Roztočí se americká inflační spirála?

Americká ekonomika nemá důvod k jásotu - naopak. Narůstající deficit platební bilance, ohlášený rekordní rozpočtový schodek, ropné šoky, propad domácí měny, politická rizika a přírodní katastrofy se už výrazně podepsaly, či stále podepisují na zdraví jedné z největších světových ekonomik. Zámořské hospodářství prochází v posledních letech změnami, které nemají v jeho historii obdoby.

DRAMATICKÝ NÁRŮST množství výroby, která se přesunula během posledních let z USA do oblastí s nižšími mzdovými náklady, jako je Čína, Malajsie, Mexiko a Indie, má za následek, že v těchto lokalitách rostou nejen mzdy, ale i ceny. A to má zase zpětný dopad na americkou ekonomiku.

V Číně rostly vloni mzdy v některých průmyslových odvětvích až 15% tempem. Ceny se přizpůsobovaly tempem kolem 5,5 %.

Vezmeme-li v úvahu, že schodek běžného účtu platební bilance USA (odhad pro rok 2004 činí zhruba 5,7 % HDP) mají z více než čtvrtiny na svědomí služby a obchod s Čínou, je logické, že se čínský cenový růst musí projevit v Americe. Náklady producentů a dovozců v USA stoupají.

Nízké dovozní ceny byly jedním z hlavních důvodů pro nízkou inflaci během expanze na konci 90. let. Nyní přichází ke slovu opak.

Vývoj cen v zahraničním obchodě lze doložit na změně cenového indexu dovozu a vývozu zboží. Zatímco ceny dovozu do USA rostly průměrnou mírou 5,7% v roce 2004, ceny exportu rostly průměrně o 3,8 %. Levná pracovní síla v zahraničí je pro americké výrobce velkým lákadlem. Jen stěží se dá v následujících letech očekávat, že trend "outsourcování" by mohl aspoň zpomalit. Množství výrobků v běžném americkém obchodě s etiketou made in China nebo made in India je dnes už ohromující.

Se změnami v produkční struktuře USA vstupuje do popředí rovněž kurzové riziko. S poklesem ceny amerického dolaru na světových trzích se zvyšují ceny výrobků, dovážených ze zemí s flexibilním kurzem. To je další faktor, který má přímý vliv na americkou inflaci.

Pokud by se čínská centrální banka rozhodla uvolnit nebo posunout pásma kurzu čínského jüanu, výrobci by se dočkali dalšího nabídkového šoku.

DOPAD RŮSTU zahraničních cen, kurzové změny a vliv růstu dalších nákladů na domácí inflaci závisí velkou měrou na schopnosti výrobců přenést stoupající náklady na spotřebitele.

Výdaje domácností na spotřebu, tedy důležitá složka agregátní poptávky, rostly přírůstkem 3,6 % za první tři čtvrtletí roku 2004. To je nejvyšší tempo za posledních pět let, které dovoluje výrobcům zvyšovat ceny, aniž by přicházeli o zákazníky.

Mnoho firem vyrábí s využitím všech nebo téměř všech zdrojů. Například Dow Chemical Co. vyrábí na úrovni 90 % kapacity. Nedávné spojení mobilních gigantů Sprint a Nextel, akvizice PeopleSoftu firmou Oracle nebo spojení Symantecu a Veritas Software zvýší nejen efektivitu výroby a sníží náklady společných podniků, ale umožní další přenos nákladového břemene na spotřebitele.

Některé firmy už ke skokovému zvýšení výrobků přistoupily. Whirlpool, Electrolux, Maytag a General Electric zvýšily ceny k prvnímu lednu o 5-10 %.

O inflaci přítomné na straně výrobců dobře vypovídá index cen výrobců. Ten vzrostl meziročně v listopadu pro hotové výrobky o 5,1 %: jde o nejvyšší nárůst za posledních patnáct let.

Válečný konflikt a průmyslová expanze v asijských zemích si vybírají daň v podobě inflačních tlaků v oblasti surovin. Ceny nerezové oceli na americkém trhu vzrostly vloni o 80 %, ceny kalené oceli o 200 %, nejvíce od první světové války.

Cena ropy dosáhla v říjnu 2004 hranice 55 dolarů za barel, což je meziroční nárůst o 80 procent. Pokud prosadí Bushova administrativa těžbu ropy na Aljašce a zajistí obnovu dodávek z Iráku, jistě to přispěje k poklesu ceny ropy na světových trzích.

K návratu ceny ropy "k normálu" nejspíš napomůže i mírná zima. Další nadějí je očekávané zpomalení průmyslové expanze v Číně.

MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI v USA činí 5,4 % a je nejnižší za poslední čtyři roky, o což se postaral průměrný měsíční přírůstek 180 tisíc nových pracovníků.

Tato skutečnost se promítá do růstu mezd. Zaměstnavatelé musejí častěji obětovat dodatečné prostředky na zaměstnávání dalších lidí. Mzdy v privátním sektoru rostly loni meziroční mírou 5,8 %. Nižší míra nezaměstnanosti a pokročilé stadium ekonomického cyklu s sebou nese pokles produktivity práce. Ta, měřena jednotkami výkonu na odpracovanou hodinu, klesla proti roku 2003 z 4,5 na 2,4.

Dá se očekávat, že oba trendy povedou k dalšímu zvyšování jednotkových nákladů na práci, které by se mohly projevit na inflaci. Rapidní zdražování ve zdravotnictví je dalším důležitým impulsem pro to, aby se firmy ještě více snažily převést tíhu vyšších nákladů na spotřebitele.

Ve výhledu Bushovy vlády nejsou zřejmé výrazné snahy o aktivní snížení obchodního a fiskálního deficitu - vládní ekonomové naopak propad dolaru podporují a spoléhají na automatické tržní vyrovnání obou schodků. Důvěra spotřebitelů a investorů v americkou ekonomiku se přesto zvyšuje.

Index spotřebitelské důvěry sestavený společností The Conference Board vzrostl v prosinci 2004 o 10 % v porovnání se stejným obdobím předešlého roku. Riziková přirážka korporátních dluhopisů s průměrným ratingem BBB se v posledních dvou letech snížila z 3,2 % na 1,1 %: investoři jsou tudíž názoru, že korporátní svět je jen málo riskantní.

Toto příznivé vnímání rizikovosti by se však mohlo prudce změnit - stačila by sebemenší panika na finančních a kapitálových trzích, především na měnovém trhu.

TRH NEMOVITOSTÍ přestává být strojem na bohatství. Americké ekonomice se v minulém roce dařilo díky robustní a rostoucí agregátní poptávce, která byla podporována jak některými změnami v daňovém systému (došlo ke snížení zdanění kapitálových výnosů), tak především stále zvyšujícím se disponibilním důchodem a bohatstvím domácností.

V předešlých letech se zvyšování cenové hladiny na trhu nemovitostí (13 % pro rok 2004) promítalo především do růstu bohatství domácností a reálného osobního disponibilního důchodu, jehož míra růstu činila vloni 2,2 %. Protože jsou ceny nemovitostí směrem dolů relativně nepružné, lze očekávat, že se jejich dramatický nárůst v minulosti odrazí i na inflaci.

Záleží do značné míry na vývoji úrokových měr. Ty jsou v současnosti, myslí si mnozí analytici, nižší, než by měly být.

V závislosti na míře inflace se reálná úroková míra z desetiletých dluhopisů centrální banky nachází mezi 0,5 % až 1,5 %. Tato hodnota svědčí o přizpůsobivé monetární politice americké centrální banky a nečiní s refinancováním trhu nemovitostí komplikace.

Naopak s přiblížením úrokové míry ke hranici 4 %, která je považována za přechod do oblasti restriktivní měnové politiky, by opadla aktivita na trhu nemovitostí. Ceny nemovitosti by mohly zamířit dolů. To by přímo ovlivnilo bohatství domácností a jejich schopnost získávat nové úvěry za účelem spotřeby.

Ožehavým tématem zůstává zvyšování klíčových úrokových sazeb. Pokud by se zvýšily příliš, následovalo by omezení investiční činnosti v ekonomice a zpomalení hospodářského růstu.

Jenže na úrokové míry nepůsobí jen centrální banka, ale i tržní mechanismy. Výdaje domácností rostou v současnosti rychleji než úspory (ty jsou na historickém minimu ve výši pouhých 0,9 % příjmu po zdanění) - tím se snižuje množství ekonomických zdrojů pro investice. Důsledkem je rovněž tlak na růst úrokových měr.

Stejným směrem působí výdaje státu. Zvyšující se celkový hrubý federální dluh (64 % HDP v prosinci 2004) nebo federální rozpočtový deficit (ve výši 3,5 % HDP) vede k permanentnímu zvyšování úrokových sazeb a vytěsnění soukromých investic, což se může projevit ve zpomalení ekonomického růstu.

PŘEDPOVĚDĚT, jak bude vypadat mix ekonomických ukazatelů v americké ekonomice na konci roku 2005, je v současné chvíli takřka nemožné. Jejich vývoj závisí v současnosti více než kdykoli jindy na lidských rozhodnutích: v Bílém domě, v americké centrální bance, v Iráku a v Asii.

Ale především na možných změnách v očekáváních a v důvěře v americkou ekonomiku. Vzhledem k tomu, že nějaký čas trvá, než se vývoz a dovoz přizpůsobí změnám v měnovém kurzu, lze očekávat, že importní ceny porostou rychleji než samotný objem dovozu, a tak se schodek běžného účtu platební bilance v následujících měsících pravděpodobně ještě více prohloubí.

Naopak znehodnocený dolar bude působit jako dodatečný stimul růstu americké ekonomiky a jedna z překážek oživení evropské ekonomiky. Očekávat výrazné snížení fiskálního deficitu lze zatím stěží.

Pokud bude chtít americká centrální banka zabránit číhající inflaci, bude muset pokračovat ve zvyšování úrokových sazeb, čímž ale omezí prostor pro ekonomický růst a mohla by odstartovat recesi amerického hospodářství.


student doktorandského studia na Vysoké škole ekonomické v Praze a zaměstnanec Hewitt Associates v Chicagu