Volkswagen o budoucnosti práce

Letos v květnu uspořádala německá automobilka Volkswagen v Praze velkou konferenci o budoucnosti práce. Představila na ní nejen obecné názory na proměny práce v budoucnosti, ale také svou mnohaletou zkušenost. K ní náleží pozoruhodné řešení problému zaměstnanosti v centru Volkswagenu, ve městě Wolfsburgu.

Donedávna záviselo obyvatelstvo Wolfsburgu z více než 90 % na Volkswagenu. Dnes jen z 35 %. Kdo se nejvíce postaral o zaměstnání propouštěných lidí je sám Volkswagen. Představuje se jako firma, která ve velkém vyrábí automobily a zároveň "vyrábí" pracovní místa. Zvyšování produktivity práce způsobilo ve Wolfsburgu - stálé centrále VW - velkou nezaměstnanost. Roku 1999 byl proto přijat program "AutoVision". V něm se vysvětluje, jak bude podnik postupovat při zvyšování produktivity práce, aby pokrok výroby automobilů nepadl na bedra zaměstnanců jako nezaměstnanost.

JÁDRO ŘEŠENÍ

Do boje s nezaměstnaností se zapojily úřady, zprostředkovatelny práce i charita. Šlo by radikálně snížit nezaměstnanost na únosnou míru? Odpovědi byly povětšině "ano, ale..." K námitkám patřilo, že na to nejsou peníze, že poloha města není vhodná, že radnice, politické strany, odbory nespolupracují, že se mělo začít už dříve, že zvýšení zaměstnanosti ve Wolfsburgu zhorší postavení sousedních měst atd. Že se vše musí řádně projednávat, připravit rozpočet atd., zkrátka raději počkat. Při příležitosti výročí založení města se našlo řešení: Volkswagen a další podniky se spojí s odbory a s vedením města. Byla založena společnost Wolfsburg, a. s, jejímž ideovým základem se stalo partnerství veřejného a soukromého zájmu.

Když se začínalo, bylo registrováno 6800 nezaměstnaných. Bylo rozhodnuto, že se vynasnaží brzy vrátit do zaměstnání tři až čtyři tisíce déle nezaměstnaných lidí. Nezaměstnaní se typicky vyznačovali nižší kvalifikací, byli upoutaní na své bydliště a málo mobilní, měli omezenou možnost výběru zaměstnání atd.

Vrátit lidi zpět do práce není tak snadné, jak se zdá. Ve Wolfsburgu si spočítali, že musí vytvořit tři pracovní místa, aby jednoho nezaměstnaného mohli užitečně zaměstnat.

Podstatné je poznání, že nejvyšší naději na zaměstnanost neposkytují daňově zvýhodněná území, zóny svobodného obchodu, průmyslové parky s připravenými inženýrskými sítěmi, ale že nejvíce prospívají "shluky" (clusters) na sebe navazujících průmyslových oborů. Tyto komplementární vztahy jsou mazadlem průmyslového rozvoje. Na nich se rozvíjejí další příležitosti k podnikání, ke službám, k trávení volného času. Už klasickým příkladem průmyslového clustru je Silicon Valley (Křemíkové údolí) v Kalifornii, nebo textilní průmysl v severní Itálii.

JAK NA TO ŠLI VE WOLFSBURGU?

Ve Wolfsburgu dali k sobě, v promyšlené proporci:

výrobu komponent pro automobily,

nové materiály,

informatické podniky,

e-byznys,

designerské středisko,

středisko pro inovace,

agenturu pro přípravu k povolání,

podniky na recyklaci a další.

Nejdůležitější složku tvoří výrobci-subdodavatelé komponent pro automobily, tj. asi dvacet továren, které zaměstnají až dva tisíce lidí. Prvních 1600 už bylo zaměstnáno.

Výroba komponent není čistě výrobní úloha. Je třeba měnit konfiguraci dílů a součástí, jsou stále více prosycovány automatikou, stále větší a komplexnější. Na těchto úkolech působí spousta konstruktérů a designérů, mnozí i na stovky kilometrů vzdáleni od Wolfsburgu.

Velkou, klíčovou úlohu svěřili tzv. inovačnímu středisku (kampusu). Pomáhá lidem založit nové podnikání, převést zajímavou myšlenku do praxe. To znamená dotvořit ji materiálně, ověřit tržní situaci, zajistit financování. Na činnosti střediska se podílejí podnikatelé, průmyslníci, vědci, inženýři, experti, poradci atd.

Brzy po založení inovačního centra se vynořila řada mladých podnikatelů. V regionu Wolfsburgu to vyvolalo určitou celkovou náladu, která se zaměřuje na novátorství všeho druhu. Pomáhá rovněž deset tisíc výzkumných a vývojových zaměstnanců z Volkswagenu, asi tři tisíce místních vědců, kolem třiceti tisíc studentů.

Inovační středisko působí jako podnikatelský inkubátor. Jeho úloha se prokazuje ve třech fázích. V první se posuzují možnosti inovací. Často spolu soutěží různé návrhy. Závěrem je vytvoření řešitelských skupin a kapitálového zajištění. V druhé fázi se inovace realizuje uvnitř střediska, s využitím jeho sil a prostředků. Ověří se praktická způsobilost výroby a vykoná marketingový průzkum. Poslední fází je přenesení nové výroby do jiného, plně průmyslového prostředí, rozvoj výroby a prodeje.

Další oblastí zájmu jsou služby pro Wolfsburg a okolí. Při potírání nezaměstnanosti je možné nabídnout i odborně méně kvalifikovaným lidem práce, do nichž se zaučí za poměrně nedlouhou dobu. Bývají to práce ve službách. Právě v takové oblasti se nechá umístit mnoho nových pracovních míst.

Ve Wolfsburgu připojili služby k průmyslovému "clustru", aby jednak zvýšili efektivnost průmyslového rozvoje, ale také, aby usnadnili městský život a učinili město přitažlivým pro nákup z okolí, zajímavým pro turismus, až po přilákání lidí k přesídlení a soukromému investování.

Infrastruktura služeb je široce založená, např. kadeřnictví, centra fitness, poradny k vybavení bytových interiérů, prádelny, opravny automobilů, školicí střediska jazyků, cestovní kanceláře, hotely a pensiony, taxislužby, seniorské kluby. Mají ulehčit bydlení ve městě, poučit a pobavit.

Tento záměr se řeší pod titulem "tematický park". Umístili do města a na jeho okraj nákupní areál s pestrou nabídkou zboží, výstavu umění, kultury vůbec a domácí pohody, výstavu historie a moderny automobilového odvětví, zábavní atrakce a kromě toho parkový areál s plochami zeleně a s vodními cestami k relaxaci a sportu.

K novým opatřením patří také agentura pro zvýšení zaměstnanosti, která probírá seznamy nezaměstnaných, doporučuje je do nových podniků, k tomu najímá zvenčí manažery a specialisty. Agentura pracuje jako "prvotřídní hotel" v pěkném prostředí, s uctivým postojem k lidem, neúnavně poskytuje rady, co udělat, aby se překonávala frustrace nezaměstnaných lidí. Vliv na nezaměstnanost je pronikavý. Od 17 % nezaměstnaných v roce 1997, kdy se začínalo, k 6 % v roce 2002.

Zkušenost "AutoVision" je přenosná. Podobné iniciativy se ujaly také v Hannoveru, Kasselu, Emdenu. Tam všude i jinde se průmysl ujímá nového druhu podnikání: vyrábět pracovní místa. Prospěch z toho je oboustranný - pro průmysl i pro společnost.

Motto: Snižovat pracnost, uvolňovat pracovníky, ale nepropouštět!