Manažerské kompetence techniků (část 1.)

Podle autorů knihy L. M. Spencera a S. M. Spencerové Competence at Work, vykazují efektivní manažeři technických a vědeckých organizačních útvarů podobné kompetence jako ostatní manažeři. "Přesun z pozice technického odborníka do manažerské pozice vyžaduje rozvoj sociálních a manažerských kompetencí, zejména mezilidského porozumění, působení na lidi a uplatňování vlivu, jakož i týmové práce a spolupráce. Cílovou orientaci a technickou expertizu je potřebné přesměrovat z osobního uplatňování do oblasti podpory pracovníků. Nebezpečím pro nové technické nebo výzkumné manažery je, že zůstanou zakotveni ve své původní roli individuálního přispěvatele (kontributora)."

J. Prokopenko a M. Kubr v roce 1996 uvedli v knize Vzdělávání a rozvoj manažerů: "Když se techničtí odborníci dostanou do manažerské pozice obvykle se začínají projevovat jejich kontraproduktivní rysy.

Výzkumníci Lewey a Davies pozorovali u nově jmenovaných technických manažerů například tyto rysy:

a) Příliš důkladně analyzují, jsou paralyzováni počtem možností a proto odkládají řešení problémů.

b) Jsou necitliví nebo povzneseni nad politiku organizace a nejsou proto schopni získat v podniku podporu.

c) Všechny problémy chtějí vyřešit sami na základě vlastních odborných zkušeností, místo aby delegovali úkoly podřízeným - nedokážou se na ně spolehnout. Obvykle proto nejsou silní v lidských aspektech řízení.

d) Obvykle upřednostňují logiku před intuicí a zvláště před emocemi. Postrádají schopnost vžít se do postavení podřízených, nepovažují pocity za zdroje informací, z hlediska motivačních a vůdčích schopností nedosahují žádoucí efektivity.

V mnoha případech technický odborník souhlasí s povýšením, ale není schopen se rozloučit s technickou prací. Největší problémy souvisí s přechodem od individuálního získávání výsledků do postavení, v němž je nutné ovlivňovat ostatní a nést odpovědnost za jejich případné neúspěchy. Proto řada podniků ve světě nikdy nepovzbuzuje, ani aktivně nepovyšuje technické odborníky, kteří mají zájem stát se manažery.

Daniel Goleman, psycholog a propagátor významu interpersonálních a intrapersonálních kompetencí pro splnění cílů organizace (pod názvem emoční inteligence EQ jako protiváha dobře známému IQ) v knize Working with Emotional Intelligence napsal: "V pradávných emočních centrech mozku jsou také centra pro řízení sebe a pro sociální dovednosti. Tyto dovednosti jsou založeny v našem vývojovém dědictví pro přežití a přizpůsobení. Tato prastará část mozku se podle neurologie učí odlišně od myslícího mozku."

Za zmínku stojí též výzkum, provedený Claudiem Fernández-Aráozem, který porovnal 227 manažerů, kteří svoji práci nezvládli. Zjistil, že manažeři, kteří neuspěli byli téměř vždy dobří experti a měli vysoké IQ. Ve všech případech byla jejich hlavní slabostí emocionální inteligence - arogance, přeceňování rozumových možností, neschopnost adaptovat se na časté ekonomické změny v regionu, přezíravost ke spolupráci a týmové práci.

Paralelní výzkum v Německu a v Japonsku dopadl podobně: ti, kteří nezvládli manažerskou práci měli největší deficit v kompetencích z oblasti emoční inteligence a selhali navzdory silným stránkám v expertize a kognitivních schopnostech. V Německu přibližně tři čtvrtiny z neúspěšných manažerů měli hlavní deficit v EQ. V Japonsku to bylo o něco více než polovina."

Podobné výsledky seriózních studií podpořily snahy na vysokých školách zabývat se tím, aby nastávající inženýři a vědci přicházeli do pracovního světa s dostatečnými kompetencemi v oblasti emoční inteligence (viz též článek v MŘ č. 5/2003, s. 80 - 83).

Phil Weilerstein, ředitel NCIIA, říká: "Dovednosti, které budou inženýři potřebovat v budoucnu jsou odlišné od toho na co jsou připravováni - např. sedět v General Dynamics a navrhovat vrtule nebo lodní šrouby. Potřebují být dostatečně pohotoví, aby mohli měnit svoji práci každých 3 až 5 let. Potřebují vědět jak vyvinout a zpracovat myšlenky jako členové týmu, jak prodat novou myšlenku, přijmout kritiku a zpětnou vazbu, přizpůsobit se. Inženýrské studium v minulosti ignorovalo tuto oblast dovedností. To si již nemůžeme dovolit."

Masarykův ústav vyšší studií ČVUT