Ludmila Koutská je ve svých třiceti letech nejmladší laureátkou soutěže Manažer roku.

Vystudovala sice hudební konzervatoř, ale rozhodla se nepokračovat v rodinné tradici a housle brzy pověsila na hřebík. "Věděla jsem, že to pro mě není to pravé," říká brunetka s vizáží studentky. Ve firmě ji oslovují slečno generální. Čtvrtým rokem je totiž generální ředitelkou TOP Hotelu Praha.

V tandemu s jeho majitelem, architektem Vladimírem Dohnalem, přeměnila sídlištní ubytovnu nevalné pověsti v největší hotelový komplex v Evropě, který ročně utrží 270 milionů korun a povýšil do skupiny čtyřhvězdičkových. Před sedmi roky tam L. Koutská po absolvování střední hotelové školy v Německu nastoupila do obchodního oddělení. Dohnal připouští, že původně chtěl za šéfa vybrat někoho zkušeného, s hotelovou praxí. Ale poté, co se v sedmi případech spálil, vsadil na "zajíce" prostého zažitých nešvarů hotelové branže. A je rád, že pokus vyšel.

Recept na manažerský úspěch má L. Koutská jednoduchý: Práce a vůle učit se stále novým věcem. Ví, že romantická doba 90. let, kdy zahraniční turisté objevovali krásy levné Prahy, je pryč. Cestovní ruch prožívá slabé roky. Tragédie 11. září, povodně a kurz koruny zasadily odvětví těžkou ránu. Američané zůstávají raději doma, také ostatní se začali bát létat a k tomu Praha podražila. A že by si rodina z Moravy udělala třídenní výlet do Prahy a ubytovala se ve čtyřhvězdičkovém hotelu? To je podle ředitelky hudba budoucnosti.

Na rezervačním oddělení hotelů v metropoli se vrší stohy stornovaných rezervací. Nabídka značně převyšuje poptávku, ceny padají dolů. Jazýčkem na vahách je kvalita a šíře služeb. "Neradi opisujeme. Chceme nabízet něco, co ostatní nemají. Hotelový areál se rozprostírá na 9 hektarech, můžeme tedy tady všechno soustředit," zdůrazňuje manažerka. K hotelu a restauracím postupně přibylo rozlehlé relaxační a fitness centrum, japonská zahrada, kasino, byznys centrum. V květnu otevírají plavecký bazén. Předností hotelu je zázemí pro kongresy a semináře. "Turistů v budoucnu v Praze zřejmě ubude, zato mezinárodních kongresů bude i v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie přibývat," soudí Koutská.

S úsměvem vzpomíná, jak v polovině 90. let objížděli mezinárodní veletrhy a snažili se to málo, co měli, prodat. Že se postupně TOP dostal do povědomí a zákazníci se vracejí, přisuzuje tomu, že co slíbí, to také dodrží. Prodej hotelových služeb pod cenou, k němuž se teď snižují někteří konkurenti, je podle ní krátkozraký. "Důležité pro nás není procento obsazenosti hotelu, ale tržby a zisk," podotýká.

Přeměna hotelu probíhá už sedmý rok, bez úvěrů. "Investujeme jen tolik, kolik vyděláme," podotýká L. Koutská. Nabídky, aby se stali součástí zahraničních hotelových řetězců, zatím v TOP odmítají. "Není to nutné. Výhody, které by nám to přineslo, nepřeváží nevýhody," míní ředitelka. A pochvaluje si, že za situace, kdy hotel má jediného vlastníka, navíc českého, který je současně jednatelem firmy, je řízení daleko operativnější, přehlednější, a chod hotelu úspornější. L. Koutská řídí tým 350 zaměstnanců. Když do firmy nastoupila, pracovalo v ní asi o 80 lidí více, někteří ale museli odejít.

Ludmila Koutská si dle svých slov nelibuje v agresivním stylu řízení. "Nedělám rychlá rozhodnutí a vždycky chci slyšet názory svých podřízených," vysvětluje. Považuje to za užitečné nejen proto, aby mohla kvalifikovaně rozhodnout, ale i pro motivaci zaměstnanců. Chodí mezi personál a zajímá se o názory číšníků a pokojských. "Musí vědět, že řediteli na nich záleží. Chci, aby byli v práci spokojeni, k firmě loajální a k zákazníkovi příjemní. Práce z donucení nemůže přinášet dobré výsledky, byť by hotel měl třeba zlaté kliky," říká.

V prostorné kanceláři, jíž dominuje několik zarámovaných manažerských ocenění a fotoportrét v životní velikosti, se dozvídáme, že vizáž studentky není jen zdáním. L. Koutská třetím rokem studuje Vysokou školu hotelovou. "Neženu se za kariérou," tvrdí přesto mladá generální ředitelka.

Související