Běžná praxe je považovat poplatek za placení kartou za součást vedlejších nákladů a zahrnovat jej do konečné ceny za prodané zboží. Tento postup nijak neovlivní nárok na odpočet daně z přidané hodnoty u dodaného zboží u obchodníka ani u zákazníka. A obchodník nemá možnost, jak se vyhnout uplatnění daně z přidané hodnoty u poplatku za použití platební karty.

Vedle tohoto konzervativního a pro obchodníka nevýhodného přístupu je možné postupovat také tak, že obchodník od sebe oddělí prodej zboží a službu spočívající v umožnění zaplacení platební kartou. Každé z těchto samostatných plnění bude mít i vlastní režim DPH. Způsoby, kterými lze toto oddělení provést, jsou stručně popsány níže.

JAKO ÚHRADA ZA SAMOSTATNOU SLUŽBU. V tomto případě obchodník poskytne zákazníkovi dvě plnění - dodání zboží a provedení transakce s platební kartou. Použití karty bude považováno za samostatnou službu a poplatek bude účtován zákazníkovi odděleně vedle ceny na prodané zboží. Zatímco dodání zboží bude zdanitelným plněním, u kterého obchodník uplatní DPH, druhé plnění bude považováno za finanční službu a jako takové bude osvobozeno od daně. Tento přístup může negativně ovlivnit nárok na odpočet daně na vstupu u obchodníka tím, že poskytnuté služby osvobozené od daně budou vstupovat do koeficientu pro výpočet nároku na odpočet daně na vstupu. Na druhé straně však poplatek za transakční služby účtovaný zákazníkům nebude podléhat DPH.

Tento postup není v zákoně o DPH výslovně vyloučen. Zákon totiž nestanoví, že náklady na zaplacení jsou vždy vedlejšími náklady, které vždy vstupují do konečné ceny za prodané zboží. Finanční úřad však může tvrdit, že oddělení poplatku za transakci je umělé a provádí se pouze z daňových důvodů. Vzhledem k některým rozsudkům Evropského soudního dvora ve věcech daňové optimalizace nelze s jistotou tvrdit, že by se soud v dané situaci postavil vždy na stranu poplatníka. Naštěstí je možné postupovat jinými, bezpečnějšími cestami.

JAKO ÚHRADA ZA SLUŽBU POSKYTNUTOU JINOU OSOBOU. V tomto případě budou zákazníkovi poskytnuta dvě samostatná plnění dvěma odlišnými subjekty - dodání zboží obchodníkem a provedení transakce s platební kartou platebním zprostředkovatelem. Zákazník tak formálně uzavře dvě smlouvy se dvěma různými subjekty - první na dodání zboží s obchodníkem a druhou na provedení platební transakce.

Obdobně jako v předchozím případě bude dodání zboží zdanitelným plněním, zatímco transakce s platební kartou bude osvobozena od daně. Na rozdíl od předchozí situace však úhrada za transakci platební kartou nemůže být považována za vedlejší náklad obchodníka, protože obchodník služby spojené s platební kartou zákazníkovi vůbec neposkytuje. Tento scénář tak neovlivní nárok na odpočet daně na vstupu u obchodníka. Je vhodné poznamenat, že tento scénář využívají některé obchodní řetězce např. ve Velké Británii a vzhledem k výši obratu pro ně znamená významný přínos.

NA ZÁKLADĚ KOMISIONÁŘSKÉ SMLOUVY. V tomto případě bude transakční poplatek účtován zákazníkovi obchodníkem také jako samostatné plnění. Obchodník poskytne zákazníkovi svým jménem dvě plnění - dodání zboží a provedení transakce s platební kartou. Zákazník uzavře s obchodníkem dvě smlouvy - první na dodání zboží a druhou na provedení transakce s platební kartou. Vedle toho však obchodník a platební zprostředkovatel uzavřou komisionářskou smlouvu, podle které bude obchodník svým jménem a na účet platebního zprostředkovatele poskytovat zákazníkům služby spojené s provedením transakce s platební kartou.

Zatímco první plnění poskytuje obchodník ve svůj prospěch, druhé plnění poskytne ve prospěch platebního zprostředkovatele jako komitenta. Náklady na placení prostřednictvím platební karty tak neponese obchodník jako komisionář, ale konečný zákazník. Tyto náklady nebudou tvořit vedlejší náklady na prodané zboží. Na druhé straně však tento scénář může negativně ovlivnit nárok obchodníka na odpočet daně na vstupu, neboť poskytnutí služby zákazníkovi jménem komisionáře bude pro účely DPH považováno za vlastní plnění obchodníka jako komisionáře.

PŘEÚČTOVÁNÍ POPLATKU ZÁKAZNÍKOVI. V tomto případě obchodník nakoupí transakční službu od platebního zprostředkovatele, přeúčtuje ji zákazníkovi maximálně do částky, za kterou tuto službu nakoupil, a o celé operaci bude účtovat pouze rozvahově. Ve smyslu zákona o DPH takovéto přeúčtování transakční služby, pokud úhrada přijatá obchodníkem od zákazníka nepřevýší částku, za kterou obchodník službu nakoupil, nebude považováno za poskytnutí služby pro účely DPH. Obchodník proto na přeúčtovaný poplatek neuplatní DPH. Zároveň tento přeúčtovaný poplatek neovlivní u obchodníka nárok na odpočet DPH na vstupu.

Příklad daňové úspory. Na první pohled se může zdát, že problém poplatků za transakce provedené platební kartou je spíše teoretický. Na praktickém příkladu však lze ukázat, že i když úspora je relativně malá, v absolutní částce může být pro některé subjekty v závislosti na jejich obratu zajímavá.

Vezměme pro příklad obchodní řetězec s obratem ve výši jedné miliardy korun. I přes metodickou nesprávnost budeme předpokládat, že tato částka již zahrnuje daň z přidané hodnoty, že veškeré platby jsou provedeny pouze platební kartou a provize placená obchodníkem platebnímu zprostředkovateli představuje tři procenta z obratu. To potom znamená, že obchodník při uvedeném obratu uplatní daň na výstupu ve výši 159,7 milionu korun a zaplatí provizi ve výši třiceti milionů korun. Zbude mu tedy 810,3 milionu Kč.

Obchodník dosavadní přístup změní a vydá se např. cestou přeúčtování poplatku. Při stejném obratu (1 mld. Kč) klesne obrat za zdanitelná plnění na 970,874 milionu Kč a vedle toho bude zákazníkům přeúčtován poplatek ve výši 29,126 milionu Kč (součet dává stále 1 mld. Kč). Daň na výstupu však už nebude 159,7 milionu Kč, ale pouze 155,049 milionu Kč. Pokud teď sečteme daň na výstupu a transakční poplatek, zjistíme, že obchodníkovi zbude 815,825 milionu Kč, tj. o 5,525 milionu Kč více než v předchozím případě. I když to není mnoho, jsou to vlastně peníze úplně zadarmo.

BEZ NEGATIVNÍCH EFEKTŮ. Žádný z popsaných způsobů oddělení ceny zboží od poplatku za placení nemusí nutně vést ke znevýhodnění těch, kdo platí kartou. Není problém účtovaný poplatek za placení kartou kompenzovat stejně vysokou slevou. Samozřejmě nemůže jít o slevu na nakupované zboží nebo služby, ale za to, že zákazník neplatí hotově. Má to přece obchodní logiku: odmyslíme-li si transakční poplatek bance, jsou pro obchodníka procesy okolo bezhotovostních tržeb výrazně jednodušší a levnější než počítání bankovek a mincí a zajišťování jejich bezpečnosti.


Baker & McKenzie

Související