Východní Evropa láká firmy i pracovním právem

Až 1. května vstoupí v platnost rozšíření Evropské unie, mohly by německé firmy mít pro přesun výroby směrem na východ další motiv. Tím je pracovní právo přístupových zemí, které spíše nahrává právě zaměstnavatelům. Vyplývá to z aktuální studie společnosti Clifford Chance, kterou má Handelsblatt k dispozici. Studie srovnává země právě z tohoto právního hlediska.

Zaměstnanci v Německu jsou lépe chráněni
V porovnání s Německem tak nové členské země unie téměř nemají žádná opatření, která by zaměstnavatele odrazovala od zaměstnání nových pracovníků. To platí především pro Českou republiku, Polsko a Maďarsko. Jedná se například o ochranu zaměstnanců a jejich práv, které jsou v Německu mnohem obsáhlejší.
Stoupající mzdové náklady, přísná ochrana pracovníků před výpovědí, vysoké odškodné, neflexibilní pracovní doby a v neposlední řadě také ustanovení o spoluúčasti zaměstnanců na rozhodování ve firmě - seznam právních norem, které německé firmy spíše odrazují od toho, aby zaměstnaly nové pracovní síly, je dlouhý. Celkem sedmdesát procent tamních firem by tak v případě, že by se ochrana zaměstnanců před výpovědí zmírnila, zaměstnalo nové lidi. Vyplývá to z průzkumu Iniciativy nové sociálně-tržní hospodářství (INSM).

Hlavní výhodou jsou nízké mzdy
"Nejmarkantnější rozdíl je nižší úroveň mezd," míní právník Bernt Gach z düsseldorfské pobočky Clifford Chance. Za minimální mzdu, jak je stanovena například v Polsku, Česku a Maďarsku, by bylo v Německu možné zaměstnat pracovní sílu maximálně na 7,5 hod. měsíčně. Důsledkem tedy je, že i navzdory relativně stejně vysokým odvodům sociálním, je pracovní síla v těchto zemích výhodnější.
Přesto však nově přistupující země nejsou zeměmi s tou nejlevnější pracovní silou. "Východoevropské země již levným produkčním zemím v Asii konkurovat nemohou," míní Gachův kolega Stefan Simon. Mají ale jiné výhody. "Na rozdíl od Asie nabízejí výhody jako například kvalifikovanou pracovní sílu, lepší infrastrukturu a bezpečnou politickou situaci," dodává.

Odškodné při výpovědi je na východě nízké
Druhou nejdůležitější výhodou z hlediska pracovněprávní konkurenceschopnosti jsou podle studie pro nové členy relativně mírné předpisy ohledně výpovědí. "Výpovědi je možné dát za znatelně mírnějších podmínek, než je tomu v Německu, a navíc nejsou spojené s vysokým odškodným," míní Gach.
V některých zemí je výše odškodného stanovena zákonem. V České republice musí zaměstnavatel v zásadě zaplatit jen dva měsíční platy. V Maďarsku platí firma dokonce jen jeden měsíční plat po třech letech zaměstnání a maximálně šest měsíčních platů - od 25 let zaměstnání u firmy.
V Německu musí naopak společnost v případě, že u ní zaměstnanec pracuje již delší dobu, sáhnout hluboko do kapsy. Zpravidla mu dává 1 až 1,5 měsíčního platu za každý rok činnosti.

Poláci mají nárok na dvacet dní volna
Také v Polsku jsou výpovědi právně ošetřené spíše mírně. "Pro výpověď není třeba mít důvod a ani není třeba případ řešit s odbory," míní právník Karl Pörnbacher z mnichovské advokátní kanceláře Lovells, která radí firmám pracujícím v těchto regionech. Co se týče odškodného, to podle Pörnbachera většinou obnáší tři měsíční platy.
Celkově tak tyto předpisy umožňují znatelně flexibilnější nasazení pracovníků. Další výhodou je také malý vliv odborů a různých organizací zaměstnanců.
V České republice tak má například podniková rada jen konzultační pravomoci. Podobná je situace také v Maďarsku či paradoxně Polsku, kde měly odbory vždy tradičně silnou roli. "V nově založených firmách, především těch menších a středně velkých, téměř vůbec neexistují," komentuje právník Pörnbacher.
Pro potenciální investory ale existuje i řada dalších výhod. V Česku je například možné bez potíží rozšířit pracovní dobu na neděle a svátky, i když přesčasy jsou pro zaměstnance při regulérní pracovní době 40 hodin týdně omezeny na maximálně 150 hodin ročně.
Polsko pak láká firmy s reformovanou úpravou dovolené. Zaměstnanec zde má nárok na dvacet dní volna, pokud u firmy pracuje více než deset let, je možné mít dní 26.