Když hospodářský růst nepřináší lidem příjmy. AI může zcela změnit logiku současné ekonomiky

Práci, která dříve programátorovi zabrala celý den, lze díky umělé inteligenci zvládnout za pár hodin. Podobně datový analytik si může nechat během několika minut připravit podklady, které by jinak skládal celé odpoledne. Podle OECD dokáže umělá inteligence v konkrétních úlohách a profesích zvýšit produktivitu průměrně o pět až 25 procent, v některých případech i podstatně více. Vliv AI na efektivitu práce je tedy prokazatelný. Dopady na ekonomiku ale už tak hmatatelné nejsou a v makroekonomických datech nejsou prakticky vidět. Co se stane, až se do praxe začnou promítat ve velkém? 

Odpověď na tuto otázku se pokusila najít například esej „2028 Global Intelligence Crisis“ od analytické společnosti Citrini Research. Reakce trhu po jejím představení byla okamžitá: akcie některých technologických a AI firem i navazujících sektorů klesly o několik procent.

Podle tohoto scénáře začnou firmy nasazovat AI ve velkém. Produktivita poroste, náklady budou klesat, marže zvyšovat. V další fázi ale managementy firem zjistí, že stejný objem práce lze zvládnou s menším počtem lidí, a začnou propouštět. Tím se spustí méně intuitivní mechanismus. Propuštění zaměstnanci omezí spotřebu, čímž oslábne poptávka, a firmy, které ještě nedávno reportovaly rekordní zisky, se začnou dostávat do problémů. Reakcí budou další úspory a další propouštění. 

Scénář jde přitom záměrně do extrému. Nesnaží se předpovědět budoucnost, jen chce ukázat směr, jakým by se vývoj mohl ubírat. Ekonom z Metropolitní univerzity Praha Dominik Stroukal tento proces popisuje jako „spirálu nahrazování lidské práce“, kdy firmy nahrazují zaměstnance AI, aby zlepšily marže, ty reinvestují do další automatizace a tím akcelerují další vlnu propouštění.

V extrémní variantě, kterou scénář nabízí, by taková dynamika vedla k prudkému ekonomickému zlomu. Nezaměstnanost v USA by se dostala nad deset procent a index S&P 500 by ztratil za dva roky zhruba 38 procent hodnoty. Současně by ale ekonomika na papíře dál rostla. Scénář pro tento paradox používá pojem „ghost GDP“, tedy růst produkce, který se nepromítá do příjmů domácností ani do reálné poptávky.

Související

Umělá inteligence

Práci vám nevezme umělá inteligence, ale kolega, který se ji naučí lépe využívat, říká makroekonom Aleš Maršál

9 minut čtení

Umělá inteligence zvyšuje produktivitu, ale mzdy zatím nerostou – přínosy inkasují hlavně firmy. Pravidla práce se přitom mění: nejde už...

Engelsova pauza

Podobná situace přitom není v ekonomii úplně nová. Známe ji z 19. století jako takzvanou Engelsovu pauzu. Jméno získala po německém ekonomovi Bedřichu Engelsovi, který si všiml, že průmyslová revoluce vedla k výraznému růstu produktivity, ale reálné mzdy dělníků po dekády stagnovaly. Technologický pokrok se tak nemusí automaticky promítnout do životní úrovně většiny společnosti.

Scénář společnosti Citrini Research tuto zkušenost posouvá do extrémní podoby. Ukazuje, co by se mohlo stát, pokud by se rychlé nasazení AI skutečně promítlo do fungování celé ekonomiky. Právě tady se ale liší pohledy jednotlivých ekonomů. Dominik Stroukal připouští, že podobný vývoj není vyloučený. „AI je nová v tom, že nahrazuje nejen manuální, ale i intelektuální práci,“ říká. Naopak ekonom Pavel Kohout podobné scénáře relativizuje. Připomíná, že technologické změny v minulosti práci spíše přesouvaly, než rušily. „Jestli AI nahradí práci účetních, nevadí, jistě najdou jiné uplatnění,“ říká.

Jak by se ale rychlejší nahrazování části práce AI mohlo projevit v praxi, už naznačují první případy. Šéf skupiny Direct Pavel Řehák nedávno pro Hospodářské noviny uvedl, že firma kvůli AI propustí zhruba třetinu lidí. Český start-up Productboard teď například oznámil, že propustí zhruba 30 procent zaměstnanců v souvislosti s přechodem na „AI-only“ model fungování. Podobné signály přicházejí ze zahraničí. Zatím jde o jednotlivé případy, které lze vysvětlit restrukturalizací nebo hospodářským cyklem. Zároveň ale zapadají do širšího obrazu, v němž firmy začínají testovat, kolik práce lze skutečně nahradit softwarem.

Klíčový je přitom jeden poznatek. Mezi tím, co AI dokáže, a tím, kde se skutečně používá, je stále výrazná mezera. Technologie je už schopná nahradit část práce, ale ekonomika ji zatím ve velkém nevyužívá. Právě toto vysvětluje, proč se změny dosud neprojevují plošně. Pokud se ale  firmy naučí AI plně využívat, dopady se mohou projevit velmi rychle.

Náznaky se zatím objevují především na trhu práce. Nemusí jít ve finále o dramatický skok nezaměstnanosti, ale spíše o postupnou erozi. Méně juniorních pozic, tlak na mzdy v některých profesích, delší hledání práce i u kvalifikovaných zaměstnanců. Často nepůjde o přímou náhradu lidí stroji, ale o tlak uvnitř profesí. Práci vám tedy nevezme AI, ale kolega, který se ji naučí lépe využívat. Podobným směrem míří i část obav ekonomů.

Ekonom z New York University Jaroslav Borovička upozorňuje spíše na pomalejší, ale hlubší proměnu trhu práce. „Dnes kvalifikovaná práce bude u podstatné části zaměstnanců vyžadovat mnohem méně hlubšího přemýšlení,“ říká. Zároveň ale naznačuje, že současná technologická změna se může v jednom důležitém ohledu lišit od těch předchozích. „Podstatnější je, že dřívější technologie byly vůči lidskému kapitálu spíše komplementární, zvyšovaly hodnotu vzdělání a motivovaly k jeho dalšímu rozšiřování. To může být nyní jinak,“ dodává Borovička.

V praxi by to mohlo znamenat, že část práce, která dnes vyžaduje zkušenost a odborné znalosti, se zjednoduší na dohled nad výstupy AI. Místo toho, aby zaměstnanci problémy sami řešili, budou spíše kontrolovat, upravovat a kombinovat návrhy generované softwarem. Pokud by se tato změna potvrdila, šlo by o hlubší posun v tom, jakou hodnotu mají dovednosti a vzdělání na trhu práce.

Pokud i flexibilní a kvalifikovaní pracovníci začnou vykazovat delší období nezaměstnanosti, znamenalo by to, že se pracovní trh opravdu mění. Současně ale Borovička dodává, že implementace takových technologií do všech oblastí ekonomiky potrvá dlouhé roky.

To ale neznamená, že se nic neděje už dnes. Naznačují to i první dostupná data o propouštění ve velkých firmách, kde se redukce koncentrují právě v administrativních, podpůrných a analytických rolích, tedy v segmentech typických pro bílé límečky. Tento posun se začíná promítat i do konkrétních kroků firem.

Například Meta v posledních měsících propouští zaměstnance a zároveň zdůrazňuje tlak na efektivitu a širší využití umělé inteligence. Podle agentury Reuters firma zvažuje redukci až o pětinu pracovní síly. Podobně americký fintech Bolt Financial letos propustil zhruba třetinu zaměstnanců a otevřeně mluví o přechodu k fungování s menším týmem a větším využitím umělé inteligence.

Dopady se přitom nemusí projevit dramaticky, ale spíše postupně. V některých profesích může jít o tlak na mzdy, méně jistou práci nebo pomalejší kariérní postup. „U AI je tento mechanismus o to pravděpodobnější, že velká část hodnoty může koncentrovaně vznikat u vlastníků AI modelů, dat, infrastruktury a kapitálu, zatímco část zaměstnanců může čelit oslabení vyjednávací pozice nebo tlaku na mzdy,“ říká Lukáš Benzl, ředitel České asociace umělé inteligence. „I aktuální práce Mezinárodního měnového fondu upozorňují, že AI může při určitém nastavení zvýšit polarizaci a zejména majetkovou nerovnost, i když dopad na mzdy nemusí být v každé skupině stejný,“ dodává Benzl.

Paradoxně by první fáze takového vývoje mohla být pro finanční trhy pozitivní. Nižší náklady a vyšší efektivita by vedly k růstu marží a zisků. Podobný efekt ostatně naznačují i první empirická data. Například studie MIT a Stanfordu ukazuje, že nasazení AI zvýšilo produktivitu pracovníků zhruba o 15 procent.

Na úrovni jednotlivých firem AI zvyšuje efektivitu a zisky. Na úrovni celé ekonomiky ale zatím nevidíme odpovídající propad zaměstnanosti ani poptávky. Zkušenost z minulosti navíc naznačuje, že podobné přechody bývají pomalé.

Je připraven stát?

Většina expertů nevidí hlavní riziko v samotné technologii, ale v institucionální nepřipravenosti. „Otázka není, zda bude výkonná AI, ale zda bude výkonný stát,“ říká Stroukal. Právě schopnost na změny reagovat tak může rozhodnout o tom, jaké dopady bude mít. Vzdělávací systém, rekvalifikace nebo sociální politika patří mezi oblasti, které reagují pomalu i na menší změny, natož na technologický šok. Borovička upozorňuje i na dlouhodobější problém v oblasti vzdělávání. Pokud AI sníží motivaci učit se a porozumět složitým věcem, může to vést k poklesu kvality lidského kapitálu.  

Přesto není příliš pravděpodobné, že by se ekonomika během několika příštích let propadla do spirály klesající poptávky a rostoucí nezaměstnanosti. Podobný scénář totiž předpokládá nejen rychlé, ale i levné nasazení AI ve velkém měřítku. Právě to je ale nejisté. Náklady na výpočetní výkon, čipy i energii rychle rostou a budování AI infrastruktury stojí stovky miliard dolarů. To samo o sobě představuje významnou překážku rychlé proměny ekonomiky.