Na poslední konferenci Světové obchodní organizace (WTO) v mexickém Cancúnu, která skončila nezdarem, měli ministři hodnotit jednání, probíhající v rámci WTO, a rozhodnout o jejich dalších směrech a principech. Z tohoto hlediska je nezdar méně negativní. Mandát k mnohostranným jednáním z Dauhá z roku 2000 totiž konference bez výhrad potvrdila. Termíny dalších negociací se však asi prodlouží.

Zlomovým bodem konference se nestalo podle všech původních předpokladů zemědělství, ale čtveřice singapurských témat (investice, hospodářská soutěž, transparentnost zadávání veřejných zakázek a usnadňování obchodu). Na konferenci sice přetrvávaly rozdílné názory na liberalizaci zemědělského obchodu, ale bylo dosaženo určitého nadějného pokroku. Nově navržený text rozhodnutí k zemědělství hodnotili členové v Cancúnu jako dobrý základ pro sjednání kompromisu, i když k němu měly výhrady vyspělé i rozvojové země.

Jednání o zemědělství, která byla započata již v roce 2000, však neúspěch konference nepřerušil. Cancún měl negociace usnadnit bližší specifikací jejich dalšího směru. A protože ambicí Cancúnu nebylo ukončit jednání o zemědělství, objevující se tvrzení o zmaření dohody o snížení zemědělských dotací nemají prozatím odůvodnění, i nadále je v platnosti mandát pro současné kolo jednání a pro jeho uzavření tzv. jednotným závazkem.

Z jednání před konferencí i na ní vyplývá, že USA a EU jsou pravděpodobně připraveny nabídnout dostatečné koncese v přístupu na trh i v domácích podporách i vývozních subvencích tak, aby dohoda mohla být uzavřena. I když rozvojové země prohlašují, že své jednostranné požadavky v zemědělství budou prosazovat i nadále, jejich zklamání z překvapivě rychlé závěrečné fáze konference, neobsahující diskusi k zemědělství, je výmluvné. Poučení ze zmeškání okamžiku, ve kterém měly prokázat připravenost ke kompromisům, přispěje zřejmě i k jejich větší flexibilitě v ženevských jednáních. Navíc by blokování negociací znamenalo zakonzervování uzavřenosti zemědělských trhů vyspělých států na současné úrovni a citelnou ztrátu pro rozvojové ekonomiky.

Ke zřejmému narušení rozvojového charakteru nového kola negociací ve smyslu jeho rozšíření došlo u singapurských témat. EU jako hlavní protagonista jejich nerozdělitelnosti souhlasila v závěrečných diskusích na konferenci s tím, že investice a hospodářská soutěž úplně zmizí z náplně budoucích jednání a WTO své portfolio témat v jednotném závazku rozšíří pouze o transparentnost ve veřejných zakázkách a usnadňování obchodu. Ze strany EU se jednalo o zásadní ústupek, neboť příslib k zahájení jednání o těchto otázkách již byl obsažen a vyvážen v rámci negociačního mandátu z Dauhá. Ani uvedený kompromis však nebyl přijat. Většina rozvojových zemí vytvořila jednoznačnou opozici a odmítla dát souhlas k zahájení jakýchkoli nových jednání; proti byla však i Korea a Japonsko, které naopak prosazovaly i investice, i hospodářskou soutěž. Přetrvávající neochota členů k dohodě v singapurských otázkách v poslední den konference byla klíčovým okamžikem, po kterém konference v několika málo hodinách dospěla ke svému konci.

Není jasné, jaký bude mít dopad na další jednání souhlas EU s rozvázáním balíčku singapurských témat a s jejich separátním posuzováním. Jestliže EU byla původně připravena k větším závazkům v zemědělství výměnou za jednání o všech singapurských otázkách, může se stát, že vyloučení investic a hospodářské soutěže z budoucnosti WTO její ochotu v oblasti zemědělství citelně ochladí.

Další vývoj jednání v Ženevě ovlivní určitě významně iniciativa Beninu, Mali, Čadu a Burkiny Faso na celosvětové zrušení subvencí do pěstování a zpracování bavlny. Někteří experti pokládají tento požadavek za kritický bod pozitivního postupu všech jednání.

Negociace WTO budou v Ženevě pokračovat také v oblasti služeb. Tato jednání nebyla významně vázána na cancúnskou konferenci. Ta měla pouze potvrdit předběžnou dohodu členů o průběžných termínech jednání, k čemuž tedy dojde až v Ženevě.

Relativně málo napověděl průběh konference k průmyslovým výrobkům. Byly sice vyjasněny některé aspekty dalších jednání, avšak mezi členy není nadále jednotný názor na vzorec, podle kterého by se měla snižovat cla, ani na míru závaznosti nulového cla pro specifické sektory, jejichž výběr by měl být sjednán později.

Složitou oblastí na konferenci byla implementační rozvojová témata, a to zejména kvůli sporu o zahájení jednání ke zvýšení úrovně ochrany geografických označení. V důsledku tvrdé opozice ze strany USA, Austrálie, Argentiny, Chile, Kanady a Nového Zélandu neměl zájem evropských a některých asijských a afrických zemí šanci na úspěch. Je pravděpodobné, že bude obnovena diskuse k návrhu rozvojových zemí vytvořit nový orgán pro projednávání všech implementačních témat, avšak je velmi nejisté, zda se v těchto tématech podaří udržet geografická označení. Tomuto námětu hrozí vyloučení z WTO, což by zasáhlo negativně i Českou republiku.

Důležitou otázkou bude také vztah obchodu a životního prostředí. Posun v této oblasti rozvojový svět odmítá. Na konferenci se pozice členů sblížily, jen pokud jde o pozvání zástupců mnohostranných dohod o životním prostředí na jednání. Obsahem jednání by však mělo být také vyjasnění vztahu pravidel WTO a obchodních ustanovení z dohod o životním prostředí; tato diskuse však může přesáhnout horizont celkového ukončení negociací, aniž by ovlivnila výsledný jednotný závazek.

Dopad nezdaru konference na Českou republiku se odvíjí od přibližujícího se plného převzetí společné obchodní politiky Evropských společenství. Vzhledem ke zdržení negociací dopadnou na české zemědělce důsledky v budoucnu sjednaných snížení domácích podpor a vývozních subvencí v EU později. Obdobně čeští vývozci a dovozci služeb a průmyslových výrobků budou mít další prostor pro přizpůsobení svých strategií trhu EU, který bude déle, než bylo předpokládáno, fungovat bez nových mnohostranně sjednaných elementů.

Naděje, které byly vkládány do konference českými vývozci produktů s geografickým označením, jsou však jejím neúspěchem sníženy na minimum. Reálně nelze očekávat začlenění negociací o rozšíření úrovně ochrany geografických označení do současného kola jednání, spíše bude svedena bitva o samotné setrvání tématu v analytických diskusích.

LUDMILA ŠTĚRBOVÁ, Stálá mise ČR při OSN a dalších mezinárodních organizacích v Ženevě

Související