Kdo je dobře povinně zaručen

V loňském roce pojišťovny hradily z povinného ručení škody za 7,4 miliardy korun. Podle statistik České asociace pojišťoven (ČAP) ještě 449 tisíc korun bylo vyplaceno za dříve způsobené škody ze zákonného pojištění. Předepsané pojistné dosáhlo v roce 2002 celkem 17,8 miliardy korun.

Bohaté rezervy. Podobné to bylo i v předchozích dvou letech. Rozdíl mezi předepsaným pojistným a plněním za škody z povinného ručení byl v roce 2000 kolem 10 miliard korun a v roce 2001 něco přes 9 miliard korun. Pojišťovny by tedy měly mít dostatečné rezervy. Povinné ručení je pro ně zatím lukrativním obchodem. O tom ostatně svědčí i intenzivní reklamní kampaň na konci roku, která má přilákat klienty konkurence. Mimochodem, pokud vám povinné ručení končí 31. 12. 2003, máte poslední možnost změnit pojišťovnu.

Všechny pojišťovny svorně tvrdí, že výše škod na silnicích roste a kromě toho budou rezervy potřebovat, protože od příštího roku se podle směrnice Evropské komise zvyšují maximální limity plnění za škody - u majetku z 5 na 8 milionů korun, u škody na zdraví a životech z 18 na 35 milionů korun. Tyto limity už prý byly do sazeb na příští rok zakalkulovány.

Škody v tisících. Jenže u nás jsou škody z povinného ručení velmi malé. Podle statistik ČAP byla v roce 2002 výše průměrného pojistného plnění za jednu pojistnou událost 25 547 korun. V této částce jsou škody jak na majetku, tak i na zdraví a životech.

Pro porovnání si uveďme údaje z Belgie, které nám poskytla ČSOB Pojišťovna ze statistik své mateřské společnosti. Tam byla průměrná škoda z povinného ručení v roce 2002 na majetku v přepočtu 62 tisíc korun a na zdraví 580 tisíc korun.

Plechy, nebo zdraví? Pojišťovny vysvětlují, že u nás jsou levnější auta, nižší platy a levnější léčení než v zemích EU. Jenže tyto argumenty neobstojí před statistickými údaji například z Polska. Tam byla ve stejné době průměrná škoda hrazená z povinného ručení na majetku v přepočtu také jen 26 000 korun, ale na zdraví 160 tisíc korun.

Všechno nasvědčuje tomu, že se občané postižení dopravní nehodou spokojí s málem a nedomáhají se odškodnění soudní cestou. Neuplatňují nárok na bolestné, ušlý příjem či zisk, snížené společenské uplatnění, trvalé následky úrazu, léky, rehabilitaci a zdravotnické pomůcky, dopravu a další náklady, které jim vzniknou v důsledku nehody zaviněné neopatrným řidičem. Přitom všechny pojišťovny zdůrazňují, že právě náhrada škod na zdraví a životech by měla být hlavním smyslem povinného ručení.

Dražší pro někoho. Povinné ručení bude příští rok v průměru o něco dražší. Citelněji se to dotkne zejména majitelů nákladních aut, autobusů a těžkých tahačů. Dražší bude povinné ručení pro řidiče, kteří způsobují nehody. Od příštího roku totiž všechny pojišťovny začínají uplatňovat systém malusů. Výjimkou je Česká podnikatelská pojišťovna, která si drží nejnižší sazby na trhu a špatné řidiče si nehodlá udělováním malusů odradit.

Zdá se, že pojišťovny udělaly konec takzvané malusové turistice, kdy řidiči způsobující nehody putovali od jedné pojišťovny k druhé, aby neměli dražší pojistné.

Pojištěný bonus. Na rozdíl od malusů bonusy pro dobré řidiče fungují již tři roky a jsou už dnes poměrně vysoké. Dosahují až 45 procent základní sazby pojistného. Jejich ztráta znamená zvýšení pojistného rázem i o několik tisíc korun. Proto řidiči, kteří způsobí drobnou nehodu, řeší často škodu dohodou. Vyplatí se jim zaplatit postiženému hotově a přemluvit ho, aby nehodu nehlásil.

Pojišťovna Kooperativa přišla s programem na záchranu bonusu. Nabízí jeho pojištění v programu Bonus Garant. Když si majitel vozu připlatí 250 až 350 korun, podle typu vozidla, má pojištěn bonus proti nehodě bez časového omezení. To je přímo lákadlo pro řidiče, kteří způsobují nehody.

Lákají méně rizikové. Některé pojišťovny zapojily do tvorby sazeb povinného ručení na příští rok statistiku. Ve výhodě jsou evidentně ty, které mohou čerpat z údajů svých zahraničních mateřských společností. I když, jak podotýká Jeoren van Leeuwen, ředitel ČSOB Pojišťovny, stoprocentně se zahraniční statistiky aplikovat nedají. ČSOB Pojišťovna diferencuje pojistné podle stáří klienta, místa bydliště a dokonce stáří vozu. Starší klienti nepodnikatelé, ti, kteří mají vůz starší než deset let, a ti, kteří bydlí na malém městě, platí méně. Pojišťovna dokonce zavedla regionální pásma a pojistné o 20 procent nižší bude účtovat klientům ze 13 okresů s nižší nehodovostí. Smysl práce se statistikou je zřejmý: Pojišťovna chce přilákat majitele vozidel s nízkou pravděpodobností způsobení nehody, a tím si snížit riziko celého pojistného kmene.

Spravedlivý bonus. Určitou, i když ne tak propracovanou diferenciaci zavádí i Allianz. Rozlišuje tři regionální tarify: pro Prahu, města nad a do 90 tisíc obyvatel. Dále rozlišuje podnikatele a fyzické osoby. Rizikovější podnikatelé zaplatí o 10 procent víc. Rizikoví jsou pro Allianz také řidiči do 21 let, a proto budou mít povinné ručení dražší o čtvrtinu.

Segmentaci klientů na základě vyhodnocení statistických dat překvapivě odmítá Česká pojišťovna, přestože musí mít údajů dostatek z doby svého monopolu na zákonné pojištění. Tiskový mluvčí Richard Kapsa to zdůvodňuje tím, že seriózní vysledování trendů škodovosti je složité a v případě nepřesných údajů může být diskriminující. Proto Česká pojišťovna považuje za nejspravedlivější bonusový systém.