Továrna zítřka musí být "změnyschopná"

FLEXIBILITA

Rostoucí dynamika a složitost prostředí, kterým jsou dnes podniky vystaveny, vyplývá ze střídavých cyklů změn, které někdy nastávají těžko předvídatelným skokem. Jsou většinou složené z řady vzájemně nezávislých příčin. Pro budoucí výrobní struktury z toho vyplývá požadavek umět se rychle a bez velkých nákladů přizpůsobit měnícím se úkolům a okolním podmínkám.

Změny v těchto strukturách se musí aktivně iniciovat a provést tak, aby podnik rychle využil svého inovačního náskoku ve vývoji produktů a na trh mohl plynule dodávat nové, ziskově výhodné produkty dříve, než to dokážou jeho konkurenti. K tomu je třeba mít připravené vhodné struktury a metody.

Schopnost vyrovnávat se se změnami je vlastně kombinací flexibility a reaktivity.

A REAKTIVITA

Schopnost vyrovnat se se změnami se netýká jen technických, ale i lidských a organizačních aspektů řízení. Vyžaduje to nejen umět se přizpůsobit změněným okolním podmínkám, ale dokonce i umět pouštět se s určitou předvídavostí i do změn ve vlastních systémech, aby mohly být ve svých procesech, strukturách i chování do značné míry variabilní.

Jde o to, aby se podniky rychle a bez velkých nákladů přizpůsobily zcela novým nárokům a situacím, které ve fázi plánování nejsou zcela předvídatelné. Tato vlastnost se označuje jako reaktivita.

Je to schopnost hned od začátku aktivně plnit úkoly podle předem přesně stanovených scénářů a přizpůsobit se změnám s co nejnižšími náklady. Neznamená to ovšem, že se při tom musí použít všech tvůrčích aspektů pro splnění nejdůležitějších úkolů.

Předimenzovanost jednotlivých tvůrčích aspektů nesmí omezit možnost reagovat na budoucí vývoj. Někdy ale bývá výhodnější nespoléhat se na předem stanovený "koridor pružnosti". Vyplácí se přejít z předem vytvořeného scénáře na zdrženlivý postup a připravit se na multidimenzionální změny. Základem je při tom modulární skladba systému s možností změn jeho konfigurace. Nutnosti řešit změny se nakonec dosáhne kombinací zdrženlivě uskutečňované reaktivity a krátkodobě aktivovatelné flexibility.

ANKETA K PROBLÉMU DECENTRALIZACE

Z předchozích souvislostí je patrné, že roste význam pojmu decentralizace, což se týká jak rozhodovacího procesu, tak podnikových aktivit. Přenesením funkcí z nadřízených ústředních jednotek do menších, decentrálních, a jejich propojením pomocí dobře volených rozhraní, se dá lépe zvládat celý komplexní systém.

IFW uspořádal k problému decentralizace anketu mezi 75 strojírenskými podniky, automobilkami a jejich subdodavateli. Čtvrtina odpověděla, že se projekty decentralizace buď nezabývá, nebo je plánuje či již provádí.

Jako cíl decentralizačních projektů respondenti uvádějí:

zkrácené doby provádění,

vyčerpání potenciálu pracovníků,

vyšší pružnost,

nižší výrobní náklady,

lepší schopnost reakce při výrobních poruchách.

Za rizikové faktory při provádění projektů považují:

nízké personální možnosti při plánování a provádění projektu a

nedostatek kvalifikace a motivace příslušných pracovníků.

Přesto je většina těch, kteří se pustili do projektů, spokojena s výsledky:

37 % si myslí, že se dosáhlo cílů projektu,

ostatní, že se cílů dosáhlo částečně a

jen 3 % se domnívají, že se cílů nedosáhlo.

K použitým opatřením patří:

přenášení úkolů na úrovni dílny,

fyzické přesuny zařízení,

restrukturalizace hierarchií a

posilování kvalifikace pracovníků.

Na další otázky týkající se informačních systémů, přípravy, plánování a řízení výroby došly tyto odpovědi:

přes 30 % dotázaných používá pro sestavování plánů editor SAP R/3,

21 % komerčních systémů CAPP nebo PPS,

25 % si pro tento účel vyvinulo vlastní software a

20 % k tomu nepoužívá podporu IT.

Podobná je situace u dotázaných i v řízení výroby, kde:

22 % používá vlastních softwarových řešení a

17 % nepoužívá speciální software.

Z ankety vyplývá důležitý poznatek, že decentralizace je aktuálním tématem výrobního průmyslu. Zdá se však, že současné koncepce IT neodpovídají požadavkům decentrálně organizované výroby.

Mnoho závodů proto používá na podstatných místech pro vnitropodnikový tok informací vlastními silami vyvinutý software nebo nepoužívá příslušná řešení IT vůbec.

Očekávaný nárůst flexibility vlivem decentralizace a proměnlivých výrobních struktur částečně pohltí tradiční bariéry v informačním toku. Z toho se pak odvíjejí i požadavky na budoucí strojní vybavení (variabilnost, mobilní stroje a snadné propojování, modulárnost).

MODULÁRNÍ KONCEPCE ŘÍZENÍ

Modulární tvůrčí principy lze přenést i na plánovací a řídící systémy, což vede k vyššímu stupni autonomie, decentralizace i schopnosti strukturálních proměn. Ukázalo se například, že obchodní strategie v určitém segmentu výrobků a trhů lze považovat za nejdůležitější organizačně tvůrčí podmínku pro strukturaci výrobních podniků.

Modulární strukturalizační koncepce vyvinutá v IFW je založena na segmentaci v tzv. modulární platformě, která určuje individuální podnikovou strategii pro určitý segment výrobků a trhů. Modulární platformy se tvoří na základě analýzy prostředí a podnikání a vyznačují se jasným tržním zaměřením. Ideálně lze rozlišovat tři základní typy modulárních platforem:

1. zralá platforma (nepatrná různost produktů, vysoké počty kusů),

2. růstová platforma (velká různost produktů, střední počty kusů),

3. pionýrská platforma (mnoho unikátů a náhradních dílů, nízké počty kusů).

V každém z těchto typů je nutno sledovat individuálně vhodné výrobní i filozofické strategie (obr. 1). V podnicích bývá zpravidla několik těchto platforem v závislosti na kombinaci výrobků a trhů, ve kterých si musí podnik určit vlastní výrobní moduly. Jde při tom o uzavřené, procesně orientované jednotky, které jsou propojeny standardizovanými rozhraními s dalšími jednotkami podniku. Každý takový modul se vyznačuje dílčí autonomií a samostatností, ale i vysokou sebeodpovědností. Dává to i vhodné podněty k zlepšení produktivity, jakosti a podpoře podnikavosti v jednotlivých modulech.

Výrobní moduly jsou definovány zdroji, personálem, cíli a svou vnitřní strukturou. Oproti modulárním platformám mají výrobní moduly stále svůj fyzický charakter. Podstatným aspektem při vytváření modulů je stanovení tzv. modularizačního objektu. Jeho volba se může různit v závislosti na modulární platformě. Za modularizační objekt lze zvolit jednotlivé funkce, procesy, stavební části a skupiny, ale i výrobní moduly (obr. 2).

Jde při tom vždy o zásadní rozhodnutí, jak závod rozdělit do modulů, tj. podle jakých kritérií se mají vytvořit. Modularizace je založena na strategických aspektech, zvláště pak na aspektu schopnosti změny.

Modularizace výroby však vyvolává potřebu vytvořit tovární struktury odpovídající danému produktu. Výhody funkční organizační struktury se mohou úspěšně kombinovat s výhodami objektově orientované organizační struktury.

Zpravidla bývá nezbytné vytvářet uvnitř platforem rozdílné typy modulů i pro jeden a tentýž modularizační objekt. Příkladem jsou:

modul "High-Tech" (strategickým znakem je technologie),

modul "rychlé reakce" (strategickým znakem je čas),

modul "Low-Cost" (strategickým znakem jsou náklady),

"dýchající" modul (strategickým znakem je zvýšené množství),

"variantně pružný" modul (strategickým znakem je různorodost produktů).

Podle modularizačního objektu, modulární platformy a profilu nároků se musí pro každý individuální případ najít nejvhodnější typ modulu. Např. u pionýrské platformy (pro malosériovou výrobu) jsou nutné především pružné procesně i funkčně variabilní moduly. U zralé platformy (pro velkosériovou výrobu) se budou naopak používat spíše trvalejší výrobní moduly s možností rekonfigurace pro různě velké výrobní série. Modularizace vytváří dlouhodobou možnost pro definování systému modulů na výrobní úrovni, což také vede k širšímu nasazení opakovaně použitelných řešení.

PLÁNOVACÍ METODY A PROSTŘEDKY

Pro podniky s modulárními výrobními strukturami jsou potřeba vhodně přizpůsobené plánovací metody, postupy a pomocné prostředky. Při vyšší schopnosti vyrovnávat změny se z plánování výroby stává trvale provozovaná činnost. Důležité je především včasné vnímání potřeby změn pomocí vhodných poznávacích metod. Modulární výrobní struktury umožňují jen malé, místně omezené změny.

Idea konfigurace či rekonfigurace továren na základě výrobních modulů však znamená přejít od dosavadního způsobu myšlení, založeného na opakovaném řešení složitých výrobních úkolů, k myšlení založenému na opakovaně použitelných a přehledných dílčích úkolech.

Náklady na plánování se podstatně sníží četnějším používáním systémů se stavebnicovými moduly. Bezpečnost řešení posílí důsledné používání simulačních technik pro plánování i pro konfiguraci či rekonfiguraci továren. Je též třeba vyvinout vhodné decentrální řídicí koncepce pro modulární výrobní struktury.

Děje se tak formou řídicích koncepcí, založených na tzv. "agens". Použitím systému strukturace komplexního řídicího softwaru do autonomních dílčích systémů se umožní reagovat na změny vyvolané proměnnými okolními podmínkami. Každý prvek výrobního systému (ať už stroj nebo zakázka) je reprezentován svým odpovídajícím "softwarovým agens" v řídicím softwaru. Ten je pak možno individuálně sestavovat a tak s nepatrnými náklady přizpůsobovat změněným podmínkám. Místo tuhých hierarchií založených na kmenových datech je možné dynamicky vytvářet týmy, jejichž cílem je např. bez zádrhelů prosadit určitou zakázku. Tyto koncepce je podle potřeby možno rozšířit i za hranice podniku na dodavatelské řetězce (supply chain).

Drabow G. a j.: Wandlungsfähige Fabrik der Zukunft, Zeitschrift für wirtschaftlichen Fabrikbetrieb ZWF 3/2004, s. 90 - 94; výtah


Institut výrobní techniky a obráběcích strojů (IFW) Hannoverské univerzity vyvinul metody pro vytváření modulárních výrobních závodů a pro plánování a řízení pružné výroby. Jejich koncepci přibližuje tento článek.