k investování), ale o pravidelné investování stále stejné částky. Tím lze totiž dosáhnout takzvaného průměrování investice.

Průměrování investice (anglicky dollar cost averaging) snižuje riziko, protože jak v čase kolísá hodnota podílových listů určitého fondu, tak investor nakupuje podílové listy jednou za cenu nižší, jindy zase za cenu vyšší. I opatrný investor si pak může volit fond z vyššími výkyvy hodnoty, protože se v delším časovém horizontu vyrovnají. Názorně to ukazuje tabulka 1 a graf.

Nabídka produktů vhodných k investování pravidelných malých částek je dnes už velmi široká. Uvedeme zde proto jen některé příklady z nabídky Komerční banky, Volksbank nebo Raiffeisenbank. Podobné však zájemce může najít také u investičních společností, například Pioneer, ING, Conseq, ČP Invest a dalších (viz tabulku 2).

Některé produkty mají už přímo pevně nastavenou investiční strategii a klient ji nemůže ovlivnit. Jiné jsou zcela flexibilní a investor může ovlivňovat průběh své investice podle svých možností nebo potřeb. Výhodou některých investičních programů mohou být i výrazně nižší náklady spojené s nákupem podílových listů ve srovnání s jednorázovou investicí.


člen Dozorčí rady Asociace finančních poradců a finančních zprostředkovatelů ČR

Poplatkové vyšetřování

Začnou konečně Češi platit v průměru stejné poplatky, jakým se těší klienti bank ve většině vyspělých evropských států? Přispět by k tomu mohlo právě zahájené správní řízení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže s největšími českými bankami. Úřad šetří Českou spořitelnu, Komerční banku a Československou obchodní banku, zda nevytvořily kartel v oblasti poplatků.

Názory na šetření se liší. Zatímco politici včetně premiéra Jiřího Paroubka jsou veměs pro, guvernér České národní banky Zdeněk Tůma kroutí nevěřícně hlavou. České bankovní prostředí je prý dostatečně konkureční a známky kartelu nejsou partné. Vyšetřované banky zatím zachovávají ledový klid.

Z řady porovnání však vyplývá, že bankovní poplatky jsou v České republice vysoké, a to zejména v poměru k průměrnému přijmu nebo v porovnání s HDP na hlavu. Přitom některé banky neumožňují klientům ani bezplatně zrušit účet, pokud nejsou ochotni přistoupit na vyšší poplatky, a to není fér.

RYS