Těžký porod podpory porodnosti

Půjčit se dnes dá prakticky na všechno a peníze vám donesou až do domu. Proto také zadluženost domácností vzrostla ke konci června 2004 meziročně o 65 miliard korun a dosáhla 267 miliard korun. Nejsou tedy novomanželské půjčky, o kterých hovoří nová vláda, nošením dříví do lesa?

Původní půjčky novomanželům se začaly poskytovat v roce 1973. Měly umožnit mladým lidem, aby si pořídili vlastní domácnost a měli podmínky pro založení rodiny. Jako nástroj vládní propopulační politiky však fungovaly jen krátce. Porodnost rychle rostla a v roce 1975 kulminovala. Narodilo se 190 tisíc dětí.

Od té doby počet narozených dětí postupně klesal, i když se novomanželské půjčky poskytovaly až do roku 1998. Ještě dnes jich Česká spořitelna eviduje 139 700 s nesplacenou částkou 733,7 milionu korun.

Komunisté chtěli prodloužit život novomanželským půjčkám v roce 1997. Poslanci KSČM navrhli zákon, podle kterého chtěli novomanželům dávat 200 tisíc korun na bytové účely. Splatnost plánovali na 15 let a za každé narozené dítě se mělo odečítat 10 tisíc korun. Jejich iniciativa však byla smetena se stolu s poukazem na to, že na bydlení jsou tu úvěry ze stavebního spoření a kromě toho se začínají rozbíhat hypotéky.

Znovu se objevila novomanželská půjčka v programu vlády premiéra Vladimíra Špidly, ale uvést do života se ji nepovedlo. Její těžký porod bude zřejmě pokračovat, protože nikdo pořádně neví, jak by měla vypadat a k čemu by měla vlastně sloužit.

Premiér Stanislav Gross prohlásil, že chce půjčkami získat mladé, kteří sociální demokracii odepsali. Domnívá se, že by půjčené peníze mohli použít na investici do bydlení. Chce vyplácet po 200 tisících korun z údajně přebytečných prostředků Státního fondu rozvoje bydlení. Další detaily předseda vlády neuvedl.

Všechny by nejraději podělil ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach, který by chtěl půjčovat na byt, dům nebo zařízení domácnosti každé mladé rodině bez ohledu na to, zda má děti. Nemělo by podle jeho slov záležet ani na výši příjmu, aby se dostalo i na sociálně slabší.

Ministerstvo pro místní rozvoj však míní, že ve Státním fondu rozvoje bydlení není tolik volných prostředků. Bývalý mluvčí ministerstva Petr Dimun říká, že by se musely omezit jiné programy, například podpora oprav panelových domů.

Pravděpodobnější je, že se půjčky nebudou vyplácet přímo z fondu bydlení, ale stát zvolí nějakou formu podpory spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami. Mohlo by jít o daňovou úlevu, kdy by si mladé rodiny mohly odečítat zaplacené úroky od daňového základu. Ale ty s nízkými příjmy by si moc nepomohly. Druhou možností je přímá úroková dotace k bankovnímu úvěru, podobně jako u hypoték.

Složité to může být také s kontrolou využívání půjček. Banky by musely zkoumat, zda si novomanželé za půjčené peníze nekoupili auto nebo svatební cestu kolem světa. Ostatně je tu zářný příklad 70. let, kdy nosilo novomanželům účtenky od nábytku celé příbuzenstvo, a ti pak inkasované peníze používali i na jiné účely.

Pokud by novomanželské půjčky poskytovaly banky, nedá se počítat ani s tím, že by úvěr dostal po svatbě každý pár. Úvěroví bankéři by určitě trvali na zajištění návratnosti půjčených peněz. Bez zkoumání kreditní způsobilosti žadatele by se to neobešlo.

Jak nám potvrdila Klára Gajdušková z České spořitelny, podmínky poskytování úvěru by nesměly odporovat pravidlům ošetření úvěrového rizika, kterých se banky musí držet. Ledaže by stát za novomanželské půjčky převzal záruku.

"Nemáme sice zatím dostatek informací o konkrétnější podobě vládou navrhovaných novomanželských půjček," říká Ivo Polišenský, tiskový mluvčí Živnostenské banky, "neumím si však představit, že by šlo o stejný systém, který platil za socialismu. Tehdy existoval víceméně speciální bankovní produkt a jeho správu stát svěřil vybranému bankovnímu subjektu. To by asi dnes nebylo možné. K jeho poskytování by musely mít rovný přístup všechny banky. Na druhou stranu by musela být přísněji zajištěna účelovost čerpání, jako například u stavebního spoření, aby se zamezilo zneužívání úvěrů a podpor."

Polišenský je ohledně státní podpory novomanželských půjček skeptický. "Je otázkou, jak dlouho by takový systém mohl stát z prostředků Státního fondu rozvoje bydlení finančně utáhnout, a zda je to ta nejsprávnější cesta, jak utratit peníze z privatizace."

Všechny retailové banky nám sdělily, že by se poskytování novomanželských půjček rády ujaly. Zatím však konkrétnější úvahy o podmínkách považují za předčasné.

Velký zájem bank je pochopitelný. Mají přebytky peněz a předpokládaná dlouhodobá splatnost novomanželských půjček by jim přinesla nemalý úrokový výnos. Na jedné 200tisícové půjčce by banka vydělala při současném úroku 8 procent p. a. a splatnosti 15 let přibližně 144 tisíc korun.

K tomu přibude výnos z poplatků za služby spojené s provozem úvěrového účtu. Pokud by byl systém dotace analogický jako u hypoték, pak by si banky mohly za vedení úvěrového účtu a připisování státní podpory účtovat i stejně vysoké poplatky. U dotovaných hypoték jsou od 150 do 220 korun měsíčně. Za 15 let to dělá u jednoho úvěru 27 000 až 39 600 korun. Poplatky by zaplatili mladí držitelé půjček, což by pro ně zvýšilo cenu půjčených peněz. Kdybychom počítali, že úrok po dotaci bude 2,5 procenta (jako byl u starých novomanželských půjček), pak by měsíční poplatek 150 až 220 korun znamenal, že novomanželská půjčka bude mít efektivní úrok 4,05 až 4,75 procenta ročně.

Banky však přiznávají, že v současné době nemá v podstatě cenu uvádět na trh nový speciální úvěrový produkt. K uspokojení potřeb mladých rodin je jich dost.

Na pořízení bytu nebo na jeho rekonstrukci je tu stavební spoření, které je bohatě dotované. Za loňský rok bylo na přímých podporách vyplaceno celkem 14,8 miliardy korun. Kromě toho jsou výnosy ze spoření osvobozeny od daní z příjmů. Úroky z úvěrů od stavebních spořitelen si zase mohou občané odečítat od daní. Větší státní podporu bydlení si lze jen těžko představit.

V současné době začínají úrokové sazby u řádných úvěrů ze stavebního spoření od tří procent. U některých spořitelen je možné získat úvěr hned po uzavření smlouvy, takže není nutné ani spořit.

Také hypotéky stát podporuje, i když podstatně méně. Loni bylo na úrokové dotace vyplaceno 530 milionů korun a letos se počítá s 430 miliony korun. Státní dotace na nové byty letos skončila, protože úroky poklesly v loňském roce v průměru pod šest procent. Dotaci jedno procento však ještě dostávají mladí do 36 let, kteří si chtějí pořídit starší byt nebo dům. Hypotéky se těší daňové úlevě, protože zaplacené úroky se mohou odečítat od daňového základu.

Stát však může úrokové dotace snadno obnovit, když má vláda pocit, že Státnímu fondu rozvoje bydlení zbytečně zahálí peníze. Nepotřebuje na to zvláštní novomanželskou půjčku na bydlení.

Na vybavení domácnosti mladým stát zatím žádné dotace neposkytuje. Dá se však využít štědře dotované stavební spoření. Kromě toho jsou na každém kroku k mání spotřebitelské úvěry. Poskytují je všechny retailové banky i některé splátkové společnosti. Je pravda, že úroky u účelových spotřebitelských úvěrů jsou do 8 procent a u hotovostních kolem 12 procent a splatnost bývá do 5 let. U úvěru na 200 tisíc korun by to pro rodinu znamenalo měsíční zatížení od 4055 korun bez poplatku za vedení účtu.

Pračku, myčku, televizi, nábytek nebo koberce je možné pořídit v každém větším obchodě i na splátky. Občany přitom nijak neodrazuje, že úroky splátkových společností jsou od 20 do 40 procent ročně. Loni vzrostly prodeje na splátky o 79 procent a dosáhly 4,1 miliardy korun. Bohužel neexistuje statistika dalších půjček od soukromých společností, které mají ještě vyšší úroky a přesto si na nezájem klientů rozhodně nemohou stěžovat.

V letošním roce se na trhu objevil ještě další úvěr, se kterým je možné si bez problému půjčit na vybavení domácnosti od 100 tisíc do 5 milionů korun. Takzvanou americkou hypotéku poskytuje šest bank. Může si půjčit každý, kdo prokáže dostatečný příjem a dá do zástavy nějakou nemovitost, nemusí být ani jeho vlastní. Úroky amerických hypoték se v současné době pohybují od 6,25 procenta, takže 200tisícový úvěr na 15 let by se splácel měsíčně částkou 2246 korun bez poplatků za vedení účtu.

Dotovaný nadstandard

Novomanželská půjčka v novém hávu by umožnila komfortnější vybavení domácnosti, na byt by však rozhodně nestačila.

V polovině 70. let se za 30 tisíc korun pořídila pračka, televize, chladnička, kuchyňská linka umakart, sporák, stůl, židle, sedačka a nějaké další drobnosti. Všechno spíše skromné a domácí výroby. Splácelo se 200 korun měsíčně, což tehdy představovalo přibližně 12 až 15 procent z hrubého příjmu absolventa vysoké školy. Ve stejné době se dal za 250 tisíc korun postavit rodinný dům.

Novomanželská půjčka na 200 tisíc korun by dnes dovolila nákup mnohem lepšího vybavení domácnosti. Pračka přijde zhruba na 15 tisíc korun, televize na 12 tisíc a sporák s keramickou varnou deskou se dá pořídit kolem 15 tisíc korun, chladnička s mrazničkou za 12 tisíc a mikrovlnná trouba za pět tisíc. Kuchyňská linka bez spotřebičů vyjde na 25 tisíc korun a jídelní stůl se židlemi na 10 tisíc korun. Zařízení obývacího pokoje mohou mladí pořídit za 50 tisíc korun a menší ložnici za 40 tisíc korun a ještě zbude na dětskou postýlku nebo na myčku nádobí.

Pokud by byl dotovaný úrok 2,5 procenta a splatnost 15 let, rodina by platila 1334 korun měsíčně plus poplatky. To představuje přibližně 7,9 procenta z průměrného měsíčního příjmu.Taková novomanželská půjčka by tedy byla dostupnější než její předchůdkyně z roku 1973. S pořízením bytu by to však bylo stejně špatné. Za 200 tisíc korun se dnes postaví tak maximálně základová deska k rodinnému domu. V malém městě by se dalo za 200 tisíc korun koupit 10 metrů čtverečních nového bytu, v Praze tak pět a půl metru.