Ještě jednou k reformě důchodů

Zdá se, že jediný, kdo má skutečný zájem na důchodové reformě, jsou penzijní fondy. Nic proti tomu, pokud budou schopny zajistit bezpečnost systému a vydělat tolik, aby z toho dokázaly vyplácet slušné penze.

DVAKRÁT NEVSTOUPÍŠ do stejné řeky, pravil starověký filozof. V případě penzijních fondů to však tak docela neplatí. Snaží se znovu použít postup, který se jim už jednou vyplatil. Po pěti letech existence penzijního připojištění se státním příspěvkem se zdálo, že neplní svou roli. Bylo v něm málo klientů i peněz, a proto politici začali uvažovat o druhém povinném pilíři důchodové reformy. Měly ho tvořit zaměstnavatelské penzijní fondy. Pro penzijní fondy by to znamenalo ránu do zad, ze které by se už nemusely vzpamatovat.

Než politici dospěli k nějakému konkrétnímu návrhu zákona o zaměstnaneckých fondech, stačily penzijní fondy zvládnout bravurní protiofenzivu. Prolobbovaly si v Parlamentu daňové úlevy pro zaměstnavatele, kteří k nim budou přispívat svým zaměstnancům. Správně pochopily to, co vládním úředníků nedošlo: bez finanční motivace a pohodlného servisu nebude žádná firma svým zaměstnancům spořit. Pak fondy rozjely mohutnou akviziční kampaň a během následujících pěti let se jim podařilo pojistit přes zaměstnavatele kolem 800 tisíc zaměstnanců. A hlavně byla nadlouho pohřbena jakákoli myšlenka na založení konkurenčních zaměstnavatelských fondů.

FONDY TROUBÍ DO ÚTOKU, přestože jim teď nehrozí žádné nebezpečí. Nemohou se však hnout z místa. Všichni sice uznávají, že penzijní připojištění se státním příspěvkem je celkem dobrá věc, ale spoří jen 2,9 milionu obyvatel. Přitom potenciál je mnohem větší, zejména u mladších ročníků. Klienti ukládají malé částky v průměru necelé čtyři stovky měsíčně, preferují jednorázové vyrovnání před doživotní penzí, a to nemá pro zajištění ve stáří žádný význam. Fondy nepřinášejí příliš zajímavé zhodnocení úspor, protože musí nést veškeré provozní náklady a každoročně připisovat klientům kladný výnos "ber kde ber". Očekávání akcionářů se neplní a ti už začínají být netrpěliví. Návratnost jejich investic v České republice je stále v nedohlednu.

Proto fondy už dva roky nešetří čas ani prostředky, aby přesvědčily politiky a národ o nezbytnosti důchodové reformy. Jejich ideálem by byl povinný druhý pilíř, který by mohly spravovat. A pořád nic. A teď navíc poslední výsledky Bezděkovy komise ukazují, že varianty důchodové reformy jednotlivých politických stran nejsou příliš propracované. Nabízejí řešení, která jsou buď dlouhodobě neudržitelná nebo udržitelná, ale za podmínek, které bude těžké prosadit.

FONDŮM DOŠLA TRPĚLIVOST. Jejich managementy jsou dostatečně obeznámeny s odvahou politických reprezentací hlásat národu neblahé zprávy. Proto si spočítaly, že v dohledné době žádná pořádná důchodová reforma nebude. Zařídily se podle své zkušenosti a chtějí potichu a pokud možno ještě do konce roku prosadit zásadní novelu zákona o penzijním připojištění. Její koncept mají už dávno v šuplíku.

Shrňme si, v čem bude pravděpodobně novela spočívat. Fondy přistoupí na oddělení vkladu klientů od majetku fondu. Za to budou možná ochotny garantovat klientům ve stávajícím systému i nadále kladné, ale velmi nízké výnosy.

Daleko důležitější však bude, že se jim uvolní ruce pro rozšíření nabídky a další expanzi. Ze současných penzijních fondů se stanou vlastně správcovské společnosti, které budou spravovat různé investiční fondy fungující na podobném principu jako dnešní otevřené podílové fondy. Hodnota investice klienta se bude oceňovat jako aktuální podíl na aktivech. Počítá se s tím, že klienti budou platit za správu kolem 2 % ročně. V důchodovém věku pak budou inkasovat výnosy ze svých kapitálových investic buď přímo ve fondu, nebo třeba v podobě doživotní renty u některé z pojišťoven. Osm penzijních fondů je součástí finanční skupiny, která má zároveň životní pojišťovnu, takže to nebude žádný problém.

ÚČAST BUDE ZATÍM DOBROVOLNÁ, a proto stát nemusí přebírat žádné záruky. Pro jakoukoli vládu je to rajská hudba, každá záruka totiž něco stojí. Klienti si budou muset rizika pohlídat sami, protože ani fondy nebudou poskytovat žádnou garanci. Když vydělají, budou se mít klienti dobře, když prodělají, ponesou ztrátu ze svých investic.

Novela umožní fondům oslovit více lidí a počet klientů se může až zdvojnásobit. Nové podmínky umožní pojistit děti, rodiny, seniory, nebo dělat na míru pojistné plány pro velké podniky a bezpočet dalších kombinací.

Pokud počet pojištěných ve fondech poroste, nebude tak těžké přesvědčit jakoukoli vládu a parlament, že by bylo dobré systém nějak podpořit. Fondy mají zájem především o daňové úlevy pro zaměstnavatele. To může být stravitelnější než jakýkoli opt-out. Kdyby vláda přistoupila na vyvázání části sociálního pojištění a jeho převedení do penzijních fondů, znamenalo by to, že musí dát za penze z fondů záruky a zároveň budou vyvázané peníze chybět na státním důchodovém účtu. Daňová úleva zaměstnavatelům bude populárnější a může mít stejný efekt. Sníží sice příjmovou stránku rozpočtu, ale to není tolik vidět a hlavně si nežádá žádné garance.

HUSARSKÝ KOUSEK se může penzijním fondům docela dobře podařit. Udělají důchodovou reformu ve své režii a jakékoli příští vládě nabídnou, aby do ní pohodlně vklouzla. Bude to velmi lákavá nabídka, protože nebude třeba složitě prosazovat žádnou koncepci důchodové reformy. Stačí postupně dělat parametrické úpravy stávajícího průběžného systému, jako je prodlužování odchodu do důchodu, snižování náhradového poměru, redukce valorizace penzí a náhradních dob a podobně a sem tam dát nějaké výhody penzijním fondům. Efekt může být paradoxně rychlejší a lepší než důchodové reformy, které navrhují jednotlivé politické strany.