Nejtěsnější spojení

Pod pojmem obchodní vztahy Evropské unie a USA se nejdříve vybaví obchodní spory mezi Evropou a Spojenými státy, týkající se ocele, banánů či geneticky modifikovaných organismů. Ve skutečnosti ale 95 % transatlantického obchodu zbožím a službami probíhá hladce.

Vzájemný obchod a přímé zahraniční investice mezi USA s EU představují největší a nejtěsnější bilaterální obchodní vztah světa. Rozhodnutí Evropské komise v Bruselu nebo amerického kongresu ve Washingtonu podstatně ovlivňují cho- vání firem na obou stranách Atlantiku. Rozhodnutí v sídlech nadnárodních korporací v New Yorku, Chicagu, Silicon Valley, Londýně, Frankfurtu a jinde ovlivňují zbožové toky transatlantického obchodu, zaměstnanost a růst v určitém regionu v Evropě nebo Spojených státech amerických.

Do těchto struktur vstoupila 1. května 2004 i Česká republika.

INVESTICE: OBOUSMĚRNĚ. Výměna zboží mezi Spojenými státy a Evropou představuje denně 1 mld. eur. Mezi těmito dvěma partnery se odehrává 37 % objemu ročního světového obchodu se zbožím a 45 % obchodu ve službách. Vývoz EU do USA činí 25 % celkového vývozu EU (244,8 mld. USD v roce 2003) a americký vývoz do Evropské unie asi 18 % (150 mld. USD).

Obchod zbožím a službami však představuje pouze 20 % transatlantického ekonomického partnerství. Větší význam než obchod mají vzájemné investice, které tvoří 54 % světových přímých zahraničních investic (PZI). Ze všech zahraničních investic evropských firem je 75 % právě v USA. Pro ilustraci: jen ve státě Texas investovaly evropské firmy více než japonské na celém území USA. Z amerických firem šlo do Evropy 50 % všech PZI. Americké investice v Nizozemsku (65 mld. USD) jsou téměř dvakrát vyšší než v Mexiku. Hodnota aktiv amerických společností ve Velké Británii (175 mld. USD) je vyšší než celková hodnota amerických aktiv v Asii, Africe a na Blízkém východě.

Evropský kapitál zaměstnává ve Spojených státech 4 mil. lidí, stejně jako americký kapitál v Evropě, a to jen při započtení zaměstnanců, kteří pracují přímo u poboček mateřských firem. Pokud bychom počítali i nepřímá pracovní místa, evropské firmy jich vytvořily ve Spojených státech celkem 7 milionů a americké firmy zaměstnávají v Evropě přímo či nepřímo 6 milionů lidí.

V období 1998-2001 se vzájemné investice ještě urychlily; v roce 2001 dosáhly historické výše 1500 mld. eur. Zatímco evropské firmy investovaly do amerických akcií 870 mld. eur, americké firmy nakoupily akcie evropských subjektů za 628 mld. USA jsou největším investorem v EU a země EU největším investorem v USA. Rozsahem vzájemných investic se evropský a americký trh stále více propojují, stejně jako dílčí odvětví. Tak například polovina komponentů "evropských" letadel Airbus je amerického původu a polovina součástí letadel Boeing vyráběných v americkém Seattlu je původu evropského.

Obchod s vyspělými technologiemi se podílí na vzájemném obchodu 20 %. Velké americké nebo evropské firmy jsou přítomny na obou trzích a většinou v místě raději i přímo vyrábějí, než aby převážely kontejnery přes Atlantik. Americké firmy v Evropě a evropské firmy v USA vyrábějí více zboží a poskytují více služeb, než představuje objem vzájemného obchodu zboží a služeb. Americké firmy produkují v Evropě zboží a služby v hodnotě 333 mld. USD, a evropské firmy v USA v hodnotě 301 mld. USD. Prodej amerických nadnárodních společností v Evropě představuje polovinu jejich odbytu na celém světě. Prodej evropských filiálek amerických firem ve Švédsku se přibližně rovná výši prodeje filiálek amerických firem v Číně (2000).

SPORY VS. DIALOG. Spojené státy a EU jsou rovnocennými světovými partnery, kteří mají rozhodující vliv na utváření pravidel světového obchodu a podnikání, pravidel finančních trhů, výkaznictví firem, dopravu zboží a osob apod. Projednávání pravidel není zcela jednoduché a nekonfliktní. Obchodní spory mezi USA a EU existují, ale naštěstí se dotýkají jen nepatrné části (1 %) vzájemných hospodářských styků.

Aktuálním příkladem jsou odvetná opatření EU vůči americkému systému daňových exportních subvencí (ETI). Tento americký systém označila Světová obchodní organizace (WTO) za neslučitelný s pravidly světového obchodu. Odvetná evropská cla na dovoz vybraného amerického zboží byla zavedena 1. 3. 2004.

Další v tisku široce medializovaný spor EU versus Microsoft nespadá do transatlantických vztahů, neboť rozhodnutí Evropské komise je namířeno na evropské aktivity Microsoftu a nemá platnost v USA.

Existují i další dílčí spory, např. o geneticky modifikované potraviny.

USA a Evropa si také nerozumějí v ochraně geografických názvů jako obchodních značek. Evropské geografické názvy jsou ve velké míře užívány i americkými výrobci potravin, protože tradiční evropské názvy nebyly v USA známkoprávně chráněny. USA koncept geografických názvů neuznávají; američtí výrobci argumentují, že soudobé technologie dokážou vyprodukovat výrobek v jakékoliv kvalitě a že kvalita výrobku nezáleží na regionálních podmínkách, surovinách nebo tradičních procesech v některém konkrétním místě. To se týká např. budějovického nebo plzeňského piva, bulharského jogurtu, řeckého sýru feta a dalších výrobků.

V roce 2002 byl zahájen na vládní úrovni mezi EU a USA proces "pozitivní hospodářské agendy". Jeho cílem je předcházet sporům a zajistit postupnou konvergenci pravidel v oblastech společného zájmu (automobilový průmysl, kosmetický průmysl, nutriční označení výrobků, finanční trhy, organické produkty, ochrana duševního vlastnictví, veterinární předpisy apod.). Na firemní úrovni existuje transatlantický dialog vedoucích představitelů evropských a amerických korporací (Trans-Atlantic Business Dialog). Toto fórum předkládá doporučení firemní sféry vedoucí k větší transparentnosti pravidel a přijímání takových legislativních opatření, která zjednoduší obchod a podnikání na obou trzích (vytváření "obchodního prostoru bez překážek").

ČESKO = ZÁPAD. Vstupem ČR a dalších zemí střední Evropy do Evropské unie se snad konečně změní pohled Američanů na tyto ekonomiky. Získat v očích USA image standardní evropské země však nebude lehké, neboť myšlenkové spojování nových členských zemí EU s rozvojovou zemí v hospodářské transformaci je bohužel stále silné. "Jak se může stát komunistická země členem EU?" také není vymyšlená otázka. Když budou středoevropské státy figurovat v oficiálních amerických statistikách a dokumentech jako členské země EU, určitě to pomůže.

ČR získává rovnocenné postavení vůči USA v rámci vztahu EU a USA a její obchodní zájmy ve spolupráci se Spojenými státy bude hájit Evropská komise. České obchodní zájmy se stávají evropskými a evropské českými - což mimo jiné znamená, že i obchodní spory mezi USA a EU a případná odvetná opatření na jedné nebo druhé straně nyní budou mít dopad i na české subjekty.

Pro americké firmy znamená aplikace harmonizovaného evropského práva i v nových členských zemích větší právní jistotu v podnikání. Získávají stejné podmínky na podnikatelském hřišti ("same level playing field"), včetně větší transparentnosti legislativy, přístupu k veřejným zakázkám, větší ochranu duševního vlastnictví apod. Dá se očekávat, že se nové členské země stanou předmětem většího zájmu amerických společností. Česká republika svou strategickou polohou může získat ještě větší krajíc amerických investic směřujících do Evropy. Očekává se, že budoucí americké investice budou plynout především do nových členských zemí. Větším zapojením do globální ekonomiky ve zpracovatelském průmyslu a službách se bude zvyšovat i vývoz z ČR do USA.

ROVNOCENNÝ PARTNER. Rozšíření EU nepřinese zpočátku žádný dramatický nárůst obchodní výměny mezi EU a USA, neboť vývoz nových členských zemí, s výjimkou Maďarska (2,7 mld. USD), je relativně nízký - ČR 1,38 mld., PR 1,32 mld., SR 1 mld.). Vývoz všech těchto zemí je již nyní postaven na dodávkách nadnárodních firem do USA (např. počítačové paměti, vozy Audi, léčiva z Maďarska, výpočetní technika, elektronika, strojírenské komponenty z ČR, vozy Touareg VW ze Slovenska). Vývoz srovnatelných "starých" členů EU do USA je třikrát až pětkrát vyšší: Rakousko exportuje ročně za 4,3 mld. USD, Finsko za 3,6 mld., Dánsko za 3,67 mld.

Jakmile ČR získala statut členské země EU, byla na základě amerického zákona o obchodu k 1. 5. 2004 vyloučena z celního preferenčního režimu GSP, poskytovaného ze strany USA rozvojovým zemím. Na řadu českých vývozních položek budou americkou celní správou aplikována cla dle všeobecného celního tarifu, na základě kterého je dováženo zboží ze zemí EU. Dosavadní nulové tarify ztrácejí američtí dovozci některých potravinářských výrobků, chemikálií, skla, některých strojírenských výrobků a zařízení apod. Dopad ztráty GSP bude krátkodobý a povede k dílčím změnám struktury českého vývozu. Ztráta preferenčního celního tarifu (někdy chybně označovaná za ztrátu doložky nejvyšších výhod) je jedinou krátkodobou nevýhodou, které musí vývozci do USA v současnosti čelit.

ČR ale současně získává na základě dohody WTO o veřejných zakázkách (Government Procurement Agreement - GPA) přístup k americkým federálním a státním vládním zakázkám (s výjimkou nákupů ministerstva obrany, projektů veřejné dopravy).


spolupracovník Ekonoma, Washington