Většinu - zhruba 80 % - povinností dosavadních 73 okresních úřadů přeberou pověřené obce. Zbytek přejde na 13 krajských úřadů, v Praze - čtrnáctém kraji - už byly pravomoci převedeny. Zastupitelstva 205 obcí s rozšířenou působností musí od Nového roku zajistit vydávání osobních dokladů, registraci motorových vozidel, správu lesů, vyřizování žádostí o sociální podporu a vyplácení dávek. Na obecní samosprávu dohlížejí kraje. Ty ovšem zase přebírají velké množství majetku, a tím povinnosti zřizovatelů zdravotnických, školských, sociálních a kulturních institucí.

Většina občanů o změnách mnoho neví. To si mohli redaktoři Ekonoma otestovat na každém kroku, když prověřovali připravenost tzv. pověřených obcí. Navštívili město Příbram ve Středočeském kraji. Úkoly zdejšího okresního úřadu přebírají tři pověřené obce: Příbram, Dobříš a Sedlčany. Lidé většinou o dopadech reformy nic nevědí, slyšeli jen, že okresní úřad končí.

Faktem je, že pro občany Příbrami se toho zase až tak moc nezmění. Budou si většinu svých záležitostí, se kterými chodili "na okres", vyřizovat v budově zhruba dvě stě metrů vzdálené. Podstatnější změna potká obyvatele Dobříšska a Sedlčanska. Ti již nebudou muset jezdit do okresního města, aby si vyřídili různé žádosti, obstarali občanský průkaz či pas, živnostenské oprávnění, přihlásili automobil, vyměnili řidičák, dohadovali se o výši pokuty za dopravní přestupek.

Jak na Dobříši, tak v Sedlčanech proto vrcholí horečná stavební činnost v budovách městských úřadů. Budují se zde především přepážková místa pro dopravně-správní agendy, prostory pro technické prohlídky apod. V Dobříši museli dokonce vypovědět nájemní smlouvu a zrušit oblíbenou restauraci, která sídlila v zadním traktu starostenského úřadu. Protože pracovníci dobříšského obecního úřadu zatím nedokážou odhadnout nápor obyvatel na tyto agendy, neinvestovali zatím do rozřazovacího systému, kde by si občan vyzvedl pořadové číslo a u kávy sledoval, kdy má jít k přepážce. Samostatnou kapitolou je zatím sociální a zdravotní agenda. Pro občany je však podstatné, že na dosavadní síti kontaktních míst, kde byly vydávány dávky sociální podpory, se minimálně po celý rok 2003 nic nemění. Je totiž téměř dvojnásobně hustší než síť nově pověřených obcí. Podobně se nemění nic ani na dalších systémech, jako jsou stavební a katastrální úřady.

Kvalitní práce úředníků bude zřejmě největším problémem nově pověřených obcí, a to zejména v prvních měsících roku. Ministerstvo vnitra tabulkově rozdělilo 13 tisíc pracovníků okresních úřadů na jednotlivé pověřené obce podle lidnatosti obvodů. Sedlčany měly například nárok na 37 osob, ale podařilo se jim přesvědčit pouze pět lidí z Okresního úřadu v Příbrami, aby změnili působiště. "Jednali jsme se spoustou lidí, mnohým se u nás líbilo, ale většina nechce tak daleko dojíždět. Autobusové spojení není ideální," říká tajemník zdejšího městského úřadu Luděk Scharf. Většina pracovníků je tedy úplně nových. Zájem o úřednická místa byl podle Scharfa obrovský, bohužel ne každý zájemce byl způsobilý. "Doposud máme největší problémy s obsazením míst v dopravně-správních agendách a na úseku životního prostředí. Kvalitních a volných odborníků, tedy buď právníků, nebo ekologických odborníků, je v regionu málo," řekl. Neobává se ovšem, že by noví pracovníci výkon státní správy nezvládli, ale jako nováčkům jim bude pravděpodobně zpočátku vyřizování trvat déle.

V Dobříši se podařilo přetáhnout z okresního úřadu spoustu lidí. Do Příbrami je kousek. Proto se dobříšský tajemník Stanislav Valtr zhoršeného výkonu státní správy neobává. Počítá s tím, že nejkritičtější bude asi vyřizování agendy kolem motorových vozidel.

Katastrofické vize o enormním nárůstu úředníků se zatím nepotvrzují. To nám potvrdil i ředitel odboru Ministerstva vnitra Jaroslav Maršík. "K žádnému nárůstu úředníků až o tři tisíce lidí, jak se uvádělo, nedochází. Většině pověřených obcí přidělené počty pracovníků včetně finančního zajištění tabulkových míst stačí." Faktický nárůst proti tabulkovému rozdělení činí 188 osob, což je pouhé procento z celkového počtu. Připouští, že časem může dojít k mírnému nárůstu obslužného personálu v souvislosti se správou archivů či vydáváním různých tiskopisů a formulářů. Ministerstvo proto navrhlo ponechat ve státním rozpočtu rezervu ve výši 430 milionů korun pro případ, že by vznikly problémy. "Pověřené obce budou dostávat sumu peněz, která odpovídá tabulkovým místům, aniž by ve skutečnosti tolik lidí musely zaměstnávat. To jim může pomoci vytvořit určitý finanční polštář pro případný nárůst finančních požadavků.

Obecní rozpočty jak Dobříše, tak Sedlčan zatím s žádnými finančními požadavky navíc nepočítají. Jejich zástupci však dnes ještě neodhadnou, zda si nebudou muset najímat další servisní pracovníky, se kterými se při převodu pracovníků z okresů nepočítalo a peníze na jejich platy obce od státu nedostaly. "Už dnes víme, že budeme asi potřebovat jedno vozidlo navíc kvůli kontrolním činnostem. S penězi moc hýřit nemůžeme, ale ty, co jsme dostali od státu, stačí," říká sedlčanský tajemník Scharf.

Ani dobříšský rozpočet na rok 2003 se kvůli výkonu státní správy nemění. "Určitě nás to bude něco stát. Ale na druhé straně je výkon státní správy považován zástupci města za jistou poctu a zvýraznění úlohy obce. Proto si myslím, že obecní zastupitelé budou v odůvodněných případech souhlasit s finanční podporou z obecních peněz. Kdo dnes dokáže odhadnout, nakolik na Dobříši poroste podnikání, nakolik pověřená obec přitáhne investice? To všechno velmi pravděpodobně v průběhu času pozici obecních rozpočtů vylepší," domnívá se tajemník Valtr.

Kritici reformy veřejné správy se obávají, že zrušení okresních úřadů povede k rozpadu funkční sítě nemocnic a škol. Nejcitlivější oblastí je skutečně zdravotnictví, kde správa sítě zařízení přechází pod pravomoc krajů. Kvůli dluhům nemocnic a jejich dlouhodobě problematickému způsobu financování se dokonce rozpoutala parlamentní bouře. Ve vřavě zůstal poněkud stranou fakt, že kraje nemají žádný nástroj, jak problémy řešit. Poslanci v žádném zákoně nestanovili, jaká péče musí být občanům poskytnuta. Na druhé straně ani kraje, ani zdravotní pojišťovny nemají žádné nástroje k redukci nadbytečných kapacit.

Do největších problémů se dostanou kraje Středočeský a Moravskoslezský. Středočeši přebírají téměř všechny okresní nemocnice zadlužené. Byly v minulém století stavěny jako zařízení se základní péčí a za tyto výkony se platí nejméně. Topit, svítit, opravovat budovy a platit personál však musí ve stejném rozsahu jako zařízení, která za specializované zdravotnické výkony utrží mnohem více. Opačný extrém představuje severní Morava, kde je síť nemocnic nejvíce předimenzována. Existuje zde řada okresů, kde působí několik nemocnic velikosti klasické okresní nemocnice. Celorepublikový prim v tomto ohledu drží Karviná, kde jich je šest.

"Síť a její kapacity by měl určovat ten, kdo zdravotnictví financuje," tvrdí ředitel Krajské nemocnice v Českých Budějovicích Jiří Bouzek. Měly by to tedy být zdravotní pojišťovny - ty však nemají v zákoně žádné "síťotvorné" pravomoci. Pojišťovna nemůže ovlivnit, kolik nemocnic bude v kraji působit. Nemocnici může zrušit jen její zřizovatel - nově jsou to kraje. Jenže ty zase nemají žádné nástroje, kterými by mohly ovlivňovat smluvní politiku pojišťoven, které péči objednávají - a platí. Bude tedy velmi záležet na tom, zda se s pojišťovnami dokážou dohodnout.

Zcela nevyřešena zůstává otázka, kdo zaplatí například služby první lékařské pomoci. Dosud na ně okresní úřady připlácely. Státní rozpočet však již s tímto příspěvkem nepočítá, takže zůstává na obcích, zda je budou platit ze svého nebo je zruší. Mohli by je vykonávat dobrovolně i samotní lékaři či zdravotnická zařízení, neboť někteří to již dělají, není to však jejich povinnost. Zdá se, že další existence první lékařské pomoci bude nejvíce záležet na dobré vůli všech stran. To nám potvrdil i tajemník dobříšského obecního úřadu Stanislav Valtr. "Pokud se s nikým nedohodneme na finanční spoluúčasti, a malé obce zatím nechtějí, asi se Dobříš nakonec rozhodne ji hradit ze svého." Podle ředitele odboru reformy veřejné správy na Ministerstvu vnitra Jaroslava Maršíka se jeví nejschůdnější cestou posílení záchranné služby o jednoho lékaře, který by nevyjížděl za pacienty.

Přes tyto kritické výhrady se zdá, že občan převod zdravotnických zařízení na vlastní kůži nepozná. Zlé jazyky tvrdí, že jediná změna proti současnému stavu spočívá v tom, že nyní bude o pronájmu bufetů v nemocnicích hlasovat krajské zastupitelstvo, zatímco dříve o tom rozhodoval ředitel zařízení. Dotace, které šly dříve cestou okresních úřadů, půjdou nyní ze státního rozpočtu přes kraje. I nadále budou ale vázány na konkrétní účel v konkrétním zařízení. "I kdyby se kraj rozhodl, že některou nemocnici utlumí nebo zruší, tak si ušetřené peníze nemůže nechat na rozvoj jiných zařízení, ale musí je vrátit do státního rozpočtu," upozorňuje jihočeský krajský zdravotní rada Vladimír Pavelka. Kraje tak nebudou motivovány síť zařízení optimalizovat, ale naopak vyčerpat ze státního rozpočtu na co nejvíce zařízení co nejvíce peněz.

Nadbytečné množství a nevhodná struktura dělá problémy krajům i u regionální sítě středních škol. Odborné školy a učiliště zpola zejí prázdnotou. Roste zájem o gymnázia, jejichž kapacita není zase dostačující. Na trhu práce však více roste hlad po řemeslných profesích.

"Když k tomu připočteme setrvalý nedostatek peněz, rušení některých škol se nevyhneme," řekl radní Středočeského kraje Antonín Podzimek. Jednotlivé kraje si proto nechávají zpracovat analýzy školské sítě, na jejichž základě se bude rozhodovat, kterou školu potká neblahý osud. Roli však jistě sehrají osobní zájmy - každý zastupitel odněkud pochází a nebude chtít, aby zrovna v jeho bydlišti bylo některé zařízení zrušeno. Velmi tvrdě jsou proti rušení málo využívaných škol starostové, jimž by to ztížilo pozici v příštích volbách.

"Snížení počtu škol na ekonomičtější úroveň není o přehození součástek," tvrdí poslanec a bývalý ministr školství Eduard Zeman. Žáky ze zrušené školy by bylo třeba umístit jinam, jejich počet se nemusí krýt s volnou kapacitou v sousední škole. "Údržba a provoz škol stojí peníze a koncentrací výuky do menšího počtu budov lze nepochybně ušetřit na provozních výdajích," souhlasí Zeman. Jen aby nebylo třeba stavět nové budovy s optimální kapacitou! Podle expertů by na přebudování sítě bylo třeba aspoň 30 miliard korun, to je moc jak pro kraje, tak pro státní rozpočet.

Převzetí škol způsobilo krajským zastupitelům vrásky i kvůli stavu majetku. Přišlo se dost často i na to, že některé školy neodepisují hmotný majetek, takže si nevytvářejí zdroje na jeho obnovu. Kraje proto udělily všem školním zařízením plnou právní subjektivitu. "V rámci právní subjektivity jsme jim udělili i hospodářskou autonomii," vysvětluje zástupce jihočeského hejtmana Karel Vachta. Tím, že se ze všech škol staly právnické osoby, však musí mít svého ekonoma a účetní, což jsou výdaje navíc. Jihočeši problém vyřešili tak, že zřídili krajské pedagogické centrum, které je schopno školám účetní služby zajistit centrálně. Na obnovu školského majetku kraj navíc založil Fond obnovy majetku škol, do kterého vložil 20 milionů z rozpočtu a dalších 23 milionů z nastřádaných odpisů ve školách. Fond by měl sloužit jako zdroj na pravidelné opravy a údržbu.

Podle Vachty však není stav škol - aspoň v Jihočeském kraji - nijak tragický. "Po úsporných balíčcích, kdy byly provozní výdaje ve školství redukovány, byla sice obnova majetku zbrzděna, během posledních čtyř let se ale řadu věcí podařilo napravit, a to i za pomoci poslaneckých iniciativ," uvedl Vachta.

Středočeský kraj to má složitější, protože velká většina studentů odchází studovat do Prahy a středočeská školní síť se potýká s ještě větším nezájmem ze strany studujících.

Místní veřejná doprava zůstává beze změny. Do místních spojů pro rok 2003 ještě kraje v podstatě mluvit nemohly. V roce 2004 tomu bude jinak, není však jisté, že budou mít na udržení současného rozsahu veřejné dopravy dost peněz. "Každá obec do krajského dopravního rozpočtu přispěje 40 korunami za obyvatele. K této částce přidáme státní dotaci, kterou centrální rozpočet krajům poskytuje účelově zvlášť na autobusovou a železniční dopravu. A několik milionů přidáme i z vlastních zdrojů kraje," vypočítává jihočeský radní Robin Schinko, který je za tuto oblast odpovědný. Kraj si nechal zpracovat studii o lepším provázání vlakových, autobusových a městských spojů a v polovině roku chce zahájit jednání o případných změnách. Současný rozsah autobusových a železničních spojů bude v příštím roce nadále zachován i v ostatních krajích.

"Chybí nám na to v krajském rozpočtu zhruba 23 milionů korun, rozhodli jsme se požádat o finanční spoluúčast všechny obce a města kraje ve výši 45,35 koruny na jednoho obyvatele. Případné korekce jízdních řádů budou probíhat až v průběhu roku 2003," říká člen rady Pardubického kraje Miloslav Macela. Pro rok 2004 je prvořadým záměrem kraje zavedení výběrových řízení, v nichž se budou dopravci ucházet o provozování jednotlivých linek nebo skupin linek. "Předpokládáme, že vytvoření skutečně konkurenčního prostředí povede k lepšímu využití vynakládaných veřejných prostředků a přispěje ke zvýšení kvality služeb poskytovaných dopravci," dodal.

"V žádném případě nemíníme snižovat rozsah vlaků a linkových spojů pod úroveň letošního roku," sdělil rezolutně radní Středočeského kraje Karel Vyšehradský. Všeobecně se předpokládá, že tíživá situace veřejných rozpočtů donutí kraje k redukci spojů tam, kde vedle sebe souběžně fungují jak železnice, tak linkové autobusy.

Svaz měst a obcí (SMO) upozorňuje, že státní příspěvek na výkon státní správy obcím náklady nepokryje. Analýza SMO uvádí, že státní příspěvek 110 až 330 tisíc korun na 10 tisíc obsluhovaných obyvatel - podle typu pověření - kryje náklady na správu a provoz úřadů včetně obnov majetku jen asi ze 35 až 60 procent. Na zbytek si obce budou muset "vydělat" na správních poplatcích a pokutách, které jdou do rozpočtu obce. Finanční komise Svazu upozorňuje, že model samofinancování, který předpokládá Ministerstvo vnitra, nebude zcela fungovat. Obce nemají vliv ani na sazbu poplatků, ani na množství zpoplatněných úkonů. Jan Jech ze Svazu navíc upozorňuje na fakt, že výrazné vylepšení rozpočtu nelze čekat ani od výběru pokut. Větší množství kontrol, na jejichž základě lze pokuty ukládat, totiž zase zvyšuje náklady například na dopravu.

Zůstávají pochybnosti, zda občané byli dostatečně informováni o připravovaných změnách. Náš průzkum ukázal, že tomu tak většinou není. Podle obecních zástupců v tom mělo Ministerstvo vnitra, které reformu řídí, mnohem více udělat. "Přechod kompetencí na pověřené obce je jenom část reformy. Část se týká také krajů. Proto bych očekával od vrcholových orgánů větší aktivitu při informování veřejnosti," domnívá se tajemník dobříšského obecního úřadu Valtr.

Konec okresních úřadů bude znamenat větší nápor na všechny obecní úřady. Okres totiž pro ně fungoval jako jakási informační a kontrolní základna díky své síti právníků, stavařů, projektantů atd. Například při vydávání obecních vyhlášek. Podle ředitele Maršíka z Ministerstva vnitra jsou jim metodickou pomoc povinny poskytnout krajské úřady. Ministerstvo vnitra také zřizuje v bývalých okresních městech síť detašovaných pracovišť se dvěma třemi pracovníky, kteří budou odborně k dispozici nejenom všem obecním představitelům, ale také občanům.

Současný přesun valné části pravomocí státu na obecní samosprávy je jedním z největších, ale také nejsložitějších reformních kroků v oblasti veřejné správy. "Nejsem si vědom toho, že by v jiné zemi v Evropě došlo k tak zásadnímu přesunu státních pravomocí," říká Maršík. Připouští, že takovýto krok má svá rizika. Je však správný, protože přesun odpovědnosti co nejblíže lidem způsobí, že státní správa se stane méně anonymní a lidé budou moci práci úředníků více kontrolovat.

Jiří Michal, Martin Kunštek

Převod kompetencí okresního úřadu
Související

Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!

Tento článek je odemčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.

Odkaz pro sdílení:
https://ekonom.cz/c1-12087160-konec-okresu-v-cesku