Přestože deficit státního rozpočtu a kroky vedoucí k jeho snížení jsou téměř každodenním tématem sdělovacích prostředků, zamyšlení ekonomů a také jednání vlády, poslanci a senátoři skrytě přijímají zákony, které jdou přesně opačným směrem. Ukázkovým příkladem bylo přijetí zákona č. 575/2002 Sb. Poslaneckou sněmovnou a Senátem na konci minulého roku.

Zákon byl původně předložen jako poslanecká iniciativa a jeho cílem byly pouze daňové úlevy osobám postiženým povodněmi, a proto šlo vlastně o novelu zákona o dani z příjmů. Do textu zákona se ale dostaly paragrafy, které nemají s povodněmi nic společného. Zákon totiž ve svém čtvrtém článku doplnil tři přechodná ustanovení o kurzových rozdílech do zákona č. 353/2001 Sb., který novelizoval zákon o účetnictví.

O co se vlastně jedná? Novela ponechává na účetních jednotkách, které účtují podle účtové osnovy a postupů účtování pro podnikatele, zda kurzové rozdíly z vybraných účetních položek za dané zdaňovací období budou či nebudou součástí zdanitelného základu (předtím byly jeho součástí).

Kvůli posílení české koruny vůči hlavním cizím měnám ziskové účetní jednotky s převahou vybraných cizoměnových závazků možnost stanovenou zákonem obvykle využijí a kurzové rozdíly z těchto závazků v tomto zdaňovacím období nezdaní, přestože ekonomicky došlo ke zvýšení kapitálu účetní jednotky. Naopak ziskové účetní jednotky s převahou vybraných cizoměnových aktiv možnost stanovenou zákonem obvykle nevyužijí.

Jinými slovy, vybrané účetní jednotky mohou i nemusí považovat nerealizované kurzové rozdíly z vybraných operací za součást zdanitelného základu, bez ohledu na to, zda došlo ke zvýšení či snížení kapitálu jednotky. Podobné ustanovení bylo zavedeno pro účetní jednotky, které jsou pojišťovnami.

Přijetí novely se vymklo zvyklostem běžným v přijímání zákonů v několika směrech.

Za prvé, novela má negativní dopad na výběr daně z příjmů právnických osob. Vzhledem k cizoměnovým závazkům českých jednotek (kromě bank a vlády) ve výši asi 450 mld. Kč, vzhledem k posílení české koruny za rok 2002 ve výši 0,38 Kč/EUR a 6,12 Kč/USD a vzhledem k tomu, že ne všechny dotčené jednotky využijí této možnosti, odhaduje se snížení výběru daně z příjmů právnických osob za rok 2002 při sazbě 31 % na několik miliard korun.

Za druhé, novela nepřijatelným způsobem zasáhla do účetnictví podnikatelů a pojišťoven, které v této oblasti již bylo v souladu s mezinárodními účetními standardy.

Za třetí, novela porušuje zásadu daňové rovnosti všech osob před zákony, konkrétně před zákonem o dani z příjmů. Zákon se totiž týká jednotek účtujících podle opatření Ministerstva financí pro podnikatele a jednotek účtujících podle opatření Ministerstva financí pro pojišťovny, a nikoli ostatních osob, jako jsou banky a jiné finanční instituce.

Za čtvrté, novela neřeší to, co je obsahem zdůvodnění zástupce navrhovatelů Martina Kocourka. Zákon v prvních dvou částech sice primárně řeší záslužnou věc, a to humanitární pomoc lidem postiženým povodněmi, ale poslancům-navrhovatelům se podařilo do něho vsunout třetí část o kurzových rozdílech, která řeší daňové zvýhodnění osob účtujících podle podnikatelů a pojišťoven. Byť zástupce navrhovatelů Martin Kocourek tuto část zdůvodnil takto (viz www.psp.cz): "Předkládaná právní úprava je také v současné době nezbytná především pro daňové subjekty, které financovaly svůj rozvoj půjčkami a úvěry ze zahraničí, a nutnost odvést daň z příjmů nerealizovaných kurzových rozdílů brání mobilizaci jejich finančních prostředků na urychlené odstranění škod a obnovení produkce."

Pokud navrhovatelé tohle skutečně zamýšleli, potom měla být pomoc adresná: Novela měla omezit tuto pomoc pouze na subjekty, které prokážou využití ušetřených prostředků na urychlené odstranění škod a obnovení produkce. Pak by bylo vše v pořádku. Jenomže postižených subjektů s půjčkami a úvěry ze zahraniční je skutečně velice málo. Tato pomoc se totiž v naprosté většině týká nepostižených subjektů. Znamená to, že výše uvedené zdůvodnění Martina Kocourka není relevantní. Subjekty, které na novele vydělají na úkor státního rozpočtu, určitě v naprosté většině nejsou subjekty, které byly postiženy povodněmi.

Za páté, novela navádí účetní jednotky, aby na konci účetního období zpětně změnily účetní metody za toto období. Což je také v rozporu s § 4 odst. 9 samotného zákona o účetnictví, podle něhož účetní jednotky jsou povinny v příslušném účetním období použít účetní metody platné na počátku účetního období. Jinými slovy, účetní metody během roku 2002 již nebylo možné měnit.

Za šesté, po formální stránce novela zasahuje do prováděcího právního předpisu k zákonu o účetnictví (konkrétně do opatření Ministerstva financí č. j. 281/89 759/2001, kterým se stanoví účtová osnova a postupy účtování pro podnikatele, a také do obdobného opatření pro pojišťovny), tj. do dokumentů podstatně nižší právní síly. Novela prováděcího právního předpisu měla být novelizována tím, kdo ji vydal, tj. Ministerstvem financí, a nikoli zákonem. Jak je však známo, Ministerstvo financí si bylo vědomo škodlivosti této novely ve všech výše uvedených bodech, a proto změnu účtování kurzových rozdílů nepodporovalo. Přesto byla přijata Poslaneckou sněmovnou a Senátem a podepsána prezidentem.

JOSEF JÍLEK

Vysoká škola ekonomická

Související