Problémem jsou dlouhodobě nezaměstnaní

Od roku 1997 rostoucí míra nezaměstnanosti dosáhla v posledním období dvouciferných hodnot a stala se jedním z ohnisek nerovnovážných trendů v české ekonomice. Trh práce je ovlivňován širším spektrem vývoje makroekonomických podmínek a strukturálních faktorů. K těm nejvýznamnějším patří, v jaké fázi hospodářského cyklu se domácí či evropská ekonomika nachází, jaká je míra souladu struktury nabídky a poptávky po pracovní síle, jaká je cena práce a zda je dostatečná prostorová a profesní mobilita pracovních sil. K neméně významným jevům patří vývoj relace mezd a produktivity, substituce pracovních sil kapitálem, resp. progresivními technologiemi a váha faktoru preference volného času.

Efekty hospodářského cyklu. Cyklika hospodářského vývoje ovlivnila významně trh práce zejména v 90. letech. V růstové fázi hospodářského cyklu let 1994-1996 se míra nezaměstnanosti pohybovala na velmi nízké úrovni kolem 3 % a byla doprovázena růstem zaměstnanosti převyšujícím 1 % ročně. Tento vývoj byl umožněn na jedné straně odklady restrukturalizačních procesů a na straně druhé absorpční schopností poddimenzovaného sektoru služeb.

V recesi let 1997-1999 probíhala konsolidace přeúvěrovaného podnikatelského sektoru, jejímiž důsledky bylo zvýšení míry registrované nezaměstnanosti až na 8,5 % v roce 1999. Pokles tempa růstu hrubého domácího produktu oproti průměrné hodnotě předchozího období o jeden procentní bod znamenal růst míry nezaměstnanosti o 1,2 procentního bodu. Souběžně klesala zaměstnanost, jejíž pokles v koncovém roce recese (1999) přesáhl v meziročním vyjádření 2 %. Vývoj byl ovlivněn především restriktivní makroekonomickou politikou, a to jak v oblasti měnové, tak i fiskální, což omezilo tvorbu nových pracovních míst.

Růstovou fázi hospodářského cyklu let 2000 až 2003 lze rozdělit na dvě subperiody. V letech 2000 a 2001, kdy růst HDP převýšil 3 %, míra nezaměstnanosti vlivem cyklického zpoždění ještě v prvém roce rostla, ale v roce 2001 se vrátila na úroveň roku 1999. Na zpomalení ekonomického růstu v roce 2002 a v 1. polovině roku 2003 reagoval trh práce opět růstem míry nezaměstnanosti na průměrných 9,9 %, v koncovém měsíci roku 2003 na 10,3 %, v prvních měsících roku 2004 pak až k úrovni 11 %. Růst byl ovlivněn jak cyklickým vývojem, tj. stagnací ekonomiky Evropské unie, tak strukturálními faktory.

Vlivy strukturálních změn. Silný vliv na vývoj nezaměstnanosti a zaměstnanosti má možnost realizace dlouhodobě se prosazujících strukturálních změn mezi výrobními sektory, tj. zemědělstvím, průmyslem a službami. V souladu se změnami skladby poptávky a vyčerpáním růstového potenciálu v odvětvích náročných na pracovní sílu dochází k přesunům pracovních sil do sektoru služeb. V průběhu let 1990 až 2004 se snížil počet pracovníků v zemědělství o 337 tis. (o dvě třetiny), v průmyslu o 464 tisíc Kč (o jednu čtvrtinu). Poklesy v průmyslu se týkaly především lehkého a těžkého průmyslu, tj. segmentů trhu, které byly předimenzovány a jejichž výroba se přesouvá do rozvojových zemí, do míst blíže k surovinám a do zemí s nižšími pracovními náklady. Na druhé straně nová pracovní místa byla generována v sektoru služeb. Jejich počet se zvýšil o 756 tisíc. Problémem posledního období je, že absorpce pracovních sil terciárním sektorem se pozastavila. Podle průzkumu Českého statistického úřadu (ČSÚ) za 1. čtvrtletí 2004 generovaly ve službách nová pracovní místa pouze segmenty dopravy, skladování, nemovitostí a zdravotní péče, a to v mírném rozsahu. V řadě jiných odvětví služeb počty pracovníků klesaly.

Kontexty vývoje mezd a produktivity práce. Z časových řad vývoje reálné mzdy a míry nezaměstnanosti vyplývá, že jakmile v období let 1999 až 2003 výrazněji vybočil růst mezd z časové řady a významněji předstihl růst produktivity práce, k čemuž došlo v letech 1999, 2002 a 2003, souběžně vzrostla i míra nezaměstnanosti. Potvrdila se tak hypotéza, že nadměrný růst mezd měl schopnost vytěsňovat část pracovníků ze zaměstnání z důvodu překračování limitů pracovních nákladů, jež jsou významnou determinantou podnikové konkurenceschopnosti. Umírněněji se ve stejném období vyvíjely reálné mzdové náklady v Evropské unii, kde růst vesměs nepřekročil 1 % a brzdil tak růst míry nezaměstnanosti.

V období let 1993-2003 rostly reálné mzdy průměrným ročním tempem 4,4 %, zatímco produktivita práce ročně stoupala pouze o 2,3 %. Jen v letech 1998 a 2000 byl růst produktivity práce rychlejší. Zajímavé je, že výrazný, zpravidla více než dvojnásobný předstih růstu mezd před produktivitou se vyskytoval jak ve fázích expanze hospodářského cyklu, tj. v letech 1994-1996 a v letech 2000-2003, tak i v období recese, tj. v letech 1997-1999.

V období recese lze rozdíly vysvětlit nepružností mezd v pohybech směrem dolů. K vysvětlení předstihu růstu mezd před produktivitou lze nabídnout některé modely chování managementu a zaměstnanců. Vedení podniků může využívat některé principy teorie efektivnostních mezd. Její podstatou je odůvodnit dynamický růst mezd snahou podpořit výkonnost pracovníků a zabránit jejich odchodu ke konkurenci, což však platí spíše pro výkonné pracovníky. Na druhé straně zájmem zaměstnanců je vázat mzdy především na pohyby inflace.

Motivační mechanismy. Pro vývoj vztahů nabídky a poptávky na trhu práce je důležité nastavení přiměřených motivačních podmínek jak pro zaměstnavatele, aby měli zájem na vytváření či zachování pracovních míst, tak pro obyvatelstvo, aby mělo zájem pracovat.

Daňové zatížení práce je u nás relativně vysoké. Obzvláště velká diference vůči většině západoevropských zemí je u složky, kterou ve formě odvodu platí zaměstnavatelé. Ta se ve vyspělých zemích pohybuje zhruba na poloviční úrovni v porovnání s nastavením této daňové sazby u nás. V posledních letech se úbytky počtu zaměstnanců pohybují kolem 60 tisíc ročně a navozují tak otázku, zda jde o efekt růstu produktivity práce, přemístění některých aktivit mimo průmyslový podnik do sektoru služeb (outsourcing), anebo o reakci na nepřiměřeně vysoké zdanění práce.

Z hlediska pracovní motivace nezaměstnaných osob je důležitým parametrem nastavení výše minimální mzdy. Současná sazba nedostatečně motivuje k práci zejména málo kvalifikované obyvatelstvo, neboť převyšuje jen nevýrazně částku životního minima jednotlivce. O zájmu obyvatelstva zařadit se do pracovního procesu vypovídá nově sledovaná kategorie výběrového šetření pracovních sil, které provádí ČSÚ. Vztahuje se na osoby, které nepracují, avšak aktivně práci nehledají. Jejich počet činil v 1. čtvrtletí letošního roku 291 tis. Tato poměrně velká skupina obyvatel, v níž největší podíl tvoří mládež (91 tis.), představuje v podstatě určitou zásobu práce. Přesnější interpretace důvodů, proč lidé nehledají práci, je obtížná, avšak u některých skupin obyvatel je možné vyslovit určité hypotézy. U mládeže je pravděpodobné, že její část si chce po ukončení školy ještě užít volného času, jehož náklady pokryjí rodiče. Ženy středního věku zřejmě preferují delší mateřskou dovolenou, starší generace zase může dávat přednost volnému času a kratším příležitostným zaměstnáním.

Největší problém pracovního trhu představuje rychle rostoucí počet dlouhodobě nezaměstnaných (jeden rok a déle), který se v 1. čtvrtletí 2004 meziročně zvýšil o 35 tis. a dosáhl 228 tisíc osob. Na přírůstku všech nezaměstnaných se podílely tyto osoby téměř dvěma třetinami. Tato alarmující čísla jsou výzvou pro intenzivnější hledání cest a prostředků, jak tento trend zastavit. Inspiraci lze hledat především ve zkušenostech těch zemí, které vykazují nejnižší míru nezaměstnanosti (4-5 %). Týká se to především Velké Británie, Nizozemska a Irska, které v aplikaci pružných forem trhu práce pokročily nejdále. Efekty byly dva. Dosažení relativní stability přirozené míry nezaměstnanosti, jež negeneruje inflační tlaky, a akcelerace dynamiky ekonomického růstu, na němž se v nemalé míře podílí růst zaměstnanosti.