Levná konkurence

Bez východní Evropy by se německým exportérům vedlo bledě. Letos v srpnu se podle zprávy Spolkového statistického úřadu smrskl německý vývoz proti stejnému období loňského roku o 4,3 procenta, dva regiony ve světě však z tohoto průměru výrazně vyčnívají: do Číny vyvezlo Německo v druhém prázdninovém měsíci zboží za 1,6 miliardy eur - tedy o 7,7 procenta více než za srpen 2002 - a vývoz do střední a východní Evropy stoupl rovnou o 9,2 procenta na 6,7 miliardy eur. Čili rovnou na 13 procent veškerých německých exportů.

Za necelý půlrok bude velká část tohoto regionu patřit k EU: 1. května 2004 učiní pobaltské státy, Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko a také malé středomořské státy Malta a Kypr z dnešní Unie patnácti států sdružení 25 členů. Německé firmy se pak budou moci pohybovat ve Varšavě nebo Praze stejně bezpečně jako dnes v Londýně nebo Stockholmu.

Důvod k jásotu? Ne pro všechny. Jasná většina německých podniků míní, že jim rozšíření přinese spíše negativní následky: pouze 32 % německých manažerů počítá s tím, že východní rozšíření bude dobrá věc, skoro 39 % je pesimistických a zbytek nepřikládá rozšíření žádný význam nebo se ještě nerozhodlo (viz graf).

Mnichovský Info-institut se na zakázku týdeníku WirtschaftsWoche dotázal více než tisícovky německých manažerů a samostatných podnikatelů na jejich názory ohledně východního rozšíření. Výsledek překvapil. Dokonce i mezi vyvážejícími průmyslovými podniky, které by vlastně měly z obchodního boomu profitovat, převažují optimisté nad pesimisty pouze o sedm procent. Průmysl je přitom jediným odvětvím, kde podnikatelé očekávají spíše dobré než záporné důsledky na firmu.

V obchodních podnicích a ve službách naopak převažují skeptici. To ještě více platí ve stavebnictví, kde s negativními důsledky východního rozšíření EU počítá 54 procent podniků. Německé stavební firmy a samostatní stavebníci se obávají především toho, že je podniky z východu, které se díky nižším pracovním nákladům lehce nabízejí pod cenou německých konkurentů, vytlačí z trhu.

Průmysl se mnohem víc než podle odvětví rozděluje podle velikosti podniku. Jestliže se ve skupině jako celku drží optimisté a pesimisté víceméně v rovnováze, začínají se hodnoty dramaticky rozcházet, pokud se malé a velké firmy posuzují odděleně. U malých podniků s méně než 200 zaměstnanců vedou s 41 procenty ku 32 procentům pesimisté, zatímco manažeři a vlastníci středních průmyslových firem jsou z 54 procent proti 24 procentům východnímu rozšíření nakloněni. U velkých podniků je situace jednoznačná: 72 procent firem s více než 500 zaměstnanců se na větší Unii těší, skeptických je jen 21 procent. Zarážející rozdíl vysvětluje pohled na konkrétní obavy a naděje, které německé hospodářství s východním rozšířením spojuje (viz grafy):

* Jestliže se 48 procent podniků obává nových konkurentů z východní Evropy, jsou to podle šéfa Info-institutu Hanse-Wernera Sinna zpravidla takové firmy, které nemohou čelit třem podstatným výhodám podniků z východu, jimiž jsou pracovníci a inženýři s dobrým vzděláním, geografická poloha Německa jako vstupní brány do Unie a především velmi nízké pracovní náklady. Německé firmy mohou podle Sinna proti takovým konkurentům obstát jen tehdy, když pořádně zvýší kvalitu, aniž by zároveň nechaly růst náklady, nebo pokud přesunou aspoň část výroby do východní Evropy. S tím vesměs nemají problémy koncerny a střední podniky, pro řadu menších firem to ale není reálná perspektiva. "Německá "vlna konkurzů"se povalí dál, protože místo německých firem se na evropských trzích rozšíří konkurenti z východní Evropy," argumentuje Sinn.

* Třicet osm procent dotázaných se navíc bojí, že Německo bude muset kvůli východnímu rozšíření odvádět do EU více peněz. Vyšší platby by pak zatížily i jednotlivé podniky. Mnoho podnikatelů tak očividně nevěří politickému kompromisu z Kodaně: když tam šéfové vlád členských států téměř před rokem určili datum rozšíření, omezili také výslovně finanční zatížení dosavadních členů. Německo proto za rozšíření Unie zaplatí do roku 2006 přibližně 9 miliard eur. Jak to bude dál, se rozhodne teprve v přespříštím roce.

* Příliv Východoevropanů hledajících v Německu práci představuje z pohledu podniků pozitivní vývoj. Přistěhovalectví na trhy práce v původních členských zemích bylo sice úzce vymezeno zatím jen do roku 2011, odborníci jako Sinn přesto pochybují, zda politici vůbec někdy vybojují úplnou svobodu pohybu pracovních sil mezi zeměmi s nízkými a vysokými mzdami tak, jak to předvídá Smlouva o EU. Natolik zůstává kladná hodnota přistěhovalectví do Německa sporná - i když odhlédneme od všech dopadů na sociální systém a na společenskou stabilitu.

* Pouze osm procent dotázaných si od východního rozšíření slibuje lepší investiční příležitost. To je pozoruhodně málo, neboť 16 procent všech podniků ve východní Evropě přímo investovalo a další třetina má tento krok v plánu. Hodně firem se tak patrně domnívá, že realizace rozšíření nepřinese žádný další pokrok, protože propojení je už dnes dost úzké. Jako by investoři vůbec nepovažovali za nutnou větší právní jistotu a vyrovnání domácích poměrů - což téměř hovoří pro velký optimismus.

Je zjevné, že převládá skepse. Není to jen občasná bojácnost: chybějící kapacity v managementu omezují v nutné expanzi do východní Evropy právě menší firmy. Podle studie banky IKB označují podniky, které nechtějí vykročit směrem k investicím východně od německých hranic, za hlavní důvod své nedostatečné vybavení na vedoucí úrovni. "Jeden samostatný podnikatel se nemůže rozdělit na dvě nebo tři stanoviště v různých zemích," říká manažer IKB Gert Schmidt.

Očekávané oživení hospodářství, kterého se podle většiny ekonomů může Německo díky rozšíření dočkat, by tak mohlo problémy mnoha malých podniků ještě prohloubit. Fakt, že německé hospodářství najednou díky posunuté východní hranici Unie vzroste o 0,4 procenta - podle výsledků studie ekonomů Christiana Keuschnigga a Wilhelma Kohlera -, nepřinese žádné plus pro lokálně působící německé firmy, kterým přebere zakázky na nepatrně zvětšeném trhu konkurence z Polska, Čech nebo ze Slovenska.

Daleko více budou profitovat přistupující země. Expert Daniel Piazolo vyčíslil ve studii Kielského institutu pro světovou ekonomiku růstový efekt pro největší přistupující zemi - Polsko - na 17,5 procenta. Žádný div, že se tam výkonné podniky snaží investovat (viz grafy). Tradiční agrární stát Polsko, kam pošilhává hlavně obchod a služby, je teď větším investičním magnetem než průmyslové Česko. Už pouhá velikost dělá ze 40milionové země daleko větší hřiště, než jakým je malá Česká republika. Větší německé podniky mají přitom dobrou výchozí pozici. Žádný jiný průmyslový stát totiž po pádu komunismu neinvestoval na Visle a Vltavě tak horlivě jako Německo. Ovšem pro skeptiky v malých podnicích je to jen slabá útěcha.

Výsledky podnikatelské ankety o východním rozšíření najdete na adrese: http://www.wiwo.de/studie.