Pro desetitisíce lidí platí od 1. ledna zákon č. 312/ /2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů. Ne všem a ne všude jsou ustanovení nové normy plně srozumitelná. Svědčí o tom množství dotazů, které vyvolal článek Jinak i v krajích a obcích v příloze Ekonoma č. 5. Otázky z praxe se týkají hlavně toho, zda určitý zaměstnanec je či není úředníkem a jak lze ušetřit v nákladech na vzdělání.

Kdo je úředník

Je úředníkem také ten, kdo nemá předepsanou pro svou práci zkoušku zvláštní odborné způsobilosti? Jak je možno rozeznat úředníka od ostatních zaměstnanců?

Úředníkem je zaměstnanec obce či kraje, který je zařazen do úřadu, tedy do příslušného odboru či oddělení obecního či krajského úřadu. Úředník na rozdíl od ostatních zaměstnanců vykonává správní činnosti. Úředníkem je nejenom každý zaměstnanec, pro jehož práci je nezbytná zkouška zvláštní odborné způsobilosti, ale také další zaměstnanci, kteří vykonávají správní činnosti, i když pro ně není zkouška zvláštní odborné způsobilosti předepsána.

Správní činností je každé plnění úkolů územního samosprávného celku podle zvláštních předpisů. Jedná se o tyto činnosti:

1.Plnění úkolů územního samosprávného celku v přenesené působnosti: práce úředníka je vykonávaná na úřadě na základě zvláštních zákonů. Úředník se podílí zcela nebo zčásti na výkonu státní správy, na vydávání správních rozhodnutí, na tvorbě nařízení obce či kraje. Úředníků krajského úřadu se týká také plnění úkolů v oblasti kontroly výkonu přenesené působnosti obcí neboli instanční dozor a poskytování odborné a metodické pomoci obcím při výkonu přenesené působnosti, úkoly v oblasti dozoru nad zákonností v činnosti obcí nebo přezkoumávání hospodaření malých obcí.

2.Plnění úkolů v samostatné působnosti: práce úředníka je vykonávána ve smyslu zákona o obcích nebo zákona o krajích nebo zákona o hlavním městě Praze, popř. zvláštních předpisů, které stanoví povinnosti územních samosprávných celků. Když se zaměstnanec např. podílí na plnění úkolů tajemníka, respektive ředitele krajského úřadu v roli statutárního orgánu zaměstnavatele na přípravě podkladů pro zasedání zastupitelstva a rady a na plnění úkolů z usnesení zastupitelstva a rady, např. na zabezpečování veřejných zakázek a uzavírání smluv, na tvorbě obecně závazných vyhlášek nebo na poskytování informací, jedná se o úředníka.

Pro rozlišení, zda se jedná o správní činnosti, je důležité si uvědomit, že pro úředníka jsou při plnění úkolů nezbytné znalosti o veřejné správě. Úředník potřebuje určité dovednosti a návyky při komunikaci s občany, kteří za ním přicházejí na úřad vyřizovat své záležitosti. Úředník je povinen přitom hájit veřejný zájem, jednat a rozhodovat nestranně, zdržet se jednání vedoucího ke střetu soukromého a veřejného zájmu, poskytovat informace, dodržovat ústavní pořádek a plnit další povinnosti úředníka. Tyto potřeby ostatní zaměstanci nemají. Pro svou práci každý úředník potřebuje průběžné vzdělávání. Noví úředníci musí projít vstupním vzděláním v oblasti veřejné správy, veřejných financí, evropského správního práva atd. Někteří úředníci pro výkon vybrané správní činnosti (uvedené ve vyhlášce) potřebují zkoušku zvláštní odborné způsobilosti, jiným postačí specializační kurz.

Za úředníky nepovažujeme zaměstnance, kteří vykonávají pouze pomocné, manuální a servisní práce a nevykonávají žádné správní činnosti. Tito zaměstnanci tedy neplní úkoly územního samosprávného celku, ale vykonávají práce nezbytné pro to, aby mohli zákonem stanovené úkoly obcí a krajů plnit kvalifikovaní úředníci. Pokud se takový zaměstnanec alespoň částečně podílí na plnění úkolů územního samosprávného celku, jedná se o úředníka. A úředníkem samozřejmě není ten, kdo není zaměstnancem, tj. ten, kdo má s obcí či krajem uzavřenou dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce.

Postavení zaměstnanců, kteří nejsou zařazeni do úřadu

Je úředníkem zaměstnanec obce zařazený do obecní policie nebo do kulturního střediska? Je úředníkem zaměstnanec příspěvkové organizace zřízené obcí k svozu a likvidaci odpadu?

Zaměstnanci, kteří nejsou zařazeni do úřadu, do odboru či oddělení obecního či krajského úřadu, nejsou úředníky. Úředníky nejsou zaměstnanci zařazení v organizačních složkách nebo ve zvláštních orgánech obcí a krajů. Úředníky tedy nejsou zaměstnanci obce nebo kraje zařazení do obecní policie nebo například do kulturního střediska, protože to nejsou odbory ani oddělení obecního úřadu. Obecní policie je samostatný orgán obce stejně jako je jím obecní úřad, a kulturní středisko je organizační složka obce nebo kraje, nikoliv úřad.

Organizace zřízené územním samosprávným celkem (příspěvkové organizace), jsou samostatné právnické osoby. Stejně tak je samostatnou právnickou osobou obec. Proto vůbec nepřipadá v úvahu, aby zaměstnanci příspěvkové organizace byli zařazeni do úřadu.

Všichni zaměstnanci, kteří nejsou úředníky, nemají povinnosti, které zákon stanoví úředníkům. Nepotřebují proto pro výkon své práce znalosti o veřejné správě, nepotřebují vstupní vzdělání o základech veřejné správy ani průběžné vzdělání v jazykových, specializačních či aktualizačních kurzech o veřejné správě. Zaměstnancům, kteří nejsou úředníky, může územní samosprávný celek zajistit vzdělávací kurz tehdy, jestliže se s nimi na tom dohodne. Úředníkům ale musí zajistit vzdělávací kurz povinně v rozsahu stanoveném zákonem.

Náklady na vzdělávání

Koho musí obce a kraje vzdělávat? Jak je možné ušetřit na vzdělávání úředníků?

Náklady na vzdělávání úředníků v rozsahu stanoveném zákonem hradí obec nebo kraj ze svých prostředků. Vzdělávání úředníků v rozsahu nejvýše 18 pracovních dní po dobu 3 let podle plánu vzdělávání musí obec nebo kraj zabezpečit výhradně u akreditovaných vzdělávacích institucí. Obce i kraje mohou také samy poskytovat potřebné vzdělávání úředníkům, pokud o akreditaci požádají Ministerstvo vnitra a akreditace jim bude udělena. Územním samosprávným celkům náklady na vzdělávání úředníků (s výjimkou nákladů na průběžné vzdělávání) nevzniknou, pokud využijí institut rovnocennosti vzdělání a další možnosti stanovené zákonem.

U vzdělávání úředníků nad uvedený limit platí dohody o vzdělávání uzavírané s úředníky podle zákoníku práce obdobně jako s ostatními zaměstnanci.

Každý úředník je oprávněn a povinen se vzdělávat maximálně 18 dní v průběhu 3 let od vzniku pracovního poměru na specializačních a aktualizačních kurzech v rámci průběžného vzdělávání.

Nově přijímaní úředníci se musí kromě toho účastnit kurzů vstupního vzdělávání. Pokud ale územnímu samosprávnému celku prokážou, že získali vzdělání v magisterských nebo bakalářských studijních programech stanovených vyhláškou Ministerstva vnitra, nemusí se účastnit vstupního vzdělání. Totéž platí, pokud úředníkovi bude vydáno osvědčení o uznání rovnocennosti vzdělání nebo jeho části.

Pouze některý úředník je povinen se v rámci stanoveného rozsahu navíc připravovat na zkoušku zvláštní odborné způsobilosti a tuto zkoušku složit. Tato zkouška se týká úředníků, kteří vykonávají správní činnosti stanovené prováděcí vyhláškou.

Zkoušku neskládají:

* úředníci, kteří již prokázali příslušnou zvláštní odbornou způsobilost ode dne účinnosti zákona č. 367/1990 Sb., o obcích,

* úředníci, kteří získali rovnocenné vzdělání a bylo jim uznáno územním samosprávným celkem,

* úředníci, kterým bylo vydáno Ministerstvem vnitra osvědčení o uznání rovnocennosti vzdělání nebo jeho části,

* úředníci, kterým do 31. 12. 2007 vznikne nárok na starobní důchod.

Zákon o úřednících klade nové nároky na vzdělání vedoucích úředníků. Těmi jsou tajemníci a ředitelé krajských úřadů a vedoucí odborů jmenovaní radou, kteří řídí vedoucí oddělení (zaměstnanci, kteří jsou do funkce jmenováni, neboť řídí další vedoucí zaměstnance). Vedoucími zaměstnanci jsou také vedoucí oddělení (zaměstnanci, kteří jsou pověřeni vedením podle pracovní smlouvy, ale nebyli do funkce jmenováni, neboť je podle zákoníku práce nejmenuje tajemník a podle zákona o obcích či zákona o krajích je nejmenuje rada). Každý vedoucí úředník, který začal vykonávat funkci vedoucího úředníka, je povinen ukončit ve stanovené lhůtě vzdělávání vedoucích úředníků. Zákon nestanoví povinnost vzdělávat se pouze pro jmenované vedoucí úředníky (pouze na ty se vztahuje povinnost předložit lustrační osvědčení nebo odvolání z funkce z taxativních důvodů), ale pro všechny vedoucí úředníky.

Tuto povinnost vzdělávat se ale nemá

* úředník, který prokáže územnímu samosprávnému celku, že získal vzdělání tomuto vzdělávání rovnocenné,

* úředník, kterému bylo vydáno Ministerstvem vnitra osvědčení o uznání rovnocennosti vzdělání vedoucích úředníků nebo osvědčení o uznání rovnocennosti části vzdělání. Vzdělávání vedoucích úředníků je dobrovolné pro úředníky, kterým vznikne nárok na důchod do 31. 12. 2007.

Jakmile obec nebo kraj vynaloží náklady na vzdělávání vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu, má právo, aby takový úředník setrval v pracovním poměru 3 roky. Pokud vedoucí úředník rozváže pracovní poměr před skončením této doby, je povinen nahradit územnímu samosprávnému celku náklady vynaložené na vzdělávání nebo jejich poměrnou část ze zákona a ne na základě dohody. Ostatní vedoucí zaměstnanci nebo vedoucí úředníci, kteří byli vzděláváni nad rámec plánu vzdělávání, jsou k náhradě nákladů na vzdělávání povinni na základě dohody uzavřené podle zákoníku práce.

EVA ŠROMOVÁ, právnička

Související