Kuřáci nebo ti, co si rádi dopřejí nějakou tu skleničku ostrého, musejí v posledních letech stále hlouběji sahat do peněženky. Od dubna by mohly cigarety i alkohol podražit i v Česku. Pokud návrh vyšší daně z cigaret a lihu projde Parlamentem, bude krabička cigaret Petra dražší o čtyři až pět korun než dosud. Rum podraží až o deset korun.

Může za to spotřební daň, jedna z nepřímých daní, která je kromě tabáku a alkoholu uvalena na vybrané kategorie výrobků, lišící se podle zemí. V případě ČR by se u cigaret měla zvednout ze současných 40 % z ceny na 44 %, u litru stoprocentního lihu by daň měla vzrůst z 234 na 265 korun. Holobrádkovým z Břeclavi však toto zdražení nevadí. "Nekouříme. Rádi si ale dopřejeme sklenku dobrého vína," konstatuje Roman. Ani v tom případě jejich peněženka nezchudne. Zdražování se vína netýká, v Česku je na víno nulová sazba spotřební daně. Zato u cigaret není zdražování zdaleka poslední. Každý následující rok tato spotřební daň poroste tak, aby v roce 2007 činila 57 % z ceny, což ČR slíbila Evropské unii. Ta tuto hranici považuje za minimální daňovou sazbu, kterou u svých členů požaduje.

Charronovi z francouzského Nevers nekouří, a tak je 60% sazba na tabák rovněž nijak nevzrušuje. Horší by to bylo v případě vína, které pijí rádi. Francouzi ho ale nepovažují za alkohol, a proto se na víno spotřební daň nevztahuje. To samé platí i v Německu, kde je sazba daně na tabák 58,7 %. "Kouřím jen příležitostně, manžel si občas dá doutník," odpovídá Doris Müller-Spanková z Emmeringu na to, jak se jich daň dotýká. V případě 100% lihu dělá sazba 133 eur na hektolitr.

Doutníky podléhají v Polsku zdanění ve výši 123 zlotých na 1000 ks a surový tabák 60 %. Kiernozovi z Radomi jsou ale nekuřáky. Alkohol pijí jen výjimečně a když už, tak většinou víno. Na víno je v Polsku uvalena spotřební daň 136 zlotých na hektolitr. Ze stejného množství medoviny se platí 67 zlotých, u vodky a likérů 6278 zlotých (přepočteno na 100% líh).

Všechny rodiny souhlasí s tím, aby se spotřeba zdraví škodlivého nikotinu a alkoholu omezovala i vyšší cenou, a tedy zatížením spotřební daní - ať alespoň stát na tom vydělá. Na oplátku by uvítaly, aby se nezdaňovaly základní potraviny.

Daň z přidané hodnoty (DPH) je druhou nepřímou daní, která se až na výjimky skrývá téměř v každém výrobku či službě (viz rámeček). Jednu z nejnižších sazeb DPH v EU má Německo: základní většinová sazba činí 16 procent, u potravin nepřesahuje 7 procent. Lépe už je na tom pouze Lucembursko se základní sazbou 15 %. Nejvyšší hodnotu naopak mají Dánové a Švédové - 25 procent. Francouzská DPH je u většiny výrobků 19,6 %, jen u potravin, knih a některých služeb, jako jsou například stavební práce na opravu bytů a domů starších pěti let, činí 5,5 %. Česká DPH je většinou 22 %, u potravin a některých služeb 5 %. Jde například o stavební práce spojené s bydlením, což však potrvá pouze do konce roku 2007, což je doba, na kterou si Česko vyjednalo s EU jednu z výjimek. Po tomto datu budou i tyto služby zdaněny základní 22% sazbou. Nižší sazba DPH zůstává po stejnou dobu také u dodávek tepelné energie.

Trvalé osvobození od registrace plátce DPH vydobyli čeští vyjednávači pro ty osoby, jejichž obrat nepřesahuje 35 tisíc eur ročně. V současnosti do zvýhodněné pětiprocentní sazby spadají také například služby pohostinství nebo informatika, což však skončí datem vstupu do Unie.

V Polsku činí většinová sazba 22 % DPH. Na některé potraviny, hnojiva, krmné směsi, ubytovací služby, fotofilmy, dopravu je sazba sedmiprocentní a na umělecké výrobky, hroznové víno, vlašské ořechy, ryby a rybí výrobky, obilí, brambory, maso s výjimkou drůbežího, kuchyňské nádobí, umělou bižuterii je tříprocentní.

Rozdílná výše DPH v unijních státech může mít vliv na chod jednotného vnitřního trhu EU. Unie proto stále více diskutuje o harmonizaci daňových systémů právě v oblasti nepřímých daní. Hovoří se o postupném sbližování rozdílných DPH nebo podle některých radikálnějších stanovisek o vytvoření jedné jediné DPH a spotřební daně na dohodnutý okruh výrobků. Jednotná úprava v rámci EU by zjednodušila pohyb zboží přes unijní hranice a vůbec celý systém výběru DPH. Vyhnout se jejímu placení se dá jen tehdy, pokud se zboží nakupuje v cizí zemi a vyváží se. Pak se DPH vrací.

Velké obchodní domy ve Francii vracejí cizincům DPH v případě, že cena přesáhne částku osmdesáti eur, ihned. U pokladny se sice zaplatí plná cena, ale ve zvláštním oddělení obchodu si kupující částku vynaloženou za DPH vyzvedne. Ekonom to vyzkoušel na vlastní kůži: v Nevers zakoupil dětskou sedačku do auta a prodavač na základě předložení cestovního pasu okamžitě odečetl DPH. Zatímco v pražských obchodech stojí stejná sedačka (včetně daně) přes 10 tisíc korun, ve Francii to vyšlo na 216 eur, což při kurzu 30 Kč za euro dělá 6480 korun.

V Německu je praxe taková, že DPH se vrací až při další návštěvě, když se v obchodě předloží celní doklad, že se zakoupené zboží skutečně vyvezlo. Existují však organizace, které za mírný poplatek DPH vrátí přímo na hranicích.

Turisté v Polsku mohou žádat o vrácení daně z přidané hodnoty u zboží s cenou nad dvě stě zlotých buď na hranicích, nebo přímo v obchodech, které mají zvenčí vývěsku s upozorněním.

Břeclav je hraniční město, a tak na místní celnici vrací DPH vývozcům všeho zboží. Žádat o vrácení daně z přidané hodnoty lze u zboží v hodnotě od tisíce korun. Po předložení celního dokladu se peníze vyplácejí při další návštěvě přímo v obchodě, kde se zboží zakoupilo.

Díky vrácení DPH je břeclavský finanční úřad, stejně jako mnoho dalších, v minusu. Podle jeho ředitele Milana Čecha představuje DPH relativně snadný prostředek k vyšším ziskům. "Stává se, že vývozce schválně nadsadí ceny vyváženého zboží, aby mu byla vrácena vyšší DPH, než by měla být. Dohledat se však reálné ceny, zejména u vývozu pro obchodní řetězce, je často obtížné," popisuje Čech. Finančníci by museli zkoumat dodací listy, za jakou cenu obchodník zboží získal od výrobce a kolik si pak při exportu fakturoval. Povinnost předkládat tyto dodací listy finančnímu úřadu však není.

Sjednocení nepřímých daní by si vyžádalo obsáhlou daňovou reformu napříč Evropou. Unie se proto snaží srovnat rozdílné ceny stejných výrobků i jinak. Evropská komise takto loni rozhodla o liberalizaci obchodování s auty. Zatímco si dánský řidič musel při koupi nového vozu ve vlastní zemi zaplatit kromě DPH ještě registrační daň, na německého zákazníka se toto nařízení nevztahovalo. Pořízení vozu v Dánsku ho vyšlo levněji než doma: kvůli registrační dani a vyšší DPH jsou tamní ceny aut jednak nižší než ve Spolkové republice a jednak se zákazníkovi vrací registrační daň i dánská DPH. Tu pak Němec zaplatí doma.

Komise předpokládala, že se liberalizací ceny sníží tak, aby se v různých zemích srovnaly. To se však zatím nestalo.

Monika Ginterová, Milan Syruček, Barbara Bublíková, Hospodářské noviny

Dph v zemích EU (v procentech)
Související

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://ekonom.cz/c1-12356950-prime-kouzlo-neprimeho